Ve stínu Beethovena

Pocitu, že ide o trochu okázalejšiu televíznu inscenáciu som sa síce nezbavil počas celého filmu, ale film je vystavaný na osvedčenej schéme (POLLOCK, FRIDA, LIBERTIN), ktorú nemohla pokaziť ani režisérka... Ed Harris je tradične presvedčivý, Diane Kruger sa tiež snaží a úžasná hudba tomu dáva štvrtú hviezdu... Dlhá scéna z koncertu bola nevyhnutná a vďaka hudbe je úžasná, no z filmového hľadiska to bola vlastne barla, aby sa nevyvážený film nerozpadol... Klubovka, ktorá poteší svojou inakosťou... (18.10.2007)

Film, který stojí na parádním výkonu Eda Harrise, bohužel už nestojí tak pevně na kvalitním scénáři ani režii, což je velká škoda. O „maestrovi“ by se jistojistě dal udělat poutavý biografický film podepřený jeho působivými symfoniemi, ale tady zůstal potenciál jaksi nevyužit. Popravdě jsem nečekal žádné zázraky, takže ani sebemenší překvapení se nakonec nekonalo. Ludwigovo dirigování 9. symfonie bylo sice působivé, ale jinak to byla vesměs nuda. 50% (13.11.2007)

Spoilery - - - Je umění natočit se zářivou Diane a dokonalým Harrisem takhle nicneříkající film. Scénář předvádí všechny možné veletoče, dialogy se linou velmi nevěrohodně a mistr skladatel řádí jako pominutý, jenže ani téměř po hodině jsem si k němu nedokázal najít cestu. To samé platí o Anně - může být jemná, něžná, nadaná, ale ten důvod, proč se nechává od svého idolu trápit, není jasný ani na chvíli. Při natolik banálně vystavěném konfliktu Beethovena a jeho synovce, založeném na srovnání touhy po absolutním umění a nejjednodušších zákrutech života běžných lidí, nedokážu pochopit, kde se najednou vzala tak kouzelná scéna, jakou je společné dirigování Ódy na radost a už vůbec ne, proč ještě před ní najednou hluchý génius říká Anně, že ji potřebuje. Navíc rozpačitě režírující Agnieszka Holland zkouší nové nápady, které v drtivé většině případů nevychází a třeba taková třesoucí se kamera na pozadí velkolepých tónů bylo šílené šlápnutí vedle. Navíc nedodržuje hlavní zásadu režiséra. Film musí poutavě začínat a končit silným závěrem. A zatímco úvod dodržuje nejslepější klišé filmů odehrávajících se v minulých stoletích (tedy chudé lidi tupě zírající a extra špinavě vypadající), konec zase téměř do puntíku vykrádá Amadea. Při podstatně delší stopáži bych možná pochopil, jak se ti dva k sobě po duševní stránce dostali tak blízko. Takhle mi zůstalo pár krásných světlých momentů během tápání ve tmě. A v tichu. (24.11.2007)

Jsem hodně alergická na americké pokusy znázornit evropskou historii. I tenhle film ji z hlediska faktů znásilnil, ale po aktu nezůstala pachuť na patře, roztrhané prádlo a rozedřené lokty. Možná tomu trošku pomohla i paní režisérka. Ale hlavně mám pocit, že tvůrci prožívají to stejné krásné mrazení v zádech, když u Beethovenovy deváté nastoupí sbor s Ódou na radost. Takže celý snímek musím vnímat jako poklonu hudbě pana Beethovena. (30.10.2014)

Kdyby se zapracovalo více na scénáři, mohl to být celkem zajímavý film. Takto zpracovaný ale spadá do naprostého průměru. Ed Harris v roli Beethovena je však výborný a svou úlohu zvládnul dokonale. Špatně si nevede ani Diane Krugerová, která mě celkem mile překvapila. Působí celkem přirozeně a je na ní i pěkný pohled. Svým výkonem ale zůstává přece jen ve stínu Beethovena - přesně jak říká název. Film je však nejspíše určen skutečným znalcům tohoto významného skladatele. (01.01.2009)