Barevný závoj

Na Barevný závoj se velice dobře kouká. Počínaje dobrými herci až po poctivou výpravu není nic odvedeno hůř než nadprůměrně. Ale to je asi tak všechno. Film pobaví, skončí a velmi brzy se vzpomínky na něj vytratí, protože nepředá nic než jen to co v dané chvíli k vidění. Režisér Curran je dobrý řemeslník odvedl dobrou práci, vytvořil chytlavou amtosféru stré Číny za koloniální správy, ale nic víc nesdělil. (08.10.2012)

Kitty: Do you absolutely despise me? Walter: No I despise myself. Kitty: Why? Walter: For allowing myself to love you once. Zhýralé amorální paničce je předloženo ultimátum, buď si sbalí své frivolní krajkové kalhotky a táhne o dům dál se silně pošramocenou reputací nebo odrfrčí do země rýžových nudlí a polívky z pytlíku. Zvrat nastává až s Kítinou pokorou. Tváří v tvář smrti i čisté dobrotě tamějšího lidu si začíná uvědomovat skutečné hodnoty světa, chotě i svou skutečnou malost ve víru velkých událostí. Každá slepá ulička má východisko, nikoli zpátečka, nýbrž vytvoření si vlastní cesty, protože existuje pouze v naší mysli, právě proto můžeme cokoli. A zde naprosto platí přísloví, že láska hory přenáší...když se chce. (08.07.2013)

Aj napriek perfekným hereckým výkonom, slušnému námetu "prevýchovy zlej ženy" a dobrým dramatickým prvkom ma to moc nechytilo. Film si len tak plynie, pričom sa človek ani nenazdá a je tu koniec. Je tu láska, je tu nevera, je tu cholera, je tu odpustenie a dramatický koniec, ale akosi to spolu na mňa pocitovo nepôsobilo, niečo tomu chýbalo. Možno lepšia atmosféra, výraznejšia hudba alebo trocha kratšia dejová linka... Vidím to na čistý priemer. 60/100 (04.12.2014)

Nemá smysl se zaobírat tímto remakem, pakliže se neseznámíte s originálem. Neboť ano, jde o skvělé melodrama z 20. let, ve kterém se nádherně snoubí herecké příležitosti (které Watts i Norton využívají bezezbytku) s půvabnou krajinou. Skvělý cit pro dobové reálie, kostýmy a výpravu je samozřejmostí. Nechybí reálný dramatický příběh odehrávající se na pozadí hlavního dramatického oblouku uvnitř niterného sváru mladého manželství. Ale proč je to tak skvělé a i dnes má takový film červené barvy? Je to prosté, návrat kvalitního žánru, jenž se vytratil, je vítaný. Za dob kralování Garbo na stříbrném plátně bylo melodramat na výběr mnoho, dnes jsou nedostatkové zboží a je to ohromná škoda. Pod čarou musím seznat, že i po revoluci několik románů W. Somerseta Maughama vyšlo, takže dnes je k dispozici Julie, ty jsi kouzelná!, Poslední půlšilink i ten Barevný závoj. Což je příjemné. (17.08.2009)

Opravdu povedený romantický film. Jeho síla je především v zajímavém (i když popravdě nikterak překvapivém nebo originálním) příběhu, krásných čínských lokacích a ideálním tempu, které není utahané, aby se divák nudil, ale ani příliš rychlé, aby měl problém s uvěřitelností vývoje vztahu mezi ústřední dvojicí. (12.05.2007)