Adamova jablka

Na starozákonním podkladu vytvořil Jensen vrstevnatý příběh, v němž hrají prim na severskou kinematografii vizuálně netypicky zjitřené motivy "velkého druhého" (Boha / skutečnosti / symbolického pořádku... whatever...), ale s nimi ruku v ruce kráčejí zcela typické "nepřímé dialogy". Postavy rozmlouvají, ale smysl jejich promluvy se odvíjí na symbolické rovině, ne v tom, co se říká, ale v jemné interakci náznaků, zámlk a skrytých významů. Postava Madse Mikkelsena, jakkoli obestřena biblickými stigmaty, je v jádru čistě lidská a její poselství, že před skutečností je třeba unikat za cenu milosrdných klamů, změkčuje i občas "trochu příliš" monumentální symboly. Nejde tu totiž o ně, o nějaké nepolapitelné entity a velké ideje, ale o ten hřejivě-mrazivý život vezdejší, ve kterém všechny postavy zakoušejí na vlastní kůži, že každý z nás potřebuje jablečný koláč a přivřené oči, aby se ze zdánlivě kruté absurdity existence stala snesitelná hra. Ať už je Ivan Jobem (či jen zaslepeným človíčkem) a Adam pokoušený Satanem (či jen hlupákem žijícím bludu), Adamova jablka chutnají kysele a přitom se od nich nelze odtrhnout. Je v nich pachuť nadějí, útěků i sladkých návratů. Nijak závratně hluboký, přesto nádherně "pravdivý" film o tom, že nemá žádných trvalých pravd a neotřesitelných jistot. Černá biblická tragikomedie. (19.12.2010)

A vidíte, kurva, že to jde! Nasrat nám do hlav propagandu v nedoslovném znění, tedy cca, neboli cirka: ,,pouštní opička je největší frajer, nácky multikulturalismus vyléčí, víra je pro frajery a smrt je jen trest za to, když nejsi dosti homoplný"! Vynikající mišmaš, u kterého si i značně otrlý honichvost několikrát smíchy slintne na límec. A jednou, dvakrát se nechtěně zamyslí. Což... je k nedocenění. (05.11.2016)

Mám rád cynické a nekorektní komedie a zrovna tato disponuje docela solidní dávkou všeho. Takhle nějak se i představuji vtipný, nepodbízivý ale přesto pěkný film na jedno shlédnutí, který pobaví a občas překvapí tím, jak vkusně prokládá zajímavý nepředvídatelný děj hláškami, které jsou už dost za čarou. (15.08.2013)

Byl to starý kocour a náhodou umřel ve stejné chvíli, kdy jsme stříleli. Dokonale krutá komedie! Kdo se nezasmál, nepochopil! Mads Mikkelsen, na stranu jednu jako absolutní mišuge v šortkách a saku, na stranu druhou jako člověk stižený snad vším možným zlem - žijící v nekonečné iluzi a skrývající se před tvrdou realitou (cos we're living in the world of fools), podává fantastický výkon. Ulrich Thomsen do role neonacisty perfektně (místy až děsivě) zapadl!! Výborný, zajímavě propracovaný příběh - okořeněný opravdu skvělou kamerou. Adamova jablka nemůžu než doporučit! (21.05.2009)

„Stojí tu, že jsi neonacista. Vážně jsi? Na první pohled to člověka nenapadne.“ Když to jediné, na čem v životě skutečně záleží, je jablečný koláč…Netradiční podívaná. Už jen ten nápad koncentrovat na 1 místo naivního faráře, otráveného neonacistu, arabského zloděje a otylého alkoholika se ukázal již po chvíli jako velmi neotřelý a zábavný. Ačkoliv…s Jensenem a především jeho hodně černým humorem to není tak úplně jednoduché. Místy přijde s geniálními fóry, někdy je hodně na hraně, sem tam se mu podaří dostat až za ni a člověk se už nesměje. Avšak na rozdíl od Blikajících světel a O kuřatech a lidech se mu zde podařilo zůstat po většinu času u těch kvalitních, absurdních fórů. Snad s výjimkou scény s neonacisty (oproti takovému sestřelování „návštěvníků“ jabloně, to bylo přesně na hraně vtipu a mrazení zároveň). A konec mě opravdu překvapil…a kupodivu nepůsobil jako pěst na oko, ba naopak, velmi se mi líbil. Dávám silné 4*. „Proč radši nepřepadne jednu banku?“ - „Khalid se politicky angažuje. Přepadává jenom nadnárodní firmy.“ (27.01.2018)