Soupeři

Otázka dne zní, o čem to vlastně bylo. Teda, děj si nějak přeberete, ale o čem se to vlastně snažilo být? O akci, nebo o nepochopitelné romanci, o zločinech padouchů, o nesmyslných a otravných vřískáních, nebo snad o náhodné rychlosti scén? Vím jen to, že to určitě nebylo o příběhu. A tipl bych si, že ani autor tenhle film nebral jinak než jako pokus o to, kolik divák snese - zpětně to tak asi bude, vzhledem k tomu, co natočil příště... (27.01.2008)

Film, který se snaží být tak in, že je neskutečně out. Příběh: tam opravdu něco takového je? Asi ano, ale jen jako doplněk pro vizualitu. Vizualita: Nevadí mi zpomalovačky, ale tohle je opravdu moc, mám pocit, že kdyby je nepoužily, měl by film okolo třiceti minut. Bohužel snaha o dokonalou vizualitu na úkor normální filmařiny se v Korejské tvorbě začíná poslední dobou vyskytovat až nezdravě často. Ale tam, kde v Sympathy for lady vengeance to vlastně sedí a máte pocit, že to tam patří, se vám chce při Duelist brečet. Už dlouho jsem si u filmu tak nepřál, aby skončil. Naštěstí se stalo, a moje hodnocení je jasné. NIKDY VÍC!!! (09.02.2006)

Nepříliš originální příběh ovšem v úžasném balení. Pokud tam bylo něco víc než jen ta banální krimi-milostná historka, která kolísala od poetické tragédie ke grotesce, nepodařilo se mi to ze všech těch vrstev nápaditého pojetí vyhrabat. Pokud jde o děj, průměr až nuda, zejména první půl hodina byla téměř k nepřežití. Pak jsem příběh jako takový vzdal a užíval si hlavně tu lavinu výborných a místy doslova vymazlených nápadů, ať už vizuálních, hudebních nebo vizuálně-hudebních. Řada scén má úžasnou atmosféru a samy o sobě byly úchvatné, řada obrazů je vypiplaných do posledního detailu, řada scén mě pobavila, občas dokonce rozesmála originálním a hravým občas téměř hračičkovským zpracováním. Nakonec jsem si to i užil a vychutnal, ale že bych se k tomu někdy chtěl vracet, to asi ne. (08.05.2013)

Vizuální stránka a choreografie soubojů je jednoznačně výborná a vynikající. Problém je, že mi tam občas nesedí, ty komické momenty, někdy jak z grotesky a v některých případech mi vadí zvolená hudba, byť ve většině scén to funguje a ost(převážně moderní hudba, hodně klavíru a trochu orchestrace, tradiční asijskké nástroje) je kladnou stránkou filmu. Škoda, že se nezamakolo více na postavách a detektivní stránce. Úvod je lehce zmatený, ale zase na druhu stranu je to vizuální lahůdka plná nápadů, závěrečná bitva a duel je perfektně udělaný, navíc se podařilo dostat do filmu ke konci melancholickou a lyrickou atmosféru, romantická linka také neurazí. Příznivci Ha Ji Won by si to neměli nechat ujít. (24.03.2009)

Výhradne pre kóreofilov (viď Adrianov milosrdný komentár). Ázijsky komplikovaný spôsob rozprávania, pri ktorom si musíte štvrtinu vecí domyslieť a štvrtinu zase pustiť jedným uchom dnu a druhým von, ma už nemôže prekvapiť. Takisto ma nezaskočia typicky šikmooké žánrové kotrmelce, keď sa prechádza z komédie do vážnej drámy, z drsnej akcie do romantickej poetiky. Lenže z tohto bordelu sa mi premiešali vajcia s očnými buľvami. Asi to bude tým, že na takéto tančeky sú majstri Hongkongčania, no kórejský pokus totálne zlyháva. Solídna zápletka (mladá vyšetrovateľka sa zamiluje do „mafiánskeho“ hrdloreza) sa načisto stráca v audiovizuálnom chaose, v ktorom znie techno-metal aj chorály a prechádza sa z fakt otravných spomaľovačiek do uletenej groteskovej zrýchlenosti. Hlavní hrdinovia (akože anime šermiarska buzna s vlasmi spomalene vejúcimi do tváre a prehrávajúca, afektovaná, uvrešťaná a teda pramálo sympatická dievčina) sú herecky totálne mimo a niet medzi nimi ani náznaku chémie, na čom by samozrejme film mal byť postavený. Po technickej stránke je to dokonalosť sama, ale to ešte neznamená, že je to dobre zrežírované – inak by to predsa nebola taká nuda. Výnimku tvorí jedna jediná scéna, ktorá je jednoducho úchvatná – prvý „zamilovaný súboj“ ústrednej dvojice v temnej uličke, za svitu mesiaca, odohrávajúci sa niekde medzi 30. a 40. minútou filmu. Keby to celé bolo takéto štýlové, tak sú Súperi absolútna bomba. (16.03.2007)