Faunův labyrint

Hezký film, ale nechápu jeho vynášení do nebes, když Del Toro natočil už dávno to samé. Zatímco Ďáblovu páteř moc lidí nezná, Faunův labyrint sbírá Oscary a v zámoří se o něm vypráví jako o filmu desetiletí, kteroužto rétoriku do velké míry přebrala i domácí média. Přitom Faunův labyrint je v mých očích doopravdy tím samým v bledě modré barvě, a to doslova. Jásá se tu nad učesanější (čti nudnější, leč populárnější) variací na dávno vyslovené, v níž se z Del Tora stává docela obyčejný pohádkář, který přišel o svoji hrubší podstatu. Ta se vtěsnala jen do pár brutálních scén. A to je málo. V nitru zůstalo u uhlazeného a neškodného příběhu o děvčátku, které když se bude hezky chovat, přitulí se zase k mamince. Pche. Hellboye na ně! (18.08.2007)

Innocence Has A Power Evil Cannot Imagine....Faunův labyrint, to jsou drastické přesýpací hodiny made in Mexico. Pár zrnek nevinnosti a rozlehlá poušť zla. Když poslední zrnko magického písku světa dvanáctileté Ofelie s vážnýma očima, která objevuje uvnitř čarovného stromu podzemí groteskních bytostí, masek, předmětů a pravidel, přepadne dolů, ocitáme se krvavýma nohama ve frankistickém režimu poloviny čtyřicátých let. Partyzánská válka proti kníratému establismentu, jemuž na malé usedlosti kdesi v lesích vévodí Francův nelítostný El Capitano Vidal, otčím hlavní hrdinky. Smyčky kolem její rodiny se začnou utahovat stejně jako vojenský kruh proti povstalcům v lesích. Zrada, láska, čest. ALE... v tom difúzním střídání reality a fantasy, dětské hravosti a vojenské krutosti, neuhýbavé kamery, náboženských motivů a morálních přešlapů, jsem se v Labyrintu úplně ztratila. Film, který pro mnohé kvality respektuji, ale už od půlnoční projekce na Febiu mě mrzí, že přes působivý výkon Ivany Baquero a Sergi Lopéze, Del Torovu fascinující režii, oslnivé zkamenělé obrazy a sugestivní hudbu, vnitřně minul o několik světelných let. Desgraciadamente. (31.07.2007)

Španělská paralela VALERIE A TÝDNE DIVŮ je citlivě zasazena do doby posledních záchvěvů krvavé španělské občanské války. Propojení obou světů, virtuálního tajemných duchů a osudových závazků, i reálného, plného krve a násilí, je organické a působí přirozeně. Děj i celkový způsob snímání filmu připomíná - otázkou je, nakolik vědomě a nakolik spontánně - postupy filmu přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století. Poetičnost a krutost doby jsou však spojeny poučeným pohledem naší doby a nabývají rázu obecnějšího podobenství. Pro českého diváka je výlet do pyrenejského génia loci podnětný a zajímavý - mj. i pro diskuse o mezích a smyslu drsného mravu, který nemá daleko do krutosti. V každém případě se tu jedná o nevšední zážitek, který - jak se zdá - pozitivně přerůstá v mnoha ohledech většinový ráz soudobé tvorby světového hraného filmu. (21.10.2010)

Je neuvěřitelné s jakou bravurou umí Guillermo del Toro propojovat krutý svět dospělých a imaginativní svět dětí. A to vše v lehce hororové stylizaci. Navíc díky hlavní hrdince (Ivana Baquero) působí přechody mezi oběma světy jako něco naprosto samozřejmého a reálného. Byť je konec maličko předvídatelný, je natočen tak vkusně, že řadí snímek mezi nezapomenutelné zážitky. (02.09.2008)

Tenhle film mi nějak nejde do hlavy. Svým způsobem je originální, protože spojit realistické drama s fantasy pohádkou není moc časté, ale toto spojení alespoň v případě Faunova labyrintu moc nefunguje. Nebo já nejsem cílová skupina (ostatně jakému divákovi je tenhle film vlastně určen?) A ten konec mi přijde taky nějaký zvláštní (a taky díky rozuzlení vážně pochybuju, že to má být něco příbuzného pohádce, protože ty končí krapet jinak). Když tak přemejšlím o hodnocení, nebudu dávat * navíc jen kvůli prazvláštnímu "obalu" (příběh byl sice vcelku dobrej a nenudil jsem se u něho, stejně tak triky a vše kolem toho, ale hlavní hrdinka mi přišla docela nesympatická, což je, zvláště u malé holčičky, docela smutný), takže hodnotím průměrem. Výstižné komentáře: Kulmon, petaspur. (04.09.2009)