Režie:
Michael KloftHrají:
Wilhelm Brückner (a.z.), Julius Schaub (a.z.), Max Schmeling (a.z.), Joe Louis (a.z.), Emmy Göring (a.z.), Heinrich George (a.z.), Joseph Goebbels (a.z.) (více)Obsahy(1)
K televizním průkopníkům se vedle Anglie a Spojených států řadilo i Německo. A právě jméno otce mechanického principu televize (Paul Nipkow: 1860-1940) měla stanice, která jako první na světě zahájila pravidelné vysílání. Stalo se to 22. března 1935 v Berlíně. Program byl vysílán třikrát týdně, asi tři sta televizních aparátů bylo v domácnostech politických a státních činitelů, ale také techniků Říšské pošty, která vysílání zajišťovala. Další zájemci mohli "zázračné obrázky přenášené vzduchem" sledovat ve speciálních televizních sálech velkých měst. Vysílalo se neuvěřitelných devět let, i v době 2. světové války, až do září 1944. Program byl již předobrazem toho, co známe dnes. Zpravodajství, publicistika, televizní inscenace, zábava, osvěta, sport. Ale jelikož v zglajchšaltovaném nacistickém režimu bylo vše podřízeno zájmům NSDAP, připadl médiu, které tak ovlivní lidstvo v následujících desetiletích, pochopitelně úkol propagandistický. Živé vysílání nebylo možné tehdy zaznamenávat, a proto se velkou senzací staly v roce 1999 nález a identifikace 35mm kopií z fondů někdejšího "Fernsehensender Paul Nipkow". Část pořadů totiž byla natáčena na filmový negativ, a tak se můžeme dnes podívat na "všední i sváteční dny" Německa předválečného i válečného. Tento materiál je zajímavým doplňkem dobových filmových týdeníků a dokumentárních filmů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (7)
Pane jo... ()
Taková propaganda v plínkách aneb slabší a mladší sestříčka po boku svého filmového brášky. Televize i její zaměstnanci včetně reportérů a kameramanů to měli dost těžké a pro práci jim byla přenechávána ta nejneatraktivnější místa kdesi v pozadí, stejně tak televize pochopitelně neoplývala zrovna těmi nejšpičkovějšími umělci ani řemeslníky, a tak nám ty servírované záběry příjdou nejvíce ze všeho naivní a poloamatérské, ale i to byl krok vpřed. ()
Skutečnost, že právě hitlerovské Německo bylo průkopníkem stálého televizního vysílání, je bolestná právě tak jako úspěchy, kterých při postupech v zkvalitňování televizního vysílání docílilo. Jistým zadostiučiněním může být skutečnost, že se nikdy nevymanilo z propagandistického područí NSDAP a že v podstatě nemělo možnost ani prostor k žánrovému i obsahovému vyhranění; v jeho rámci nechtěně "vynikají" někteří fašističtí pohlaváři. Ráz i úroveň jeho produkce to pochopitelně poznamenalo. Na globálním primátu Německa to přes řadu limitů, které to provázelo, však nic nemění. Dokumentární film vyniká popracovaností i skvělým výběrem, který podle všeho zachycuje v časovém postupu všechny dostupné plochy a žánry tehdejší výroby. ()
Soukmenovci a soukmenovkyně! Tento dokument se mi nikdy neokouká. ()
Mám rád dokumentárne filmy o 2SV a o AD, ale toto vlastne nebol dokument ani o jednom. Bol to film o počiatkoch TV v Nemecku. Jediné čo to má spoločné s hákovým krížom je fakt, že u moci bolo vtedy NSDAP, čiže nemecký nacizmus a tým pádom sa v TV vyskytovalo to čo súviselo s vtedajším režimom. V tomto nudnom dokumente našli staré kotúče materiálu, ktoré previedli na aktuálne nosiče a blábocu okolo toho. ()
Skvělý dokument s jedinečnými záběry, která už nikdy neuvidíte! Zkuste si například představit, jak musel vypadat přímý přenos fotbalového utkání z Olympijských her v roce 1938, kdyz byla k dispozici jen jedna kamera :-O ()
Úžasná scéna na konci s jednonohými cvičenci a tanečníky s protézami. Lepší než všechny pády třeti říše. ()