Hudbu složil, slova napsal

Arcipeklo. Pouštěl jsem s tím, že o Vánocích přežiji všechno a s dobrou náladou hurá do filmu. A jo, ze začátku to fungovalo. Dokonce naskočila myšlenka, že to vůbec nevypadá špatně. Vždyť hlavní hrdinové jsou vcelku sympatičtí. A ona Barrymorová hezky zpívá. A...ZVRAT...Grant moc dobře nezpívá. Příběh se otáčí k totální kokotině. Panebože, jak se může 99 minut tak strašně vléci. A Cora je opravdu výborný záporák (indikátory ironie by se měli rozsvítit právě teď). Cože? Ještě půl hodiny. Sklenice vína. Fyzická bolest. NE! Už nikdy! (25.12.2011)

Hugh Grant je jedním z nejsympatičtějších herců a vždycky hraje milovníky plné sarkasmu a milých ušklebků, který Vás prostě dostane, což je vlastně taky jediný důvod, proč jsem se na Music and Lyrics díval! Drew Barrymore byla taky vynikající, v docela netypické roli a naprosto s přehledem zvládale obížnější pasáže s dávkou jemného a příjemného humoru. Dohromady tvořili mi docela nesouměrný pár, protože ke konci to už klišovatělo neskutečným způsobem, že slovo tuctové je málo. Ale první hodinka byla perfektní! Jo, líbilo se mi to, a však tady Marc trošičku přestřelil s cukrem, kdyby se to drželo v tempu jako Two Weeks Notice, dal bych čtyři hvězdy. (09.04.2008)

Marc Lawrence chce z Granta udělat nejultimativnějšího milovníka všech dob. Další romantický etalon v podobě Drew Barrymore je pokořen více než důstojně a Lawrence prostřednictvím svých svěřenců úspěšně napravuje své nelichotivé renomé z minula. I když je to stále tatáž písnička o nesmělé popelce a elegantním zmatkáři, je vtipně a nenuceně podaná a neleze vám ani příliš do trenek, ani z vás nedělá blbce. Za aranžovaný klip z osmdesátek 10% navrch! (14.03.2007)

Položili jste si někdy otázku, když jste zahlédli v časopise fotku např. Sagvana Tofiho, co tahle vyhaslá mj. popová pseudohvězda z neblaze proslulé „stáje“ Františka Janečka dneska vlastně dělá? Zřejmě ne, taky proč byste to dělali, že ano? Já jsem četl, že prý prodává ledničky v Grónsku (copyright Klára Nemravová z Tata Bojs), ale skutečnost bude mnohem prozaičtější. Zkrátka obráží všemožné „high-society“ večírky a recepce, kde se zadarmo nadlábne, nechá se tam vyfotit s našimi rádoby hvězdičkami a „celebritami“ a modlí se za to, aby se jeho fotka objevila aspoň na spodku str. 32 nějakého bulvárního plátku (těsně pod reklamou na Kosmodisk a náramek na zázračné hubnutí). A to proto, aby totálně neupadl v zapomnění a pořád mohl čeřit vody se svými „čerstvými scenáři“ a „chystanými alby“. Grantův Alex Fletcher zažívá podobné pocity, ale je na tom ve srovnání s Tofim přeci jenom nesrovnatelně lépe. Bývala velká popová hvězda, žijící jenom z minulosti a s přibývajícím věkem z občasných vystoupení při zahájení otevření nového obchoďáku, či na ředitelských recepcích a podobných „vyzobávání drobků“. A nutno říct, není moc herců, kteří by podobně jako Hugh Grant dokázali interpretovat otravný kolovrátkový pop 80.let s takovou grácií a kouzlem. Už úvodní klip ve stylu 80´s metrosexuálních boy partiček typu ´Wham!´ musí u každého, kdo tu éru pamatuje, vyloudit úsměv na tváři, zvláště když je to zde podáno s takovým sebeshazovačným nadhledem. A nebýt toho, že zhruba po půlhodině se film překlopí do celkem tuctové romanťárny, vydržel by ten úsměv až do konce. Ale svěží neokoukaně dějové nápady, točící se kolem pop-star Cory a jejího hitu „na zakázku“ tady nechybí, takže i přesto, že éra 80´s diskoték, barevných trvalých, mrkváčů a stereotypních syntetizátorových spodků nebyla tou mojí „krevní skupinou“, dávám pobavené 3*. Bylo to občas vtipné i trefné. (18.02.2008)

Poněkud rozpačitý mix (zasmějete se zhruba třikrát, nedojmete ani jednou), který nabere relativně předvídatelný směr a když už se dopracujeme do finiše, rozhodnou se ho tvůrci celý přisladit a celkový dojem naopak zbytečně zhořkne. Hugh Grant je jako vyhaslá samolibá hvězda relativně slušný, nostalgicky vzpomíná na lepší časy, se svou odhalenou hrudí, těsnými kalhotami i hlasovým projevem příjemně překvapí, místy ale své přednosti nemá kde uplatnit, což není jeho chyba. Bezesporu měl větší prostor než jeho partnerka Drew Barrymore, která je posledních pár let tak nějak furt stejná. Režisér Lawrence má v daném žánru nastudovaná všechna klišé a vzorce, sám ale do svých filmů takřka nic nevkládá a zejména jeho vinou snímek postupně propadá ke smutné průměrnosti. 60%. (16.09.2007)