Mé jméno je láska

Nemůžu si pomoct, ale když mě z dvouhodinového filmu celá první hodina tak nudí, že mám pomalu chuť dělat cokoli jiného, jen ne koukat dál, pak může být druhá půlka sebelepší, ale nad dvě hvězdy už mě stejně nepřiměje jít. Tohle artové drámo o doslovném i pomyslném splynutí milfky s kamarádem syna mě ničím nenadchlo, Bílý palác se Sarandonkou, Zápisky o skandálu, nebo Vášeň v srdci vykřesaly z podobných témat víc a hlavně zábavnější formou. (31.07.2013)

Takové to rozmáchlé uměníčko s přesahem, které je paradoxně jenom plné banalit. Nejsem škarohlíd z principu, ale nemyslím, že jeden skvělý herecký výkon a dvě perfektně natočené a vygradované scény ospravedlňují tak dlouhý bloudící celek, který si ve finále z čiré marnosti prostě jenom vypomůže tím nejzákladnějším klišé, na které lze ve "velkých dramatech" narazit. Škoda pak té pečlivé melodramatičnost i snahy o originální obrazotvornost - příběhu to slouží jen zpola. (27.05.2010)

Tíha viny způsobí, že řeknete to, co byste jinak zamlčeli, protože...zatloukat, zatloukat, zatloukat. Extrémně působivé drama s neuvěřitelnou Tildou Swinton. Zajímavě natočené. Pohledy kamery, prolínání reality s představami a vzpomínkami. Zdánlivá odtažitost postav, jejíž zdání se zhroutí ve vyhrocených situacích v závěru filmu. Realistické drama s trochou lartpourlartismu a dostatkem příběhu, aby to nebyla jen hezká nafouknutá bublina. (09.09.2012)

Jsem tu nucen trochu vytknout rozvleklou první hodinu, kdy jsem čekal nudné nezáživné drama s minimem dějem, ovšem jakmile se snímek dostává přes šedesátou minutu, tak se rozjíždí na plné obrátky a ve výsledku je to opravdu dobře napsaný příběh se spádem. Bohužel na můj vkus je jeho rozjezd pro epické finále až přespříliš dlouhý a v těch chvílích ho nezachraňuje ani dokonalá Tilda Swinton, která mě v tomhle snímku očarovala ještě více než kdy jindy. (23.04.2016)

Pred filmom som mal obavy z možného sklamania či to nebude pôsobiť až príliš artovo našťastie ma film nesklamal a dokonca som bol veľmi pozitívne prekvapený. Od prvých titulkov na mňa dýchol závan nostalgie akoby sa celý film prebalil vizuálne presne do takeho oparu asi v akom sa momentálne nachádzala hlavná hrdinka ktorá postupne prechádza vnútorným prerodom a podla toho sa nám aj obraz značne vyjasňuje. V podstate je to veľmi lyrický príbeh o hľadaní vlastnej identity a samozrejme lásky. Film akoby sa snažil rozprávať štýlom Viscontiho na začiatku 21.storočia. Tilda Swinton (na ktorej film stojí) konečne po Potterovej Orlande a rokoch drobných ale zaujímavých holywoodskych postavičiek sa opať vrátila k tomu že si mohla naplno zažiariť. (23.04.2010)