Apocalypto

Gibson je tvrďák. Jeho filmy si většinou s ničím nebereou servítky a v "Apocalyptu" to platí dvojnásob. Mayské město je fakt kolébka veškeré dekadence a zvrácenosti, člověk fakt nestačí koukat. Škoda, že film nebyl kratší, protože občas se Gibson začně až příliš opájet tou jejich civilizací a zapomene na děj. Vše nám ale vynahradí finální rambovská honička, v níž hlavní hrdina ukáže jakej je masér, a já mu fakt držel palce. Taky mě trochu zklamala vizuální stránka (digitální kamera je zlo, po Miami Vice už ubližila dalšímu filmu), jelikož jsem čekal fakt orgie a většinou tam je jen strohá džungle. Celkově ale dobrej film, něco takového tu prostě zatím nebylo. (28.01.2007)

Mel Gibson definitivně opustil mainstream a po odvážném našlápnutí svým náboženským opusem si sebejistě kráčí vlastní cestou filmových cest, nerespektujíce kritiku, diváka ani dolarové výdaje/příjmy. Jenže zatímco posledních pár hodin Ježíše Krista se umělo dotknout (byť jakýmkoliv způsobem) každého diváka bez rozdílu jakéhokoliv náboženského či společenského cítění, se sklonkem mayské civilizace je to trochu těžší. Prostinký příběh o cestě do pekla a zpět je postaven na pouhopouhém divákově vjemu audiovizuálních orgií, bez hlubší zpětné citové vazby. Pro to, aby šlo naplno vnímat hodinové (!) sprintování pralesem, musel by se Gibson v počáteční expozici více věnovat vztahům mezi postavami a ne jenom bezmyšlenkovitě vtipkovat o nepotenci jednoho z hrdinů. Taktéž forma s přibývajícími minutami ztratí dech. Sázka na digitální kameru nevyšla (na klasickém materiálu by se celek vyjímal mnohem lépe a filmověji) a Hornerova hudba je ke konci lehce monotónní. Přesto se nedá hovořit o nudě ani v nejmenším a jenom s povděkem kvitovat Gibsonovu snahu o to, aby se v Hollywoodu vyprávělo i trochu jinak. (06.03.2007)

Velkou civilizaci nelze dobýt z venčí, dokud se sama nezničí zevnitř..... Nebo jinak: lidé nepotřebují ,,jiné" nepřátele, na zlo si vystačí sami. A je jedno jestli jsou to Mayové nebo fašisti. Prostě lidé. A je bláhové myslet si, že tomu tak není od pradávna věků. Dívám se vyděšeně a doufám, že M.Gibson je optimista. OČI. OČI žen, OČI dětí snad neříkají nikde víc. A jejich výraz je vlastně největší hrůzou. Utrpení je všude stejné. Ale tohle nemá být film o utrpení, ale o kultuře. I když o tom hodnou chvíli pochybuji. A dlouho jsem již nedržel žádnýmu hrdinovi pěsti tolik, jako zde. Neskutečné záběry. A nejen přírody. Film, jenž musel být natočen s jediným úmyslem. ŠOKOVAT ! A stejně by mne zajímalo, jestli je M.Gibson optimista. (19.10.2007)

Gibson si po pitomoučkém Umučení Krista napravil reputaci. I Apocalypto je sice neuvěřitelně jednoduché, přímočaré a očesané o vedlejší zápletky, ale mezi domorodci to lze akceptovat mnohem spíš než při interpretaci života a (hlavně) smrti Ježíše Krista. Ústřední hrdina je sympatický stejně jako celé pojetí filmu ve stylu instinktivní naháněčky dvou znesvářených stran. Bohužel příběh by šlo doopravdy shrnout do jedné věty (aneb cesta tam a zase zpátky), přičemž mě z něj vytrhávala spousta bezdějových a přesto klišovitých pasáží (zajetí a "deportace"), po mém soudu nevhodně nastrkávaná digitální kamera a celkový pocit, že se vlastně o moc nehraje, protože už po dvaceti minutách filmu tušíte, jak to celé dopadne. Gibson sice neřekne, "že všechna voda nakonec steče dolů a Stázina si vezme Kubu za manžela," ale jeho archetypální vypravěčství to ze sebe vyzařuje samo po celou natahovanou stopáž. (08.12.2006)

Bijte mě, tlučte mě, nemějte mě rádi, ale bohužel tohle není to, co bych čekala od dobrého filmu. Hvězdička za kameru, druhá za výtvarné ztvárnění a masky... Z Apocalypta naprosto neskutečně čiší snaha tvůrců o monumentálnost, důležitou výpověď, poselství a kdovíco ještě. Bohužel film se bere moc vážně na to, abych v něm cokoliv mohla brát jako nadsázku (úmyslně úsměvnou úvodní scénu s tapířími orgány nepočítám), jenže v některých okamžicích jsem se musela smát, jak byl děj neskutečně naivní. Naopak slovo "nechutnost" pro mě získalo nový rozměr - už hodně dlouho, jestli vůbec někdy, se mi nestalo, abych při sledování filmu odvracela oči. Snahou tvůrců by mělo být připoutat divákův pohled k plátnu, ne ho syrovým zobrazením všeho možného odpudit (gepard trhající obličej na kusy, krev stříkající z mozku pod čerstvě odštíplou lebeční kostí, bijící srdce vyřízlé zaživa atd. atd.). Všechnu čest maskérům, odvedli výbornou práci, jenže dívat se na ní už zas tak příjemné není, a to vydržím hodně... K dobru snímku musím ještě přiznat, že jsem se, přes značnou stopáž, vlastně ani trochu nenudila. A jednou jsem si dokonce řekla, jak je v té džungli vlastně krásně a jak je to hezky natočené (záběry u vodopádu, když zrovna nikdo nebyl na maděru), jenže většinu času vás nenapadne na něco takového vůbec myslet, protože maso a krev přebije naprosto všechno. (06.03.2007)