Mé jméno je láska

Naprosto strhující snímek s božskou Tildou Swinton, jejíž herecký um mě naprosto učaroval. Příběh je vskutku velmi ohraný přesto zde pojat přesně tak jak jsem si vždy u tohoto typu přála.. Některé záběry jsou tak nádherné že se vracím zpět a kochám se znovu..Nedám jinak a rozhodně doporučuji tento vyjímečný kousek zhlédnout.. (20.09.2012)

Pred filmom som mal obavy z možného sklamania či to nebude pôsobiť až príliš artovo našťastie ma film nesklamal a dokonca som bol veľmi pozitívne prekvapený. Od prvých titulkov na mňa dýchol závan nostalgie akoby sa celý film prebalil vizuálne presne do takeho oparu asi v akom sa momentálne nachádzala hlavná hrdinka ktorá postupne prechádza vnútorným prerodom a podla toho sa nám aj obraz značne vyjasňuje. V podstate je to veľmi lyrický príbeh o hľadaní vlastnej identity a samozrejme lásky. Film akoby sa snažil rozprávať štýlom Viscontiho na začiatku 21.storočia. Tilda Swinton (na ktorej film stojí) konečne po Potterovej Orlande a rokoch drobných ale zaujímavých holywoodskych postavičiek sa opať vrátila k tomu že si mohla naplno zažiariť. (23.04.2010)

Dokonalé snad ve všech směrech...mistrovská práce s kamerou a záběry na různé detaily, nádhernými scenériemi, gesty postav, se zvukem, a v neposlední řadě světlem...v pedantsky dokonalé honosné domácnosti rodiny Recchi jej moc není, ta stísněnost a strnulost zde by se dala odlamovat sekáčkem na led. O to silněji diváka i hlavní postavu zasáhne kontrast s přírodou, kde vše bují a žije podle svých divokých pravidel a oplývá slunečním jasem. Vše jen korunuje skvěle sedící hudba a jako téměř vždy bezchybný herecký výkon Tildy Swinton. Tento snímek jsem si zamiloval. A to tak, že pět hvězd mi pro něj přijde žalostně málo... (20.08.2012)

Fatální události rozfázované oslavami, provázenými strohými úkony v krásných obrazech - toť snový, neskutečný svět vysoké společnosti, kterou máme jedinečnou příležitost dost intimně šmírovat. Už jenom při zjištění, že půjde o klasiku ve vztahové sféře, jednomu odlehne (ovšem neraduje se dlouho - patrně grantově podmíněno), ještě předtím se však může oddat dramatickému pozadí, které vrhá na celek docela jiné světlo než obvykle - cvrkot služebnictva v tichém domě plném lidí, dokonalost v každém úkonu, uhlazené chování, ale i okovy rodinného klanu, tížící jeho členy při každém drobném selhání způsobem, kterým musí trpět jako psi a kdy hrozí, že se pohoda u rodinného stolu rázem změní v zasedání velké poroty. Velké nároky jsou kladeny i na úlohu žen a matek - ve smyslu povinnosti, oddanosti, reprezentace... a samoty s pocity vyprázdněnosti, když je úloha téměř splněna. A tak, když se na všech frontách zhroutí jistoty, které byly považovány za pevné a neměnné, začíná být situace hodně zajímavá, zvlášť, když nejsme leckdo... O ztrátu hvězdiček se bohužel zasloužily mizející grády milostného vztahu (snad i díky postavě nanicovatého Antonia) a teatrálně vypointované finále, vysoko měla namířeno úžasná Tilda Swinton, hmatatelná atmosféra, překrásná kamera a když hudba, tak jako z Hitchcocka! (03.04.2018)

Takové to rozmáchlé uměníčko s přesahem, které je paradoxně jenom plné banalit. Nejsem škarohlíd z principu, ale nemyslím, že jeden skvělý herecký výkon a dvě perfektně natočené a vygradované scény ospravedlňují tak dlouhý bloudící celek, který si ve finále z čiré marnosti prostě jenom vypomůže tím nejzákladnějším klišé, na které lze ve "velkých dramatech" narazit. Škoda pak té pečlivé melodramatičnost i snahy o originální obrazotvornost - příběhu to slouží jen zpola. (27.05.2010)