Dům u jezera

Oku lahodící, leč z filmařského hlediska poměrně špatný snímek, jehož nároky kladené na diváka se rovnají prakticky nule. Nápad je to originální (původní verzi z roku 2000 jsem neviděl), kamera je na mnoha místech působivá a celkově si film udržuje vcelku vkusnou, decentní a relativně dospělácky romantickou atmosféru. Scénami z noblesních podniků a nočního Chicaga se prakticky nedá nic zkazit. Dialogy jsou však o poznání slabší a časové paradoxy jsou nepřehledné a velice nezajímavé. Celkově tak film díky vcelku dlouhé stoopáži může působit až unyle, což je vzhledem k žánru tristní nedostatek. Herecky nesmírně silně obsazené, avšak ve výsledku jsou výkony pouze lehce nadprůměrné a to ještě pouze co se hlavních rolí týče. Zbytek nestojí absolutně za zmínku. Příliš jednoduché, příliš nezáživně zpracované, příliš přeslazené. Zbytečná cesta do kina. (25.07.2006)

Zďaleka nie tak zlé, ako som pôvodne čakal. Nemá to síce ani atmosféru, ani ľahkosť a emocionalitu Il Mare, a aj logika sem-tam dostáva na rozdiel od originálu isté podpásovky, ale zase sa (chvalabohu) nejedná o preslzenú a cukrovkovú romantiku, takže sa to dá aj celkom dobre užiť. A takto, v predvečer Vianoc asi ešte o dosť viac... (23.12.2007)

Korejskou verzi jsem ještě neviděla a tahle emerická se mi hodně líbila. Byla to "taková jiná" romantika. Film má zvláštní atmosféru a možná i odpovídá na otázku jestli člověk může změnit svůj osud. No, třeba on sám ani tolik ne, ale ten kdo ho má rád, ten to možná dokáže. Jednu hvězdičku si nechám v rezervě pro Korejce, ale nemám k filmu jedinou výtku. Líbilo se mi všechno, Bullock i Reeves, dům u jezera, soundthrack, děj... (10.02.2012)

No ešteže to nebolo dlhšie. Originál som nevidel, ale po tomto námete si ho určite pozriem. To, na čom film staval, neboli dialógy, scenár, ale herci, pekná hudba. Je to čisto melancholická záležitosť, takže varujem vopred, so zlou náladou pred filmom nepozerať. Len ma štvalo, že už po polke filmu som vedel, ako to celé skončí. Nemám to rád. 55%. (24.01.2007)

Romanťák ako sa patrí. Introvertka Sandra, životom deprimovaný Alex a ich spoločná snaha o prekonanie prekážky - času. Samozrejme, sálajú z tohto diela tie najčistejšie úmysly, pričom mi bolo jasné, že doň Agresti vstupoval s istou romantickou naivitou. Celá stopáž však bola neskutočne naťahovaná a ja som sa nudila k smrti. Mdlé herecké výkony, originál som nevidela, takže ho nemôžem porovnávať, avšak námet je to rozhodne zaujímavý - hoci ma trochu frustruje jeho neuváženosť. Keby jeden z hlavných hrdinov žil kedysi v povojnovom období - to by bol ešte len úchvatný dobový (hoci trošku gýčový) kontrast! Uf... to si už však vymýšľam svoj vlastný scenár... :-) (21.09.2008)