Není houba jako houba

Pohádka samotná průměr. Akorát se mi u ní moc nezdá (a asi i nelíbí), že z ní de facto vyplývá, že okrádat zákazníky na jídle je OK. Samozřejmě chápu, že jde o proporcionalitu - krádeže, co prováděla Berta, byly jasně závažnější, přesto bych si u žánru jako je pohádka představovala trochu jasnější apel na morálku. Protože to, co prováděla Lízinka, taky nebylo rozhodně košer... (21.06.2015)

"Václav je hodnej člověk, ale Jindřich má zas hospodu a krásnej knír !!" ;) Mykologův vlhký sen !! ;) Jedna je kleptomanka, druhá hyperfagička, třetí se jmenuje Helena Sýkorová a píše navýsost zajímavé a originální scénáře.. A že jsou ty ženské prazvláštní stvoření, jen dokazuje tahle zdařilá poloexteriérní inscenace s pohádkovými motivy a ryze českým prostředím Vlasty Janečkové, která zase trpí prazvláštní obsesí spojenou s mužskými vousy..;) V důsledku velká rutina, byť velmi příjemná.. (11.09.2016)

příjemná pohádka, která se obejde bez princů, draků, čarodějů a obvyklých rekvizit. Zlo je napraveno a dobro dojde štěstí, skoro aniž by samo chtělo. Jen ten chudák Jindřich k tomu přijde jako slepej k houslím. Jak už píšou mnozí jiní, Kubec děsně přehrává, ale pohádka to naštěstí snese, jen ten zoufalý Zounarův projev už je dost na hraně. (28.09.2018)

Pro tuhle pohádku mám děsnou slabost, ale vůbec nevím proč. Dvě děvčata v hostinci jsou totiž obě na ránu. Jedna krade, lže, intrikuje a druhá sežere na co přijde, sežere kámošce oběd, i když se tato pouze na pět vteřin otočí od kamen a pak se ještě tváří, že jako se přece nic nestalo (trošku jako Baloun ze Švejka). A Mário Kubec je švihák lázeňský. Ale nějak mě to prostě bavilo a to mi v době uvedení bylo už patnáct. Asi proto, že tehdy ještě člověk muset vystačit s tím, co dávají v televizi, žádnej internet, žádnej mobil. Nechci to shazovat, dala bych z nostalgie i čtyři hvězdy, ale to se stydím. (07.11.2016)

"Když se na mě tak křepce řehce, tak mi přinesla mi ty karbenátky, ale ať je to pořádná porce, mám hlad jako jezevec." Mužům, co si připadají vtipní a vypouštějí z úst nejapné poznámky a zejm. pokud nenechávají ruce v klidu (štípání do tváří a plácání přes zadek není, opravdu není nikomu příjemné), by se měl vyřezávat jazyk a přikovat ruce k tělu a to nejen v pohádkách. Není houba jako houba, některé houby jsou zjevně z umělé hmoty, ehm, třeba některé v téhle pohádce, větší už by byl snad jen atomový hřib. Nevím, kterou z těch dvou holek bych chtěla ve skutečném životě potkat méně, jestli tu, co by mi z kabátu na věšáku vybrala drobné z kapes, nebo tu, co by mi strkala pracky do jídla a užírala z mého talířku. Nejsem zrovna zdatný mykolog, ale wikipedia amanitu amorosu nezná, zato zná muchomůrku jízlivou, což je taky docela pohádkový název. Houbovous je dobrá pohádková postava, to "křoví" v hospodě taky, pominu-li působení houbového kouzla, je to uvěřitelné (ten kníratý úchyl by se mohl zamilovat i jen tak), ale místy všechny postavy v dobrém hereckém obsazení trochu přehrávají, až na Petra Kostku, u kterého jediného by to nevadilo, protože není "civilní" postava. (08.01.2012)