Pád do tmy

Soundtrack David Julyan: 1. Opening ,2. White Water Rafting ,3. Nightmare In The Hospital ,4. The Mountains ,5. Drive To The Cave ,6. Into The Cavern ,7. Down The Pipe ,8. The Tunnel Collapses ,9. Crossing The Crevasse ,10. Cave Paintings ,11. Sarah Sees A Crawler ,12. The Bone Dam ,13. Reunited With Juno ,14. Sarah Makes A Torch ,15. Sarah Finds Beth ,16. The Lair ,17. Juno Climbs ,18. The Crawlers Attack ,19. The Descent ,20. Alone, (15.05.2011)

Super hovězina s šestákovoumorálkou a fakt sexy zakrvácenou hlavní hrdinkou. Narozdíl od podobně laděné Jeskyně tady zapracovala jak skvělá režie, která si s atmosférou podzemí řádně vyhrála, tak slušný scénář, který naskládal partu buchet do jeskynního komplexu, vystavil je bandě hladových Glumů a přestal cokoli řešit. Dialogy se tak omezují na nutné minimum a člověk přežije i ten celkem jalový pokus o jakés takés vyhrocení vztahu uvnitř družiny. Fakt se mi líbil stylový konec. Čekal jsem typické nablblé klišé, ale navzdory falešnému naznačení je konec... no prostě descentní jak se sluší a patří. Neil Marshall to má v ruce a The Descent je fakticky povedeným kouskem hororového béčka s áčkovým vyzněním. Ačkoli je část před zjevením glumoidních kreatur výrazně povedenější, celkově vzato mě i emancipovaná vyvražďovačka v závěru celkem pobavila. Citace Morriconeho zvukových patvarů z Věci taky potěšila. Tak toto som nečakal. (06.01.2008)

Jednoduchý námět zapracovaný do pokulhávajícího scénáře, využil režisér Neil Marshall vcelku flexibilně ve svůj prospěch. Natočit v dnešní době dobře namíchanou směs latexových potvor, atmosférického procítění a zvukové pastvy, je téměř nemožné, téměř To, co se zpočátku zdá jako (pro partu hrdinek) beznadějný survival, přinese v druhé polovině „něco“, co dokonale usadí do sedačky. K režisérově invenci není sebemenších námitek až do závěru, který nejen že začne spoléhat na příliš „uhlazený“ děj, ale zároveň vytáhne nevěrohodnost postav až na neúnosnou míru. Neboť poloha, v jaké se nám hrdinky představí na začátku, rozhodně neodpovídá závěru, kdy se jedna z nich majestátně postaví rozkročmo nad jedním ze svých „úlovků“. Pro to a taky pro z prstu vycucanou psychologii, která je zde spíše na škodu a dělá mezi vzájemnými vazbami postav nehezký guláš, se vyhnu nejvyššímu hodnocení. A po tomhle mám lézt do Moravského krasu? (17.10.2005)

Přes některé dobré nápady, zajímavé záběry a mimořádně působivé potvory (tím nemyslím hrdinky filmu, ale živočichy, kteří na ně číhají v jeskyních) je tohle nakonec jen legrační feministická agitka, kde roli tvrdých chlapíků převzaly tvrdé a řádně emancipované moderní ženy. Brrr. Dvě hvězdičky za opravdu strašidelné jeskynní tvory. [A ty ženské jsou vlastně taky strašidelné, i když jiným způsobem.] (23.10.2005)

Tohle je takový vyloženě autorský projekt... Neil Marshall režíroval, sepsal scénář a nedivil bych se, kdyby vergloval i kamerou. Doma vytáhl z harému nejlepší baby a vyrazil s nima natáčet do blízký jeskyně. Musí se nechat, že má slušně odposlouchaný ženský dialekt. Marshall dovede být dostatečně moderní a klaustrofobní, ještě by mu někdo mohl vysvětlit, že dobrý monstrum je pomalý a nevyhnutelně fatalistický, nikoliv agilní piskoř, se kterým si to barbíny natažený na emancipační kopyto nerozdávají v jedný scéně div že ne na férovku přes kung-fu. (04.04.2008)