Darneth

Shogun bohužel nakonec nesplnil mé očekávání. Po vydařené první polovině scénář sklouzl k nelogičnosti a plytkosti. Postavy dokonce mezi sebou ztrácely kýženou chemii a vyústění celého příběhu by si zasloužilo rozhodně větší péči. To celé ve mě zanechalo jakousi hořkou pachuť nenaplněného potenciálu, což mě bude ještě dlouho mrzet. Pro historické počiny mám slabost, ne jinak je tomu u historických asijských filmů, Shogun měl však velkou výhodu v kontrastu západní a východní civilizace. Východní filozofie, však mnoho nepřinesl, jak je tomu zvykem a pletichaření bylo poněkud neohrabané. Na druhou stranu mě těší opětovná vlna zájmu o tento žánr, který byl až moc dlouho upozaďován. Navíc v této době paskvilů je Shogun přeci jen perlou v bahně, i když se smutným dozvukem.

Nemůžu jinak, ale když my se v tom doma úplně najdeme. Mnohdy to totiž až skvěle popisuje náš život nebo naše role a to bych řekla, že je úspěchem seriálu. Je vtipný, nevtíravě poučný a každý tam dokáže vidět to své :)

Krvavé brambory a brutální depka na vřesovišti. Nedivím se, že tam z toho každej chlastal, jdu si nalejt panáka před spaním.

Výborný první tři epizody, pak to šlo solidně do kopru.

Na české poměry dobré, ale bohužel žádná sláva se nekoná. Vše už lépe zvládli Němci snímkem "V ráji".

Sekejte to do hledáčku, jako dříví v lese! „Co je cestou válečníka? Cestou válečníka je smrt.“

Hodně silný film, nádherná hudba i obrazy, leč hodně ostrý, jak žitný srp a těžký, jak ranní mlhy. A bohužel do dnešních dob stále pravdivé a aktuální téma.

Čekala jsem poctu westernovkám, na kterých jsem vyrostla, to jsem se ale velice zmýlila. Přehnaná stopáž plná přehnaných násilností s náznakem jakože detektivky, z čehož jsem si neodnesla vůbec nic zapamatovatelného, jen pocit zmařeného času a znechucení. Hrozná s*ačka...

Tak na tenhle scenáristický škvár jsme čekali 13let? To už i ty fan fikce, které vznikaly těsně po prvním dílu byly stokrát zajímavější a lépe napsané. Dvojka má být film o rodině, ale paradoxem je, že absolutně pro rodinu není. Dvě a půl hodiny neustálého střílení, pálení, dětské šikany, umírání a čtvrt hodina věnována lovu velryby (tulkuna). Ano, jasně, všichni víme co to má reflektovat, ale vážně to potřebujeme vidět v tak explicitní formě i na plátně, a to po celý film, jenž má být i pro děti, když to máme dennodenně kolem sebe? Od začátku je Avatar 2 postaven na tom, aby nás k sobě přikoval zejména díky permanentnímu napětí a stresu a po zhlédnutí jsem byla spíš fakt nasraná, jakou formu vyprávění Jim použil. Tolik let a on vyplodí ze svýho uměleckýho lůna brak. Jediné, co mohu pochválit je vyobrazení dětí, tedy těch, na které se pořádně dostalo, jelikož u nich je hezky ukázáno, že děti učí svoje rodiče a časem je i předčí a tak by to mělo i být. Kiri a Lo'ak, perfektní dvojka, jež mě opravdu zaujala a bavila a taktéž jejich vnímání života. Dále pak poznávání podmořského světa a jiné kultury se smrsklo na krátký časový úsek, což je velká škoda, protože tam jsem se vážně kochala tvůrčím duchem. Dva body tedy za které mohu udělit dvě hvězdy, jinak zklamání, na které brzo zapomenu a raději si pustím jedničku. Ta sice byla kopií Pocahontas, kladla však důraz na představení Pandory, postav a prokreslení veškerých vztahů.

Bez vulgarit, romance a trapného amerického jakože vtipu. Jde to a fakt to funguje! Po úmorně dlouhé době parádní fantasy koštovačka pro nás, blázny ve škorních s kostkama v hrsti a dýkou u pasu. LEVEL UP