Grbavica

Na Grbavicu jsem koukal prakticky z jediného důvodu, chtěl jsem vidět, jak vypadá život v takovém Sarajevu, ležící východněji než naše zemička. Celkově mě země východu docela zajímají, jak to tam funguje, po válkách, nepokojích, a po sovětském útlaku, a byl jsem vcelku překvapen. Bosna a Hercegovina se v tomto snímku prezentuje vcelku solidně a nechá se na to celý film příjemně koukat. Není to nic převratného, jen to zasahuje do dějen dané země, ukazuje život rodiny, která to nemá s žitím ve městě příliš jednoduché. Zasahuje pár dnů do života nerovnoměrné rodiny, tedy jen matky a dcery a sleduje, co všecko je možné v Sarajevu potkat. Není to nic převratného, ale za shlédnutí to docela i stojí, rozhodně se člověk poučí a udělá si takový nepatrný výlet na Balkán, tam, kam se jen tak nedostane, ale rozhodně to v tu chvíli zaujme. (23.11.2008)

Celkem fajn televizní inscenace s působivým zakončením, jehož působivost bohužel klesá, pokud na něj jste před projekcí připraveni, případně pokud se vám ho podaří v průběhu odhadnout. Já jej v průběhu odhadl, načež jsem si vzpomněl, že jsem o něm v souvislosti s Grbavicou už kdysi slyšel. Pro mne tedy jen mírný nadprůměr - a to většinu filmů z Balkánu přijímám radostněji než zbytek publika... (17.03.2011)

Jasmila Zbanić ťaží zo silnej témy, neexperimentuje s technikami rozprávania, nevyráža dych obrazom, hudobnú zložku vynecháva úplne. Nepotrebuje inovovať, aby film zapôsobil. Dokáže vystihnúť jadro vypätých scén, realistické dialógy sú sprevádzané celkom prirodzeným konaním a spolu s minimalistickým herectvom (Mirjana Karanović!) autenticitu filmu ešte umocňujú. Najčastejšie býva Grbavici vyčítaná jednostrannosť nazerania na balkánsky vojenský konflikt. Môže však ísť o autorský zámer. Prioritne totiž film zobrazuje príbeh ženy, ktorá vojnu prežila, je ňou navždy poznačená a ako taká má na jednostranné nazeranie nepopierateľné právo. Kto ho nehodlá uznať, má právo mať s filmom problém. (12.04.2008)

Jsou filmy, kde se na začátku píše podle skutečných událostí. Jsou filmy, kde se to nepíše, ale jsou stokrát silnější, opravdovější, intenzivnější. Dámy a pánové je mi ctí mezi tyto filmy zařadit Grbavicu. Při sledování (děkuji Lidovým novinám za toto dvd) zjistíte, že se nedíváte skrz film, ale přímo na život v poválečném Sarajevu. Mirjana Karanovic jako Esma je jedna z nejsilnějších žen v hlavní roli a to je její role založena na civilnosti a přirozenosti. Děj je tak silný, že je škoda cokoliv o něm prozrazovat. Snad jen, že kdo chce znát pravdu za jakoukoliv cenu, nalézá bolest tak silnou, že je velký problém se s ní vyrovnávat. Velmi zajímavý je i rozhovor s režisérkou - realita dnešních dnů v Sarajevu - o nepotrestaných válečných zločincích, kteří v lidech vyvolávají obrovskou frustraci a podobně. Více takových režisérek. (12.11.2008)

Velice křehké a nenásilně uchopené téma, jedno z nejčernějších po celou dobu lidské existence. Moc dobře nechápu komentáře o šokujícím konci nebo o nepovedených hereckých výkonech - jen naprostý ignorant nemůže po pár chvílích dojít k tomu, co si Esma prožila a čím vším si musí procházet po celou tu dobu, kdy Saru vychovává jak nejlíp umí. V tomto filmu nejde o to šokovat, jde o výpověd celé jedné generace, které válka spřetrhala veškeré životní ideály a naděje. Jde o výpověď pro generaci, která v této době právě dospívá a nikdy nepozná svého otce, možná ani matku. Jde o výpověď z jiné strany barikády, žen, které musely trpět pro mužskou vlastnost válčit a tím páchat jen zlo a způsobovat utrpení a bídu. (13.02.2008)