Milan Rastislav Štefánik

Nájde sa tu pár zaujímavých výjavov, ale celok je strašne nesúdržný...  Skutočné scény sú len tie zo Srbska a Sibíre, pričom obe tieto anabázy sa odohrávali za treskúcej zimy, tu však vládne leto pohoda klídek tabáček.. Všetko ostatné medzi tým je afektované staré herectvo alebo úsek deja odbytý pár nesúvisiacimi zábermi - a nie je to umenie skratky. Porovnaj len so súčasne realizovaným Fričovým JÁNOŠÍKOM, to je ozajstná a zvládnutá prehliadka vtedajších avantgardných postupov.  Zaujala ma predstava, že film vznikol len 15 rokov po Šteánikovej smrti - znamená to, že aj on sám rozprával takýmto afektovaným jazykom ? Hanba je, že je to dodnes jediný hraný celovečerák o MRŠ. (31.03.2024)

Rarita. Legenda o Štefánikovi, natočená překvapivě bez přepjatého patriotismu a s jistým uměleckým přesahem, přestože Zvonimir Rogoz byl pro titulní roli opravdu starý. Obsazení slovenských herců mělo nepochybně svůj skrytý účel i poslání, což je vzhledem k událostem, které následovaly za necelé čtyři roky (14. 3. 1939), vskutku paradoxní. (02.03.2009)

V dobe vzniku filmu sa po euforickom založení Československej republiky istým spôsobom ochladzovali vzťahy medzi našimi národmi, keď silneli separatistické chúťky Slovákov a bolo potrebné vzťahy znovu obrodiť. V českej produkcii aj so slovenskými hercami vznikol film, ktorý dokázal na malej ploche zaznamenať všetky relevantné politické udalosti zo života slovenského velikána, resp. ich načrtnúť. Ďalšie udalosti v Európe aj tak všetko zmarili, dôležité je však, že film vznikol a dôvody vzniku nie sú natoľko dôležité. Azda najväčšou slabinou je výber hlavného predstaviteľa, Zvonimir Rogoz napriek získanej Filmovej cene proste nepasuje. Film využíva archívne zábery, vzhľadom k čiernobielemu formátu filmu tak vyzerajú dobre a je obdarený pompéznou a ráznou Moyzesovou hudbou. (05.05.2020)

100 let republiky jsem si dnes, tj. s mírným zpožděním, připomenul filmem o jedné z velkým postav, které se zasloužili o její vznik. Nevím, zda tento dobou svého vzniku určitě silně poznamenaný snímek, dokáže ještě dnes oslovit někoho jiného než filmové fajnšmekry. Skoro bych řekl, že by si životní osudy tohoto politika, tak jako se to stalo v případě Masaryka a svým způsobem i Beneše, zasloužily nové filmové či alespoň televizní zpracování. Tomuto snímku sice nelze vytknout to, že v zásadě zmapovává nejdůležitější okamžiky Štefanikova působení za 1.světové válce (až na jeho pobyt v USA), chyběl mi ale jakýkoliv psychologický vhled do této osobnosti a chybělo mi třeba i ztvárnění jeho mnohdy napjatých vztahů s Edvardem Benešem. To samozřejmě v době vzniku tohoto snímku (v době kdy se Beneš právě stal novým československým prezidentem) patrně ani moc nešlo. Přesto si nejsem jistý, že bylo nutné, aby se Beneš tak i Masaryk se ve filmu neobjevili vůbec (resp. jen v podobě Masarykovy telegrafové zprávy či Benešova podpisu na dopise Štefanikovi). Naopak bych si odpustil silně "rozjuchanou" filmovou hudbu a možná i délku ilustrativních (nejen) bojových scén, které mají v zásadě charakter němého filmu. (31.10.2018)

Ako to už pri vlasteneckých filmoch z toho obdobia býva, obrovskej dávke pátosu sa nevyhol. To by sa aj dalo pochopiť, keď na príklade prvej svetovej, aj s použitím dokumentárnych záberov, chce varovať pred ďalšou vojnou. Horšie je, že hlavná postava je absolútne nevhodne obsadená, už napohľad o desaťročia starším hercom, naviac hovoriaci českou slovenčinou. Napriek všetkému tento raritný film má svoj význam, a nie je žiadne utrpenie ho sledovať. Aspoň som si doplnil vedomosti, kto je krásna Giuliana, vo filme oblečená ako antická bohyňa. –––– Je francouzským občanem, ale většího vlastence jsem neviděl. –––– Kedysi som ti pravicu nepodal. Dnes ti ju už podať nemôžem. –––– Pozrite, môj vlak odchádza, váš práve prišiel. (25.10.2018)