Dům u jezera

Ja som to vedel, vy ste to vedeli, všetci to vedeli! Použijúc jedno z najprevarenejších klišé prirovnaní -> "všetko, čo robilo originál pútavým a krásnym, remake stavia na hlavu a neúprosne ničí". Nevýrazné, až mdlé herecké výkony, prevarené "vybrnkávacie" hudobné motívy, zbytočne naťahovaná stopáž. Časový paradox, ktorý práve pre odzbrojujúcu krehkú poetiku originálu bolo možno akceptovať a hodiť ho "za hlavu" aj vďaka faktu, že ku skutočnému stretu hlavných hrdinov počas filmu takmer neprišlo. Remake tento fakt porušuje už v polovici filmu neuveriteľne dementným spôsobom, kedy aj malé dieťa musí neveriacky krútiť hlavou nad "amnéziou" hlavnej hrdinky, ktorá svojho milého po viacerých, emočne vypätých kontaktoch, nespoznáva... . Do bodky naplnené pravidlo zbytočných remakov. (10.07.2006)

Uf, tak toto bolo dosť úbohé, hoci som to dopozeral tak s jednym okom, lebo keď som filmu obetoval obe, tak ma do polovice vôbec nezaujal. Už samotný príbeh je dosť na hlavu a romantika na ďiaľku vo filme nefunguje. Horko ťažko sa film dopotácal k záveru, nepýtajte sa ma ako a po bozku a objatí sa to končí. Strašná nuda a nezachránili to ani herci, hoci si uvedomujem, že to nie je celkom ich vina. Príbeh a hlavne réžia nezaujme a celé to jednoducho nefunguje. Film 40%. (04.03.2010)

Už od začátku velmi příjemné a sympatické a to především díky Sandře Bullock, které to tam moc sluší a zvlášť s tím kratším účesem a díky Keanu Reevesovi, který je zase jako obvykle super a to ani nikoho nemlátí a ani není mimozemšťan :). Celý zvláštní příběh vztahu napříč časem ubíhá velmi nenuceně a příjemně a nenudí nějakými profláklými dialogy nebo nějakými ohranými scénáristickými kličkami a Keanu a Sandra si ve filmu prožijou krásné chvilky i když nemůžou být spolu. Film sice velmi brzo naznačí, že by mohl být až moc předvídatelný, jenže ani když si toho člověk všimne, tak se nemůže nudit, protože sympatičtější milostný příběh by se mi teda hledal v posledních letech asi trošku obtížněji. A když se člověk dostane až k tomu velmi dojemnému konci, tak zjistí, že i přes trochu předvídatelného závěru to za to stálo a taky jsem navíc brečela protože to byl fakt doják :). Nekoukala jsem úplně jako v tranzu z největší pecky na světe, takže bych si normálně říkala, že sice to bylo super a dojemné a nebylo to ani trošku hloupé a bylo to moc příjemné, ale na ty největší romantické pecky se to nechytá, jenže zaprvé tam byl ten dům u jezera, který byl moc pěkný, za druhé sandře to slušelo a za třetí a to hlavně, byl tam keanu reeves, takže prostě bude pětka. :) A původní film jsem neviděla, takže žádné srovnání nebude. (19.09.2010)

Snad za to mohl měsíc máj - mrdačky čas, snad za to mohlo vyhonění péra pod rozkvetlou třešní, aby mně nevyschlo semeno, snad za to mohlo deset dalších, prudce romantických faktorů, že moje prdel ronila slzy. Ne že by to bylo tak propracované v rámci časových paradoxů, ale že si herci dali záležet, aby se té romantice nedalo vyčíst, že nebyla dost romantikou, i když příběh zaváněl překombinovanou jeblostí. Keanu Reeves, tak ten to ustál, Sandře Bullock stály kozy, až jsem byl srozuměn s tím, že si vybrala dobrý scénář a dobrého režiséra. Výhodou je určitě neznalost původního filmu. Další výhodou je, že jsem jaksi byl přezíravý ke kýčovité a průhledné naivitě scénáře, tudíž jsem dělal jakože nevím, koho v jedné, zdánlivě nesouvisející scéně, srazí autobus. Časové paradoxy nejsou vždy úplně perfektně uchopené, ale nejedná se o nijak tragické nedomyšlenosti až nesmysly. Film se o scifi jen otírá, o lásku v něm jde především. Vychází mně z toho, že dva cukroušci se k sobě měli, ale rozděloval je čas. On v roce 2004, ona v roce 2006. Co to je dva roky, že jo. Jenže hrdina jaksi neměl péro dlouhé, aby ho mohl prostrčit bránou času a hrdinka si mohla spokojeně mlaskat. Museli přijít na to, jak vyzrát nad časem, což bylo celkem namáhavé. Muselo se čekat, až hrdinka nebude mít krámy, až bude v Chicagu jasný den, prostě jen samé čekání. A to způsobilo, že mně sice film nijak extra neubíhal, ten si jel povětšinou ve svém vlastním a pomalejším tempu, ovšem velice poctivě jsem se těšil, až Keanu nakoupí kondomy a zjistí se, že za dva roky už bude rizikové je použít. Veskrze příjemný snímek s nevtíravou romantikou, slušivými hereckými výkony a odpovídající režií argentinského režiséra Alejandra Agrestiho, přece jen známějšího ve svých končinách, který pro to, aby se etabloval na zámořském filmovém trhu, už nemohl udělat víc. Romantika, u které budete prdět slzy blahem. 70% (01.05.2016)

"Obávám se, že svět je pořád stejný. Jen se oblékáme do skafandrů a máme létající auta. A nikdo už nemluví, protože si čteme myšlenky." To znám, to jsou Katapulti - Až se bude psát rok 2006. Ale teď vážně. Originál znám, ale tohle mám radši. Miluju ty hrátky s časem, nad kterejma by fyzik zabrečel a romantik vlastně taky, ale z jinýho důvodu. Já nejsem ani jedno, takže jsem skoro nebrečel a skvěle jsem si ten nápad užil. A taky jsem viděl tu nejlepší výmluvu, proč jsem nepřišel na schůzku - umřel jsem. To je skvělý. Jen úplně přesně nevím, jak to prakticky využít. (09.12.2021)