Lužinova obrana

Byl to zážitek... přestože mi spočátku dost trvalo, než jsem se do té komorní amosféry uprostřed smetánky 20. let dostal a hlavně přistoupil na to, co se mi spočátku jevilo dost křečovité a sice, že ústřední postavy ruského původu zde ztvárňují britští herci. Chvíli jsem si v této konstelaci zvykal i na netradičně vznešenou "severskou" angličtinu, ale záhy už jsem se mohl nechat unášet výpravně i hudebně velkolepým melodramatem s výbornými hereckými výkony. Šachové pasáže, a to nejen ty prolínané s intimními chvilky v rytmu kolosální hudby, mě fascinovaly a kdo mě s plynoucím dějem stále více uzemňoval, byl John Turturro. Viděl jsem ho už v minulosti ve dvou komediích, kde mě zrovna neoslnil, ale tady si mě do třetice konečně získal a dostal mě svým ztvárněním poměrně složité postavy plné pohnutých psychologických rozpoložení. Naproti němu mě nepřekvapilo, jak mu Emily Watson (herečka z pro mě nezapomenutelného filmu Prolomit vlny) byla v tomto typu dramatu výtečnou spoluhráčkou. A dostal mě i závěr, jaký jsem fakt nečekal a cítil se u něj po čase zase jednou jako divák, který se rád nechává překvapit a možná i lehce dojmout, netlačí-li se u toho na pílu. [80%] (21.12.2022)

Filmová adaptace románu Vladimíra Nabokova o životním, šachovém a milostném martyriu legendárního ruského šachisty Alexandra Lužina. Jako aktivnímu šachistovi jsem se v tomhle biografickém dramatu těšil hlavně na reflexi (nějakou analýzu těžko od celovečerního filmu očekávat) jeho proslavené defensivní šachové taktiky se závěrečným překvapivým tahem věží, původem holandská režisérka Marleen Gorrisová však zaměřila poučena Nabokovem svůj reflektor k jinému významu pojmu Lužinova obrana - obrana duševně nemocného člověka před světem. Typický génius/šílenec Alexandr Lužin je v pojetí Johna Turturra tak přesvědčivý, až ohromuje - Turturro jakoby ještě akcentoval onu neviditelnou hranici, která dělí bytost geniálního jedince od naprostého blázna...porucha komunikace, rozpad sociálních struktur a nefunkční socializace, život v zajetí vlastní utkvělé představy, svého vnitřního světa, těžké navazování kontaktů, neschopnost obstát v praktickém životě... Emily Watsonová už sehrává jen standardně obyčejný herecký part a dál mě snímek vlastně už vůbec ničím nepřekvapil. Víceméně předvídatelné sentimentální drama, jehož obsah je tak komorně fádní, že brzy vymizí z hlavy... Nebýt Torturrova hereckého koncertu, tenhle film by zapadl do podprůměru... (27.02.2008)

Vynikající a obdivuhodný je John Turturro v roli fenomenálního šachisty, komplikovaného introverta a svým způsobem asociálního psychotika. Křehký a lehce zranitelný Lužin odstartuje svou nejobtížnější životní i profesionální partii náhodným setkáním s Natálií. Její něžný půvab a vlídná náklonnost v něm probudí nečekaně hluboký a silný cit. Mat bláznů aneb šach, ze kterého není úniku.. (29.03.2016)

Decentně natočená a výtečně zahraná nuda. Inu, žena režisérka. Film mohl být silným dramatem o zázračné, zajímavé a neštastné osobnosti. Bohužel není. Dramatické chvilky jsou utahané a strašlivě nevýrazné. Film je ukázkové sentimentální melodrama se standartně výborně hrající Watsonovou, ztvárňující Lužinovu ženu Natalii Katkovou, o níž ve výsledku film pojednává. Luzhin, dechberoucí Turturro je vlastně jen takovou milou postavičkou. Nabokovu předlohu jsem nečetl, ale nejsem si úplně jistý, že příběh má takto vyznít. Škoda. Veskrze průměrný film s nadprůměrnými herci, kvůli kterým to čtvrtou dám. 75% (24.08.2014)

Mezi milostnou romancí a sportovním dramatem rozprostřený příběh stojí na vynikajících hereckých výkonech. John Turturro zkrátka podivíny umí a Emily Watson je jedna z mála hereček, které bych tuhle romanci uvěřil. Zajímavých by mohlo být více postav, ale ve scénáři nedostaly prostor. Výborná je také kamera a hudba. Co se týče režie, nemám jí moc co vytknout, ale režisérčina Antonia je výrazně lepší. Ty čtyři hvězdičky jsou tedy pouze s přimhouřenýma očima (70%). (08.01.2007)