웰컴 투 동막골
Welcome to Dongmakgol
Režie:
Kwang-hyeon ParkKamera:
Sang-ho ChoiHudba:
Džó HisaišiHrají:
Ha-kyun Shin, Jae-yeong Jeong, Hye-jeong Kang, Steve Taschler, Ha-ryong Im, Jae-kyeong Seo, Deok-hwan Ryoo, Jae-jin Jeong, Deok-hyeon Jo, Yeong-gi Jeong (více)Obsahy(1)
Všude kolem zuří válka mezi Severní a Jižní Koreou, zapadlá horská vesnička Dongmakgol však zatím zůstává stranou všeho dění. Když pak ale na nedalekém poli havaruje americká stíhačka, z níž vesničané zachrání pilota, dívka Yeo-il přivede tři severokorejské vojáky, kteří jediní přežili z celé čety a navíc se do vesnice dostávají i dva vojáci z jihokorejské armády, stávají se vesničané svědky mnoha vypjatých, absurdních i roztomilých situací. Počáteční nepřátelství mezi vojáky brzy opadne a tito pak chtějí žít pospolu s vesničany a zapomenout na válku. Dozvídají se však, že vesnice má být vybombardována a rozhodnou se ji zachránit i za cenu svých životů. Korejský snímek, kde se střídají poetické scény jakoby namalované štětcem některého z východních mistrů, se scénami roztomile absurdními i s těmi, ve kterých projeví odvaha a ryzí přátelství bez ohledu na barvu uniformy. (s.Predseda)
(více)Videa (1)
Recenze (265)
Zasazením (Korejská válka) a především tématem (satyra na nesmyslnost války) dosti podobné M*A*S*H*i. Komičnost, absurdum ale i smrt jsou těmi prvky, kterými režisér Korejskou válku hanobí z pohledů všech válčících stran. Do jisté míry je Dongmakgol dílo poetické pohrávající si s množstvím krásně barevných a zpomalených scén. V paměti utkví minimálně vtipně-animované zpracování lovu kance a závěrečné bombardování protileteckého hnízda. K hudbě: opravdu úžasná, ale jako už bych ji někde slyšel - a to v Mononoke! - ejhle, hudbu složil stejný skladatel: Joe Hisaishi 8/10 ()
Zřejmě nejlepší jihokorejský film, který kdy byl mému oku dopřán. Dokonalé prolínání vtipných scének s dramatickými mi vzalo dech. Přitom se jedná o naprosto náhlé přechody. Celý film doprovází nádherné efekty a práce s kamerou. Podobně orientované protiválečné snímky toho řeknou vždy nejvíce. Moc pěkný film a hlavně se jedná o snímek, se kterými nebývám často v kontaktu, tudíž je můj zážitek ještě jaksi umocněn. Téměř 5 hvězdičková záležitost. ()
Welkeom tu Dongmakgol je v každé chvíli takový, jaký zrovna chce/má být - je drastický, když přijdou ke slovu válečné scény; je neuvěřitelně praštěný, když ukazuje střet prchajících vojáků několika různých národů s civilizací nepolíbenými vesničany; je bezelstně obětavý a dojemný, když vojáci nejsou vojáky a chtějí chránit kamarády a nové ideály. Celá ta vážnost i nevážnost v jednom celku je geniální - ona totiž funguje. Přemýšlím, jestli by podobný film dokázala natočit jiná ruka, než ta korejská. Asi ne. Ostatně, kde jinde uvidíte natolik absurdní scénu, jako je ta, v níž tlupa asiatů s vytřeštěnými výrazy loví ve zpomalených záběrech divoké prase bezmála stylem Tygr a drak? A true hero ending strčí do kapsy všechny ty rádoby hrdinský marvelovky... ()
Občas čítam na ČSFD nechápavé vyjadrenia "Asi som pozeral iný film." A presne ten pocit mám teraz ja. Určite to nebol film pre mňa, ako cieľovú skupinu. Spočiatku som aj chápal zámer tvorcov a toleroval som prihlúple herectvo s prehnanými gestami. Ale čím ďalej, tým to bolo horšie a ja už nedisponujem nekonečnou toleranciou na to, aby som dopozeral niečo, čo u mňa nemá žiadnu šancu uspieť. ()
Ať si říká kdo chce co chce, mě přišlo spojení tragických - byť předvidatelných - osudů hlavních hrdinů s komickými prvky velmi osvěžující a nápadité. Scénu s "poprkornovým deštěm" anebo matrixovský zápol s pašíkem z hlavy jen tak nevymažu. Pravda, patosu bylo habaděj, ale to jsem od korejské produkce už jako poučený divák čekal. Naopak mě příjemně překvapilo množství kameramanských vychytávek, které jsem si opravdu užil. Vítejte v Dongmakgolu je milý, sympatický příběh na jarní večer a to je víc než dost. ()
Galerie (15)
Photo © Film It Suda
Zajímavosti (2)
- Původním autorem celého koncepčního námětu je erudovaný a dobře známý jihokorejský filmový, varietní, ale i televizní a rozhlasový tvůrce, Jin Jang. Ten byl v roce 2002 natolik uchvácen krátkometrážním snímkem nazvaným My Nike, až se rozhodl oslovit jeho tvůrce, jihokorejského režiséra Kwang-hyeon Parka, jemuž posléze svěřil dokonce i svůj vlastní projekt, Welcome to Dongmakgol. A dokonce jen komplexní vyhotovení celého scénáře zabralo trojici jeho tvůrců celých osmnáct měsíců. Snímek byl původně kalkulován jen do rozpočtu celých čtyř biliónů korejských wonů, jak se ale nakonec ukázalo, vše bylo docela jinak, a posléze kritiky i samotnými diváky velmi dobře přijatý a oceňovaný snímek malé nezávislé filmové produkční společnosti Film It Suda stál dvakrát tolik. Tržby a rovněž i malá výpomoc externích investorů vše ale včas zachránili. A víte, jak vznikla spolupráce mezi celým tímto projektem se všemi jeho členy a japonským hudebním skladatelem Džó Hisaišim? Totiž, poměrně jednoduše... Protože byl režisér snímku, Kwang-hyeon Park, skladatelovým velkým obdivovatelem již od dob vydání dnes již kultovní animované série Future Boy Conan z roku 1978, napsal mu pocitově velmi intimní a osobně motivovaný dopis, který japonského skladatele přesvědčil, aby právě pro tento snímek vyprodukoval svůj hudební doprovod, a ten byl shodou okolností vůbec prvním jihokorejským, k němuž hudbu kdy zpracovával. (Conspi)
- Vesnice jménem Dongmakgol skutečně existuje. Nachází se poblíž města Čečchon v jihokorejské provincii Severní Čchungčchong. (Bernhardiner)
Reklama