Zapomenutý svět komunismu

Je poučné a zajímavé vidět, v jaké ideologii žili naši rodiče, aniž si mnohdy uvědomovali, že v ní žijí. Mnozí byli přesvědčení, že se jich politika netýká a že žijí dobrý život. Nechtěli toho totiž moc. A pak tady byli ti, kteří bojovali, kteří zažili dobu, kdy byla jejich činnost omezena a jejich život ořezán na pouhé šedé přežívání. Vidíme i život v téměř diktátorském Rumunsku, kde komunismus získal nový rozměr. Každý díl je zaměřen na jiný stát: Východní Německo, Československo, Rumunsko. A v každém je patrná nesmyslnost režimu. Vždy vidíme jeho nástup, průběh i pád. Domnívám se ale, že k úplnému pochopení toho, co se za Komunismu dělo, těch 3x51 minut nestačí. (08.05.2014)

Viděl jsem pouze první a třetí díl. Druhému, kde se vyskytuje čechoportugalský kurevník a ochránkyně zaběhlých čoklů (jestlipak se taky postarala o z hranu vyhozenou Ďulu) jsem se vyhnul obloukem, jinak bych musel nejprve pozvracet a pak rozflákat monitor. Celé je to jednostranně a neobjektivně vypracovaná propaganda kapitalismu a démonizování všeho socialistického. Největší sranda je, jak všichni, kteří ve Východním Německu údajně trpěli a živořili mají vždycky po ruce hromadu fotek a videodokumentací, čili zas až takoví ubožáci to být nemohli, když už v 60. letech měli foťák a kameru. A nebo že by šlo o podvrh? A co to jako mělo být s tou mužatkou? Copak v kapitalistických zemích se ženy nenechávají přeoperovávat na muže a naopak nebo co tím chtěli filmaři vlastně říci? Armáda popravčích v Bukurešti byli pěkně vychcaní zbabělci, kam vítr, tam plášť. Do poslední chvíle Ceaușescuovým věrně sloužili a až když nebylo zbytí, dali se k revolucionářům, aby alespoň své životy zachránili. Tam nešlo o žádný soud, ale obyčejný kalkul. Vojáci si zkrátka spočítali, že když dají lidu hned a neodkladně mrtvolu hlavy státu a jeho manželky, emoce se uklidní a ani ti nejvyšší členové vlády a armády k žádné odpovědnosti hnáni nebudou. Euforií rozvášněný dav jim to pochopitelně sežral. A vůbec, v čem tam teď mají ten lepší a šťastnější život? Polovina Rumunů živoří ve své vlasti s ještě větší mizérií, než před pádem komunismu, neboť svobody se nenažerou a ta druhá polovina se rozprchla do světa a žebrá na nádražích západoevropských velkoměst. To si tedy vybojovali nádhernou budoucnost... (29.01.2017)

Vzhledem k tematu, ktere me zajima, pridam jednu hvezdicku. Jinak se jedna o prumerny dokument zapadni produkce o zivote po druhe svetove valce v NDR, CSSR a v Rumunsku. Velka skoda, ze se nedostalo i na ostatni zeme vychodniho bloku... Kdo se o tuto dobu alespon trochu zajima, nic moc noveho se asi z dokumentu nedozvi, ale pro nejakou predstavu asi dostacujici. Je fajn, ze se na urcite veci divaji z ruznych pohledu. Nejlepsi dil je samozrejme Rumunsko, ale tady spise "zaslouzi pochvalu" samotny Ceausescu, jak tvurci filmu. (29.03.2024)

Samozřejmě, dokument je neúplný, prozápaďacky laděný, tedy tak, aby jej pochopili lidé, kteří nikdy břímě socialismu nezažili. Pozoruhodný je rovněž výběr zemí - tedy NDR, Československou a Rumunsko, chybějí tedy ostatní bašty (Čína, SSSR, Bulharsko, Polsko...). Ovšem především o Rumunsku jsem se dozvěděl mnoho nových informací - tak tedy alespoň tenhle přínos. (03.06.2015)

Důchodci propagující komanče, komentujíc tehdejší hektickou dobu plnou úlisné rudé barvy a vyvoláváním SOUDRUHU! Co říct na to, že se opět stejně doba opakuje akorát v jiném pravděpodobně oranžovo modro červeném kabátku s tradičním a obvyklým tunelováním všeho, co ještě zůstalo. Chartu 77 takto propagovat ovšem nemuseli, jelikož nic není v žádném případě ideální a ani ona není. Marta Kubišová tehdy ostrouhala podobně jako většina civilistů nebo např. Palach. Nebylo a není tajemstvím co se tehdy dělo a my se jak vidím do toho opět hrneme, protože naše země je a BUDE vždy Královstvím zapomnění. (26.11.2012)