Apocalypto

Film, jaký jsem nikdy předtím (a asi již nikdy neuvidím) neviděl. O starověkých civilizacích se toho moc nenatočí a když už ano, tak tvůrci i filmová studia musí počítat s výslednými červenými čísly (až na výjimky). Mel Gibson však rejpalům opět dokázal, že zajímavá témata v historii hledat dokáže, a dokáže je také působivě převést na filmové plátno. U Statečného srdce to vyšlo na výbornou, u Umučení Krista na chvalitebnou a u Apocalypta na jedna mínus. Sice jde o klasický mix honičkového filmu a cesty za pomstou (hned několikanásobnou), to však vůbec nevadí, neboť tady jde především o formu, která v Gibsonově naturalistickém podání vypadá skvěle. Digitální kamera vše sráží na úroveň televizních přírodopisných dokumentů, to je však také jediná výtka, kterou zmíním. Já se bavil, navíc jsem dostal víc než jsem čekal. (09.07.2010)

Gibson je magor, ale to se ví už od Umučení Krista. Fascinuje mě, jak tam i v Apocalyptu naprosto dezinfikuje jakýkoliv náznak myšlenky (až na ten závěr) a jde mu jen o co nejdetailnější zobrazení brutálního násilí. To sice taky má něco do sebe, ale osobně si raději pustím jedničku Ramba. Ta si na nic nehraje. První hodina je nesnesitelně dlouhá, naštěstí v té druhé konečně dojde na honičky po pralese. O mayské kultuře se nedozvíme nic (kromě toho, že lidem vytrhávali srdce z těla a pak jim sekali hlavy), celé se to mohlo odehrávat vlastně kdekoliv a kdykoliv. Mel by možná neměl tolik chlastat a vrátit se ke svým režisérským kořenům... (12.01.2007)

Gibsonovy filmy jsou v tom dobrém i špatném slova smyslu velmi prostého charakteru. Vždy je zdobí jednoduchý příběh plný utrpení, krvavého boje za svobodu, vodou omyvatelných modrých barev a hlavně neskrývané inspirace ve spoustě jiných snímků. Apocalypto tak nejdříve připomene Barbara Conana (po kanadsko-mayských žertících je hrdina násilně vytrhnut z rodného prostředí), načež si režisér vezme něco z obětních rituálů Indyho Chrámu zkázy (ty useknuté hlavy lapali mayští občané pod pyramidou jako diváci při homerunu baseballový míček) a uzavře to směsicí Posledního Mohykána (běžecký souboj Jaguáří Tlapa vs. Sokolí Oko by byl jistě ozdobou proslulého amerického atletického mítinku Indiánská tretra), Uprchlíka (skok z vodopádu) a Ramba (na ty pasti neměl koule ani tapír). Naštěstí přímočarý festival středoamerického piercingu a tetování odsýpá tak svižně, že ani nebudete mít spolu s Melem čas dumat nad důvody vnitřního rozvratu vyspělého mayského mraveniště, obzvláště když už před ním vyhodil své kotvy mlsný španělský mravenečník, co hodlá šířit víru a na lepkavý jazyk nalepit nějaké to zlato.. (30.03.2010)

Byť jsem se u posledního Gibsonova opusu o Ježíšovi neskonale nudil a jen s odporem jsem ho dokoukal do konce, na jeho příspěvek k historii Mayů jsem se docela těšil. Výsledek je někde na půl cesty. Vznikl průměrný film, který je příliš dlouhý a nudí, ale není to tak hrozné jako u Ježíše. Zajímavá vizuální stránka a několik trochu svižnějších scén vytahují film do kategorie děl, které jsou celkem zajímavé na jedno zhlédnutí, více se k nim však vracet netřeba. Hudba Jamese Hornera je také spíše jen průměrná. (17.05.2007)

Mel možno praktizuje "drink and drive" a nadáva na Židov, ale to nič nemení na fakte, že je výborný režisér. Akonáhle si človek zvykne na digitálnu kameru, ktorá k "dobrodružnej epike" proste nepasuje, už si uvedomuje len to, ako je to famózne natočené. Príbeh je archetypálne dokonalý - je to dobrodružstvo jedného obyčajného domorodca z džungle, pre ktorého je najväčšou zábavou požieranie tapírích vajec a jediným zmyslom života nakŕmiť ženu a deti, a tohto Gibson prevláči neuveriteľnými zážitkami. My možno čakáme niečo viac, ale ten divoch z mexickej džungle spred 500 rokov nemohol zažiť nič úžasnejšie. Tlieskam práve za to, čo ostatní vytýkajú - že Gibson neriešil pád Mayov, ale že sa o túto tému len krátko, ale výdatne obtrel hlavným príbehom. Strhujúcejšie, šťavnatejšie a vzrušujúcejšie ako vypáchnuté Statočné srdce. A totálne, nátlakovo a sympaticky nehollywoodske. (13.03.2007)