Sestry Brontëovy

neznalec podrobných životopisů členů rodiny Bronteových, ke kterým se řadím, se může místy v ději a občas příliš rychlých střizích asi trochu ztrácet, ale přesto jde o dosti působivý film, místy syrový a poetický jako krajina, kde žili a která se stala učitelem i věznitelem, tvůrcem i ničitelem všech čtyř sourozenců. Nelze opomenout výborné herecké výkony (hlavně Isabelle – Emily a Isabelle – Anna, která jako kdyby vystoupila z obrazů prerafaelitů). (04.09.2012)

Zajímavá kombinace mé nejoblíbenější epochy anglických dějin a okouzlujícího šarmu francouzkých hereček v příběhu atraktivních osobností. Viktoriánskou éru mám děsně rád a taktéž skoro všechny literáty spadající mezi anglické kritické realisty (od sester přes Thackeraye a Hardyho po Dickense). Navíc z estetického hlediska se jedná o jeden z nejkrásnějších snímků (žádný artový průjem), jaký jsem kdy viděl. A k tomu lahůdkově vybrané představitelky jednotlivých sester. Na až éterickou Emily v podání fascinující Isabelle Adjani nedokážu zapomenout, stejně tak na uhlazený výkon M.F Pisier jakožto Charlotte. Výtky mám jen ke dvěma věcem. Proč dostal tolik prostoru bratr a také ke francouzštině, která se nehodila, ale jedná se francouzký film, takže tato výtka je zcestná... Film pro trpělivé a ochotné diváky, kteří jsou ochotní jít filmu naproti. Historické (ne)přesnosti nehodnotím, nejedná se o dokument. Být to v angličtině, jdu na pět. Silné čtyři. (09.03.2014)

Kto čaká životopisný snímok, asi bude sklamaný, rovnako ako ja. Príbeh Bronteových je tu vkliesnený iba veľmi povrchne. Ten zbytok je akási spoveď, dlhoplynúcia unudená spoveď. Veľa monológov, pomalých pohybov rúk, pomalej chôdze, pomaly rozprávajúcich ľudí. Nič o chudobných a drsných podmiekach, v ktorom tieto sestry žili. Nič, čo ich motivovalo písať a vyrovnať sa mužom-spisovateľom. Nič, čo by ich primälo byť inými. Hodnotenie: 45% (19.08.2014)

Vyrůstat v početné rodině na vřesovišti, bez rodičovské lásky, následně studovat v dívčím internátě, kde dvě sestry zemřou na tuberkulózu, pak se vrátit do neutěšených podmínek... Tři sestry Brontëovy dokázaly zúročit všechno. To, co jim život nabídl, i to, co jim vzal. Francouzi krásně vylíčili rozdílné povahy dívek- cílevědomá a stále se vzdělávající Charlotte je celá Jana Eyrová; divoká a nespoutaná Emily, která miluje přírodu a toulá se po kraji v kalhotách, ztvárnila do posledního zbytku Větrnou hůrku. A jemná, andělsky trpělivá Anne, na kterou zbylo méně talentu, ale přesto byla pro sestry a slabošského bratra důležitá. V čem se Frantíci úmyslně pomýlili, bylo zdramatizování chvíle, kdy všechny tři sestry naráz vydaly (pod pseudonymy) své nesmrtelné romány. Ve skutečnosti vydaly nejprve společnou sbírku básní, která bohužel nebyla přijata kladně. Větrná hůrka došla své slávy až po Emilyně smrti, zasloužila se o to Charlotte, která knihu vydala pod jejím skutečným jménem. Bylo to třeba? Zastírat, že nejdříve prošly nezdarem, než se jim něco povedlo? Na druhou stranu musím vyzdvihnout povedené herecké výkony a jak už tu někdo psal, být to v angličtině, jdu s hodnocením výš. (30.03.2015)

Melancholická pavučina, v níž se třpytí talent tak jasný, tak éterickou "rozcuchaností," neuchopitelně chvějivými, tajuplnými vůněmi oslňující. Melancholická pavučina, nad níž se klene hrozba zanícených duší. Hladina, z níž se paprskovitě odráží mihotající se světlo poeticky zahalené, náladovým svitem přítmí ve vnitřní magii rozprostřené. Postihnout, dotknout se a protnout spanilé duše s ryzí nadpozemskostí. Podivný to dar-nedar, který ovívá a třepí krajinu, která spiritualitou hoří, která tělesné schránky do sinavých katakomb posílá, která múzičnost hostí, která tone v neprostupnosti, ve které smrt je černým poslem v bárce přítomnosti. (21.11.2015)