Hausu

Spíše než o horor se u Hausu jedná o šílenou groteskní parodii, vyznačující se spoustou zajímavých vizuálních nápadů, krásně barevnými scénami a k filmu roztomile nepadnoucí, přesto však velice vtipnou hudbou. Ze všeho nejvíc to tak připomíná bláznivý karneval plný ječících mladých dívek, vraždícího klavíru či povlečení a jednoho tančícího kostlivce. Silné 4*. (22.01.2010)

Tak Hausu, to je případ sám pro sebe. Mám velice rád experimentální filmy, ale tohle bylo trochu mimo mou mísu. Obdivuji nesmírnou originalitu, nápaditost a velice zajímavou vizuální stránku filmu. Už mi trochu připadá, že poslední dobou kazím filmům s málo hodnoceními celkový průměr. I přes jmenovaná pozitiva jsem se totiž u tohoto filmu nesmírně nudil a docela se těšil na konec. Horor z toho nakonec ani nebyl, ale to by v podstatě vůbec nevadilo. Celkově až příliš moc barevné a ta hudba. Tu hudbu, kterou zde někdo zmiňoval jako dobrou, to bylo snad to nejhorší. Celým filmem se linula v každé situaci taková slaďoučká znělka, která už mi na konci lezla extrémně na nervy, a proto jsem byl rád, že alespoň závěrečný song byl jiný. Ani ty mladé ječící Japonky mě nijak nezaujaly. Nejlepší byla asi postava tetičky. Hodnocení je nejisté, protože film byl oproti mým očekáváním dosti zklamáním. Asi tak, místy 2* místy skoro až 4*, ale to jen hodně vzácně. Budu shovívavý a prozatím, za tu originalitu, dávám tři, ale je klidně možné, že ta jedna ještě časem ubude. (24.07.2008)

Japonský Evil Dead 2, jenom šílenější a nudnější. První polovina prakticky sestává jen z otravně jalového štěbetání sedmi puberťaček cestou do venkovského domu a do toho tu a tam přijde nějaký debilní videoefekt. V druhé polovině se strhne bizarní hororová groteska, která sice nevyděsí, ale nad některými nápady, triky a výtvarnými řešeními zůstává rozum stát. Hlavně nad scénou s klavírem - v zásadě stačí pustit si jen tu. (28.03.2021)

No do prdele... Tady to vypadá, jakoby pan režisér šňupal po večerech nějakou hustou mňamku. Každý svůj zážitek, halušku a vidinu si zapsal do notesu, a dojmy z toho vzniklé zakomponoval do filmu. Výsledek pak připomíná návštěvu matějské pouti na LSD. Bonbonová sladkost a pastelová barevnost jsou nejvýraznějšími elementy téhle podivné komedie, ale obsahuje samozřejmě mnohem víc. Malované pozadí, obraz v obraze nebo dětinsky rozverná hudba je pouze slabý výčet, každopádně mě osobně tahle šílenost zkrátka nepřišla po chuti. Pokud ale hledáte šílenou, hodně experimentální blbinku, kde klavír může žrát lidi a kung-fu školačka bojovat s telefonem, jste na správné adrese. (06.03.2011)

To jsem zase jednou udělal blbost, že jsem si to stahoval. A já ještě čekal nějakou solidní japonskou duchařinu, která by třeba i na své stáří mohla trochu vylekat či pobavit. No a spletl jsem se, byla to hrozná kravina. To, co se v tomhle filmu děje, bych snad mohl popsat, jako když si vezmete LSD a vydáte se na dívčí párty na japonský venkov. Mělo by tu být v zařazení napsáno hlavně komedie, protože tohle horor je snad jen z deseti procent. Umím si představit, že někoho to možná pobaví, ale já to prostě nebudu. (05.06.2012)