Smrt pana Lazaresca

Člověk nemá být zbytečně natěšen, čekal jsem třešničku na dortu, ale dočkal jsem se pouze pecky. Film je strašně utahaný a v podstatě celý děj je jedna velká opakovačka, jen s tím, že se mění nemocnice a doktoři. Drama to možná je, ale do žánru komedie to spadá maximálně absurditou situace, což samo osobě na vykouzlení úsměvu vystačí dost těžko. Nevím, zda záměr autoru byl zachytit autentičnost, o čemž by mohla svědčit roztřesena kamera, ale můj dojem z filmu je jediný: Nechci, aby se mi v Rumunsku někdy něco stalo a byl bych zde odkázán na místní zdravotnický systém. (24.09.2010)

Zatím ŽÁDNÝ film ani seriál z nemocničního prostředí, který jsem viděl, nedokázal být tak realistický (a věřte, že vím, o čem mluvím)!! Jistě, ve "Smrti pana Lazaresca" se proces příjmu, vyšetření, diagnózy a ošetření prezentuje spíš negativním pohledem, u zdravotnického personálu je kladen důraz hlavně na přepracovanost spojenou s arogancí, neochotou a lhostejností. Jakožto prostředek vedoucí k zachycení syrové výpovědi se dá tento nedostatek ovšem velmi lehce obhájit a přijmout, proto ho za nějaké výrazné negativum nepovažuji... Postupně se zhoršující stav titulního hrdiny, nekonečné putování z jedné nemocnice do druhé, zdržení při vyšetřeních a další problémy, kterým musí doprovod pana Lazaresca čelit, však odkrývají hlavní trumf tohoto filmu - naprosto dokonalou atmosféru. Musím znova zopakovat, že realističtější zobrazení provozu ambulancí, byrokracii, které musí čelit nejen pacienti ale i sami zdravotníci, obyčejnost dialogů sester třeba i nad pokáleným starcem, dohadování se o dalším postupu, únavu čišící z očí a každého pohybu lékařky po náročné noční směně, jsem nikdy neviděl... Nedivím se, že se v některých komentářích mluví skoro o dokumentu! Ještě si svůj dojem ověřím, ale skoro bych se vsadil, že skutečných herců si v tomto filmu zahrálo jen pár, že zbytek lidí, které vidíme v akci, představoval skutečný zdravotnický personál. Pokud se ve svém tipu pletu, a výsledný dojem zaručila "pouze" práce režiséra a odborných poradců, musím smeknout o to víc. Protože ve výsledku, pominu-li kladení důrazu především na negativní stránku celého procesu, tenhle film není ani v nejmenším falešný. (24.09.2010)

Ohromne zbytočný film, s prepnutou dĺžkou, otrasným vizuálom a dejom, ktorý sa snaží o vykreslenie strašného stavu zdravotníctva v Rumunsku, avšak všetky postavy len opakujú otrasné repliky, a snaha o zobrazenie "krutej reality" hraničí občas s trápnosťou. Toť poznávacím znamením vôbec celej "rumunskej novej vlny". Smrť pána Lazarescu je bolestivou zdĺhavou smrťou diváka, ktorý zomrel na nudu. RIP. Nota bene, verím, že kopa divákov priala pánovi L. čo narýchlejšiu a čo najdrastickejšiu smrť - hovorím s humorom, ale bez "nadsázky". Hluchý koniec ma prijmel veriť, že Puiu sa trochu idiotským spôsobom snažil, aby jeho film vyznel artovo. Žiadne posolstvo sa však nekoná a divákovi zostávajú len oči pre plač z toho, ako hlúpo premrhal posledné 3 hodiny života. (14.02.2013)

Lazarescu Dante Remus, vskutku nomen omen, jméno-znamení, jež po řadě vypráví jeho příběh. Lazara, na smrt nemocného Ježíšova přítele, pak vzkříšeného, každý zná. Má však pan Lazarescu také přítele, jenž umí činit zázraky? O moderní medicíně se to občas říká, zda-li je však přátelská... Dante, taky každý zná. Vydává se do pekla, očistce a nakonec končí v nebi. Je však nebe znamením uzdravení pana Lazaresca nebo ukončení jeho trápení smrtí? Remus, každý zná, ale nejobtížněji ze všech tří jmen se dešifruje. Nikoliv obtížně. Zabitý bratrem Romulem, který založil Řím a Římané-Romani byli jeho potomci a Romani-Rumuni přežili do dnešních dnů. Jak příhodné, aby potomci jednoho odpravili potomka druhého. +++++ Smrt pana Lazaresca ukazuje současné rumunské zdravotnictví jako lidsky i morálně vyčerpané, seschlé tíhou přesčasů, zanedbané finančně, zdeptané byrokracií. Stav ovšem nevnímá jako kompletně tristní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Smysl pro povinnost tu nevymizel, ani vědomí, že lidé lékaře potřebují. Stále se provádí vyšetření, stanovuje dignóza a především se stále léčí. Občas se při úkonech najde i trochu času na soucit. Kolečka systému však zatěžuje nesmírný tlak a do soukolí se dostal písek. +++++ Dokumentaristický look stojící na ruční kameře, která občas má problém se dostat k centru dění, jindy ji náhle zaujmou události, které před chvílí nesledovala, nepříliš kontrastní barevné ladění, patří už ke standardu filmů usilujících o značnou autenticitu a realističnost. Triumf filmu v ní samotné neleží, ten je tentokrát v přesvědčivosti prostředí a herců, naprosto skvěle vybraných typů, jež předvádějí své povětšinou dílčí etudy. Smrt pana Lazaresca se tak s trochou nadsázky dá označit za roadmovie. +++++ Divák by ale neměl putování pana Lazaresca chápat jako průměrný případ. Ostatně, film to přiznává. Vždyť osudnou noc zahltili bukurešťské nemocnice zranění z hromadné autonehody. Což k tomu nemůže dojít? Snad právě Lazarescovo Dantovské jméno ho předurčuje k tomu, aby se to stalo jemu a tak si "směl" prohlédnout, co je v peklu a očistci nejděsnější. Objíždí extrémy, ale neděje se mu nic, co by se tu a tam nestávalo. +++++ Ty příhody jsou ilustrativní. Ukazují třebas, jak každodenní kontakt se smrtí jistojistě obalí člověku srdce bariérou, která je nutná, aby jeden nezešílel. Třebas to, třebas povýšenost nadřízených a třebas i něco dalšího a dalšího a dalšího. Bez jakéhokoliv štkaní, patosu. S pocitem, že události se upravovaly jen v tom smyslu, že pan Lazarescu k nim dorazil vždy ve vhodný okamžik, aby nejzřetelnějším způsobem vyjevily, co hnije ve státě rumunském. (25.08.2011)

Vím proč okázale ignoruju rumunskou novou vlnu a tento film je důvodem, abych tak konala i nadále. Nevím zda mám být ráda, že se mě arogance (nikoliv cynismus, který je pro ně zbytný) rumunských doktorů emočně dotkla nebo mám být naštvaná, že sem se naštvala. Formální nekompromisnost čupr, aj s odcizením v titulkách. (17.06.2013)