Krokodýl Dundee v Los Angeles

Tenhle film jsem poprvé viděl před dávnými lety v multikině Galaxii, poprvé jsem na vlastní uši vyzkoušel Dolby Surround zvuk a vlastně poprvé jsem i v něčem takovém jako je multikino (vysílají několik filmů najednou! úžasné!) byl. Film možná není zase taková bomba, ale já se při něm výborně bavil. Vtipných scén je tu požehnaně a Dundee v L.A. funguje i jako takové symbolické rozloučení Paula Hogana se stříbrným plátnem. (12.02.2006)

"Proč mě pořád přepadávaj ?? Vypadám jako boháč ??" ;) Uvědomíme-li si, že ani oba dva předchozí snímky si nekladly jiné cíle, než se stát naprosto nenásilnou oddechovou podívanou, která se však alespoň v mých očích stala kultovní, především dík neokoukanému australskému sympaťákovi, komiku Paulu Hoganovi, který s Hulkem Hoganem navzdory společnému rysu poněkud bizarní hollywoodské postavičky nemá vyjma jména nic společného, zákonitě nevidím jediný důvod, proč tento snímek tak zatvrzele zavrhovat.. Zdá se, že to kouzlo a atmosféra prvních dvou filmů poněkud vyčpěly, ačkoliv ta úvodní velmi povedená pasáž tomu vůbec nenapovídá, když však následně celý snímek začíná postrádat smysluplnější celistvý příběh a rozpadá se na tu méně, tu více zdařilé scénky, a tak se nabízí vysvětlení spočívající ve faktu, že Hogan prostě jen už pořádně nevěděl, kterým směrem se se scénářem dál vydat, byť tedy ta motivace zakončení jednoho příběhu a rozloučení se se stříbrným plátnem se rozhodně dá pochopit, když se navíc představitelé Micka a Sue dali dohromady i ve svých civilních životech, a tak nakonec Krokodýla Dundeeho v Los Angeles ani nelze vnímat jinak než jako shledání se starými známými, které určitě oceníte pouze tehdy, patříte-li mezi příznivce předchozích dvou snímků.. Hogan se jednoduše jen nedokázal oprostit toho Mickova sympatického buranství, které v kontrastu s civilizovaným světem tak výborně fungovalo především v prvním zástupci této série, a s nějakým charakterovým posunem svého hrdiny se vůbec neobtěžoval, což buď prostě vezmete jako fakt nebo budete ve svém hnidopišství intelektuálního diváka nesmírně trpět.. Takže nakonec Crocodile Dundee in Los Angeles rozhodně platí za vůbec ne špatnou, hodně slušně nahláškovanou komedii, jíž vedle Paula Hogana s Lindou Kozlowski nejvíce sluší především postava stejdy Jackoa v podání Aleca Wilsona a soundtrack Basila Poledourise, který však s tím předchozím geniálně jednoduchým Petera Besta prohrává na celé čáře !! Australský režisér Simon Wincer, který třeba zachraňoval Willyho, rozhodně nic nezkazil, jako zdatný otřískaný rutinér z daného tématu v dané situaci zřejmě vyždímal maximum, které však nikoho nemůže nijak urazit.. (08.07.2014)

Proboha, jak tohle mohlo někoho napadnout?! Penzista Paul Hogan a jeho taktéž stárnoucí a půvab již postrádající partnerka Linda se vrátili, aby se dopustili zoufalého činu v podobě tohoto hrozného propadáku, čímž mj. zneuctili i první dva jinak dokonalé díly. Jestli někdy bude existovat ještě další díl, už by spíše jen připomínal Návrat oživlých mrtvol. (16.05.2004)

Nepovažuji za příliš šťastné, že humor byl postaven na infantilnosti hlavního hrdiny, takovou podbízivost americkému publiku si Mike fakt nezaslouží. Své světlé chvilky film měl, ale nebylo to nic, co už jsme neviděli v podobném ladění v předchozích dvou dílech. Zvláštní, že Linda stárne, ale Paul ne. (09.02.2019)

No, pán Hogan nám očividne zostarol a aj nápad vzkriesiť Dundeeho, hrdinu rokov osemdesiatych mi bol podozrivý už od začiatku. Keď si prečítate krajinu, ktorá tento film natáčala tak zistíte prečo. Áno vidíte správne, už sa do toho vpratali amíci s očividným cieľom vytrieskať zo starkého Dundeeho ešte nejaké zeleňučké papieriky. Ich cieľ je zrejmý, prostriedky k jeho naplneniu sú typické: ešte viac akcie, ešte viac zloduchov, ešte viac zápletok v deji. A presne to robí z nášho austrálskeho kamoša podpriemerný film. (27.04.2008)