Pod horou

Toto je ďalšia srdcovka z najzapadlejších kútov labyrintu pamäte, ktorú som kedysi v dávnych časoch videl viackrát a odvtedy sa po nej zľahla zem. Nespomínam si, a vlastne som si tým asi celkom istý, že by ma odvtedy niekedy niečo vydesilo viac a zasialo do mojej duše silnejší dojem a trvalejší tieň znepokojenia, zvlášť do tej miery, že si ho pamätám dodnes. A čo viac - bol to strach nie umŕtvujúci, ako keď som prvýkrát videl kúsky zo skutočných hororov, ale vzrušujúci, do posledného miestečka ma zapĺňajúci predstavami o tajomstvách nekonečných vesmírov a záhadách bez hraníc skrytých priamo za rohom. (04.05.2007)

Na "mlhavé volání" si asi pamatuje každý, kdo tohle viděl - zvláště, když mě nebylo zrovna moc let. Ovšem já si pamatuji ještě na něco - tunely a sliz... http://video.google.com/videoplay?docid=-938346727281971680&hl=cs# První epizoda..., jsou tam celkem tři (opravený link) (02.08.2007)

Tak toto rozhodne splnilo žáner rodinný sci-fi thriller. Strašne som sa pri tom bál, hlavne keď si to lesom šinuli nejaké mimozemské kôpky hnoja s nepríjemným zvukom, alebo čo to bolo. Škoda že si z toho veľa nepamätám, ale príbeh a atmosféru na vystrašenie detí to rozhodne malo dobrú. Spolu s THE PEANUT BUTTER SOLUTION je to to najstrašnejšie a najpôsobivejšie čo sa mi v detstve vrylo do pamäti. (01.06.2008)

Už ani nevím v rámci kterého pořadu pro děti byl tento seriál vysílán, snad Magion nebo Vega. Jak už jsem psal v jiném komentáři, film Dům plný strachu a seriál Pod horou jsou takové "hrůzy dětství" v tom dobrém slova smyslu. Cosi sliznatého se sune v tunelu...volání Theo, Rachel. Kolik jen nočních můr se mi zdálo, jak se na sebe dívám shora a vidím, že jdu tunelem a v dálce proti mě se sune "to něco" - není kam uhnout a zpátky to také nejde... A ještě jedna vzpomínka, je odpoledne roku 199?, na sídlišti se v jednom panelákovém okně objeví hlava a křičí na mého kamaráda: "Tak už poběž, dávají ti ten dětskej horor!". (06.11.2013)

Jak už tu někdo psal, tohle je vedle "The peanut butter solution" další záležitost, která mi z dětství zůstala v paměti jen v útržcích jako něco strašně disturbing a až dodneška se mi to nedařilo dohledat (nutno říct, že jsem do vzpomínání zapojil snad tucet dalších lidí z nichž jen jeden to byl schopen vydolovat). Hrozně mě to bavilo a hrozně jsem se bál.. Dneska bych to už asi neocenil ale tenkrát to pro mě byla velká věc a určitě to mělo nějáký dopad na mé další filmové směřování. (07.12.2014)