Bez dcerky neodejdu
-
Not Without My Daughter
-
Bez dcérky neodídem
Drama
USA, 1991, 115 min
Režie:
Brian GilbertHudba:
Jerry GoldsmithObsah
-
Americké drama vzniklo podle slavného stejnojmenného románu Betty Mahmoodyové. Autentický příběh ženy, která se stala zajatcem v zemi svého manžela, zaujal nejen čtenáře na celém světě, ale ve své filmové podobě se stal klasickým snímkem, bojujícím za práva žen a rasovou snášenlivost. Vynikající výkon zde podává nositelka dvou Oscarů Sally Fieldová. Američanka Betty se provdala za amerického Íránce. Jejich vztah byl plný štěstí, narodila se jim dcerka Mahtob. Když jí byly čtyři roky, začalo manželství skřípat. Bettyin manžel Moody, povoláním lékař, měl problémy v zaměstnání. A navíc se prostřednictvím sdělovacích prostředků živě zajímal o průběh revoluce ve své rodné zemi. Po sesazení Ajátoláha se ale Moody rozhodl navštívit své příbuzné. S neblahými předtuchami odletěla Betty s dcerkou a manželem do Íránu. Írán, jeho hlavní město Teherán i tamější obyvatelé, Betty a Mahtob doslova otřásly: špína, hmyz, špatná hygiena, všude přítomný pach potu, povinné zahalování žen, svrchovanost mužů, bezpráví žen, nevlídnost příbuzných a nakonec i Moodyho. Všemu ale statečně čelily a těšily se na návrat domů. Po čtrnácti dnech jim ale Moody oznámil, že se do Ameriky už nikdy nevrátí. Protože byly Betty a Mahtob podle íránských zákonů Moodyho majetkem, nesměly se do vlasti bez jeho svolení vrátit ani ony a staly se jeho vězni. Betty byla chycena do pasti a tehdy začala její strastiplná cesta za svobodou... (oficiální text distributora)
Americké drama vzniklo podle slavného stejnojmenného románu Betty Mahmoodyové. Autentický příběh ženy, která se stala zajatcem v zemi svého manžela, zaujal nejen čtenáře na celém světě, ale ve své filmové podobě se stal klasickým snímkem, bojujícím za práva žen a rasovou snášenlivost. Vynikající výkon zde podává nositelka dvou Oscarů Sally Fieldová. Američanka Betty se provdala za amerického Íránce. Jejich vztah byl plný štěstí, narodila se jim dcerka Mahtob. Když jí byly čtyři roky, začalo manželství skřípat. Bettyin manžel Moody, povoláním lékař, měl problémy v zaměstnání. A navíc se prostřednictvím sdělovacích prostředků živě zajímal o průběh revoluce ve své rodné zemi. Po sesazení Ajátoláha se ale Moody rozhodl navštívit své příbuzné. S neblahými předtuchami odletěla Betty s dcerkou a manželem do Íránu. Írán, jeho hlavní město Teherán i tamější obyvatelé, Betty a Mahtob doslova otřásly: špína, hmyz, špatná hygiena, všude přítomný pach potu, povinné zahalování žen, svrchovanost mužů, bezpráví žen, nevlídnost příbuzných a nakonec i Moodyho. Všemu ale statečně čelily a těšily se na návrat domů. Po čtrnácti dnech jim ale Moody oznámil, že se do Ameriky už nikdy nevrátí. Protože byly Betty a Mahtob podle íránských zákonů Moodyho majetkem, nesměly se do vlasti bez jeho svolení vrátit ani ony a staly se jeho vězni. Betty byla chycena do pasti a tehdy začala její strastiplná cesta za svobodou... Komentáře uživatelů k filmu (61)
-
Gemini
Při hodnocení tohoto filmu máte na výběr - buď jej přijmete jako názornou "učební" pomůcku pro slečny, které ve víru hormonálního ohňostroje jménem zamilovanost úplně vypnou mozek a uvěří, že láska nejen přenáší hory, ale také mizíkuje tisícileté kulturní standardy (pro nás odlišnosti), které byly jejich děsně milovaným očarujúcim princom s uhrančivýma očima vštěpovány na každém kroku už od nejútlejšího dětství, a pak se děsně diví... Z tohoto hlediska je Bez Dcerky Neodejdu vynikajícím snímkem, neboť je vyprávěn právě z pohledu té "oklamané a zklamané" západní ženy. Druhá možnost je vnímat tento filmový počin jako odporné xenofobní dílo napadající hodnoty, které jsou pro "druhou stranu" stejně důležité jako dýchání. A to je něco, s čím se nelze ztotožnit, když jsme přece tak hrozně demokratičtí a tolerantní ;) I s tímto pohledem je třeba souhlasit, protože příběh skutečně je vyprávěn jen a pouze z pohledu západní ženy, která navíc něčemu jako náboženství moc nedala ani ve své rodné zemi, a tak nemůže pochopit, co "to" všechno pro rodinu jejího (milovaného) muže znamená. I vzhledem k současné situaci ve světě by přesně takovémuhle tématu slušela forma dvojfilmu, jehož jednu část by vyprávěla Ona, a druhou On. Něco podobného se spáchalo tuším ve Francii v šedesátých letech ohledně rozvodu manželství a práva rodičů na styk s dětmi, bohužel si ani za zlaté nečisté zvíře nemůžu vzpomenout, kdo byl autorem a jak se to jmenovalo:P Každopádně jakožto právnický začátečník, zajímající se velmi, velmi, velmi, především o rodinné právo, zhodnotím Not Without My Daughter z prvního z výše uvedených pohledů - proto dávám 80%, ačkoliv žádných excelentních hereckých výkonů se tu divák nedočká.(10.5.2009)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $14,789,113║Tržby Celosvetovo $17,800,000║(31.12.2009)
-
berg.12
odpad!Odpad dávám jen málokdy, ale u tohoto filmu, který otevřeně podporuje kulturní a náboženskou nesnášenlivost a dělá to navíc tím nejodpornějším způsobem - skrz neznalost a emoce, nemohu jinak.(23.3.2005)
-
StarsFan
Někomu se sice může zdát politicky a nábožensky zaujatý, ale jedná se o skutečný příběh jedné ženy. A ten nejde prostě natočit bez vlastního názoru na danou věc.(19.5.2007)
-
gudaulin
Hlavní předností filmu je silný, emocionálně vypjatý příběh, který má svým námětem šanci strhnout zejména ženské publikum - a pochopitelně mně, nenapravitelného citlivku. Nařčení z citové manipulace tentokrát není na místě, protože scénář věrně odráží knižní předlohu a ta zase kulturní propast mezi západní modernitou a prostředím utvářeným islámským právem - šaríou a místními tradicemi. V onom světě patří děti po rozchodu rodičů automaticky otci...Popsaný příběh vůbec není vyjímečný, naopak odráží zkušenost řady žen, které se provdaly do oblastí ovládaných konzervativní islámskou ideologií. Filmové zpracování i herecké výkony jsou standartní, tedy nevybočující z průměru. Celkový dojem 70 %.(18.5.2007)
-
Hunt
HUDBA: Jerry Goldsmith(22.9.2006)
-
Niktorius
Téměř všichni ostatní komentátoři tento film vnímají jako smutnou zprávu o střetu kultur či o jednom zpackaném manželství, které je za střet kultur nemístně vydáváno (třeba uznat, že nejedno snědé děvče zažilo podobné útrapy ze švarným bílým jinochem z nějaké evropské země a asi bysme moc nejásali nad, dejme tomu senegalským, filmem, který nás Evropany kvůli tomu zobrazuje jako bezcitné, zdegenerované a rasistické zrůdy). Avšak podle mého to celé vůbec není osobní příběhem, nýbrž docela průhlednou analogií k náhlé proměně americko-íránských vztahů po islámské revoluci. _________________________Stejně jako je Betty spolu s divákem šokována náhlou a nečekanou proměnou Moodyho, byla americká diplomacie vedle z toho, že íránský šáh Pahlaví, kterého na trůn posadila CIA, byl náhle sesazen a nahrazen zuřivě protiamerickým náboženským radikálem Chomejním. Jenže mi právě nepřijde vůbec šťastné, když je proměna státního aparátu zobrazena jako proměna celého lidu, dokonce i toho žijícího v diaspoře. Film nám v podstatě tvrdí, že Íránci jsou apriori zaostalé, primitivní polopice, jež byly jakž takž civilizované pouze ve chvíli, kdy měli hlavy pohodlně zastrčené mezi půlkami Strýčka Sama. Však si také všimněte, že míra lidskosti filmových Íránců bez výjimky koreluje s úrovní jejich angličtiny. _________________________ Takové zvrácené poselství zamrzí o to víc, že jej tvůrci do filmu možná zanesli omylem. Jasně že filmový obraz Íránu je přepálený a najdeme tam několik do oči bijících nesrovnalostí (opakované záběry špatně prováděné muslimské modlitby, ši'íté mluví o záznamech Prorokovy tradice jako o "hádísech" a nikoli "achbárech", je také krajně nepravděpodobné, že by taková fundamentalistická rodina, jako je - alespoň ve filmu - ta Moodyho, měla v domě obrazy a slavila Vánoce), ale v porovnání s většinou hollywoodské produkce o zemích Blízkého východu je míra manipulace až překvapivě malá. To třeba oscarový Půlnoční expres zkresluje reálie Turecka daleko více, než se to Bez dcerky neodejdu "daří" v případě Íránu. Autoři se dokonce i trochu snažili přiblížit se perské architektuře, ač bylo natáčení realizováno v Izraeli a průměrný americký divák má jistě celý orient v jednom pytli a rozdíly mezi kulturou jednotlivých zemí nerozpozná.(26.3.2011)
-
Pavka5
Knihu jsem nečetla. Film nám pouštěli na střední a musím říct, že je velice dobrý. Mám ráda filmy podle skutečných událostí. 70%(13.2.2010)
-
WANDRWALL
Co si natropila, to si musela sníst. Proč ji litovat? Chtěla lepší život, a pak nemohla jen tak utéci...(1.8.2010)
-
sarume
Film se téměř věrně drží knižní předlohy, která je skutečným příběhem autorky. Jeho klady vidím v tom, že i lidem, kteří nechtějí číst přiblížil dnešní poměrně ožehavý problém. Jeho slabou stránkou je , že jde o velmi subjektivní pohled na ten problém a radši bych tento film viděla natočený až po druhé knize, kde už autorka sesbírala více příběhu s unesenými dětmi a neni to až tak jednoznačné, pak by ten film měl nárok i na oskara. takže skvěle civilní výkony herců a poměrně slušně natočený film.(18.7.2005)
-
Mariin
Nesporně zajímavý film podle skutečné události, přinejmenším vede k zamyšlení. A natočený je, dle mého názoru, dosti věrohodně.(19.7.2008)
-
packa
Fantastickou knižní předlohu Betty Mahmoody jsem přečetl během několika dní, strhující čtení. Ovšem Hollywood opět dokázal skvělou knihu "zholywoodštit" (čti zprasit). Dokoukal jsem jen s nějvětším sebezapřením. Kvůli tradičně výborné Sally Fieldové nedám odpad, přestože nutkání mám obrovské. Každopádně doporučím všem, aby se této nepodařené záležitosti obloukem vyhnuli a raději si přečetli knihu!(11.11.2004)
-
Sofia
Zajímavý příběh, ale jen průměrné zpracování, jak to u podobných filmů bývá. Sally Field se pořád tváří strašně nešťastně (i když se jí nemůžu divit...) a s Alfredem Molinou jsem měla občas potíže - nějak jsem mu tu jeho roli zkrátka nevěřila.(10.4.2006)
-
Agatha
V tomto snímku se podařilo navodit tu správnou a napínavou atmosféru, která je v tomhle typu filmů (a není jich mnoho) nutně za potřebí. Jinak se z toho stává obyčejné drama. Velký podíl na věrohodnosti má bezesporu přesvědčivý a velkolepý výkon Sally Field, která se své role zhostila skutečně s velkou energií. Podle mě by si za svůj výkon zasloužila alespoň nominaci na Zlatý Glóbus nebo i Oscara. Svou roli perfektně zvládl i cizokrajně vypadající Alfred Molina, který i přes méně prostoru dokázal diváka u obrazovek pěkně postrašit. Na plné hodnocení to však není, je vidět že se šetřilo a to je škoda. Třeba výprava mohla být určitě o něco pestřejší, hned by to vypadalo jinak. Konec jsem si sice představoval jinak: například srdceryvné shledání s rodiči. Ale musím uznat, že i vstup Sally Field se svou dcerou na území své vlasti také působilo dojemně a navíc i originálně.(27.12.2007)
-
ilemas
Kniha je mnohem lepší,ale film taky není špatný.(28.2.2009)
-
willow666
Film se téměř stoprocentně drží knihy, což bych ráda ocenila. Je to skvělé, napínavé a bolestné svědectví o tom, co se stát může - a taky se bohužel děje. Na druhé straně je to svým způsobem protináboženská záležitost a s tím rozhodně nemohu souhlasit, protože každá mince má dvě strany. Stejně jako každý muslim není terorista, tak každý muslim nebije svoji ženu a to, že postavení žen v muslimské společnosti je diametrálně odlišné než v Evropě, neznamená, že je absolutně špatné. Proto je třeba si při sledování tohoto snímku stále připomínat, že jde o čistě subjektivní záležitost.(3.6.2007)
-
Fanucci
Velice průměrný film natočený na základě mimořádně zajímavého životního příběhu.(4.9.2005)
-
blackrain
Jasná pětka. Film podle skutečné události nebo spíše událostí. Měla jsem možnost přečíst si knihu, byla stejně působivá. Není vždy jednoduché, když si žena vezme za manžela cizince a má s ním děti. Z bezprostřední zamilovanosti rychle vystřízlivý. Může dojít k velkým komplikacím. Bohužel se takové případy stávají nejen ve filmech. Sally Field si projde peklem manželství s cizincem. Na štěstí se jí podaří i s malou dcerkou uprchnout. Přestala jsem mít ráda Alfreda Molinu, i když za scénář nemůže. Asi to bude tou přesvědčivostí s jakou roli ztvárnil. Držela jsem palce Sally Field a chtěla jejího manžela zabít.(2.1.2009)
-
Carrie_3
Strhující příběh o tom, že né všude ve světě mají ženy stejná práva jako muži. Tento film se mi zdál jako zajímavé nahlédnutí do života lidí v arabském světě, kde se dějí věci a zvyky, o kterých my nemáme možnost obvykle tolik vědět. Za vyzdvihnutí stojí určitě výkon Sally Field. Snímek je podle mě velmi dobrá knžiní adaptace, která si zachovává svou původní syrovost.(22.4.2011)
-
elle
Film příliš nepřispívá k bourání předsudků či strachu z jiných kultur a hodnot, kterým nerozumíme, ale tak to někdy bývá, když stavíme pouze na své konkrétní a špatné zkušenosti. Kdo by se ale rád ocitl v situaci, kdy všechna ochrana, na kterou se doposud spoléhal, zmizela jako mávnutím kouzelného proutku (myšleno i spolehnutí na manžela)??A to Sally Fieldová v roli Betty skvěle prezentuje a těžko jí nefandit. Ostatně je jedno jestli si člověk vezme Iránce-Iránčanku, Němce-Němku nebo Itala-Italku, prostě každý by si měl předem spočítat, zda si je vědom právních důsledků takové situace. Viz nedávné "únosy" dětí z mezinárodních manželství. Hlavní postava příběhu tvrdě doplatila na to, že si plně neuvědomila svoje právní postavení v zemi svého manžela. Alfred Molina nemá dost prostoru a tak je jeho úhel pohledu naznačen jen zkratkovitě a můžeme si ho spíš jen představit než z příběhu pochopit. Silné rodinné vazby, které ho přirozeně táhnou domů a předsudky se kterými bojuje na cestě za americkým snem a také chlapská ješitnost, kdy chce zpátky doma ukázat ostatním ze své rodiny, že si dokáže udělat pořádek ve své domácnosti. Jeho postoj není nepochopitelný, když se na to díváme z pohledu jeho kultury a v případě, že by si vzal ženu zvyklou na danou kulturu, byl by pravděpodobně velkorysý a laskavý manžel, který by na ženu nevztáhl ruku. Tato pro oba manžele bezvýchodná situace dohnala oba k meznímu chování. Příběh se mi velmi líbi a jeho emotivnost je podána vcelku vkusně, méně se mi líbí prezentace Ameriky jako vůči východním kulturám kontrastní oázy svobody.(17.11.2007)
