Bez dcerky neodejdu

Film se téměř stoprocentně drží knihy, což bych ráda ocenila. Je to skvělé, napínavé a bolestné svědectví o tom, co se stát může - a taky se bohužel děje. Na druhé straně je to svým způsobem protináboženská záležitost a s tím rozhodně nemohu souhlasit, protože každá mince má dvě strany. Stejně jako každý muslim není terorista, tak každý muslim nebije svoji ženu a to, že postavení žen v muslimské společnosti je diametrálně odlišné než v Evropě, neznamená, že je absolutně špatné. Proto je třeba si při sledování tohoto snímku stále připomínat, že jde o čistě subjektivní záležitost. (03.06.2007)

Při hodnocení tohoto filmu máte na výběr - buď jej přijmete jako názornou "učební" pomůcku pro slečny, které ve víru hormonálního ohňostroje jménem zamilovanost úplně vypnou mozek a uvěří, že láska nejen přenáší hory, ale také mizíkuje tisícileté kulturní standardy (pro nás odlišnosti), které byly jejich děsně milovaným očarujúcim princom s uhrančivýma očima vštěpovány na každém kroku už od nejútlejšího dětství, a pak se děsně diví... Z tohoto hlediska je Bez Dcerky Neodejdu vynikajícím snímkem, neboť je vyprávěn právě z pohledu té "oklamané a zklamané" západní ženy. Druhá možnost je vnímat tento filmový počin jako odporné xenofobní dílo napadající hodnoty, které jsou pro "druhou stranu" stejně důležité jako dýchání. A to je něco, s čím se nelze ztotožnit, když jsme přece tak hrozně demokratičtí a tolerantní ;) I s tímto pohledem je třeba souhlasit, protože příběh skutečně je vyprávěn jen a pouze z pohledu západní ženy, která navíc něčemu jako náboženství moc nedala ani ve své rodné zemi, a tak nemůže pochopit, co "to" všechno pro rodinu jejího (milovaného) muže znamená. I vzhledem k současné situaci ve světě by přesně takovémuhle tématu slušela forma dvojfilmu, jehož jednu část by vyprávěla Ona, a druhou On. Něco podobného se spáchalo tuším ve Francii v šedesátých letech ohledně rozvodu manželství a práva rodičů na styk s dětmi, bohužel si ani za zlaté nečisté zvíře nemůžu vzpomenout, kdo byl autorem a jak se to jmenovalo:P Každopádně jakožto právnický začátečník, zajímající se velmi, velmi, velmi, především o rodinné právo, zhodnotím Not Without My Daughter z prvního z výše uvedených pohledů - proto dávám 80%, ačkoliv žádných excelentních hereckých výkonů se tu divák nedočká. (10.05.2009)

Jeden příběh za všechny. A všechny končí stejně. Z malého dobrodružství s exotickým fešákem se stává peklo a ze svobodomyslných dívek se stávají otrokyně v tom nejodpornějším společenském řádu, jaký byl na světě vymyšlen. Další desetitisíce podobných příběhů jsou na internetu, ale člověk (a žena obzvlášť - teď mluvím trochu jako muslim) je tvor nepoučitelný. Ve filmu jsem hrdinku litoval, na tisíce slepiček zažívajících stejná "dobrodružství" v současnosti (bez ohledu na to, že je jasné, kudy se jejich příběh bude vyvíjet) už hledím jen se škodolibostí. (16.02.2017)

Fantastickou knižní předlohu Betty Mahmoody jsem přečetl během několika dní, strhující čtení. Ovšem Hollywood opět dokázal skvělou knihu "zholywoodštit" (čti zprasit). Dokoukal jsem jen s nějvětším sebezapřením. Kvůli tradičně výborné Sally Fieldové nedám odpad, přestože nutkání mám obrovské. Každopádně doporučím všem, aby se této nepodařené záležitosti obloukem vyhnuli a raději si přečetli knihu! (11.11.2004)

Kdysi dávno jsem tenhle film viděl v televizi a moc jsem se těšil, až se na něj podívám znovu, protože mi utkvěl v hlavě. Molina je tu hodně super a toho týpka jsem mu hodně věřil.. ;) Je to sice poněkud tvrdý pohled, možná až odpudivý, ale atmosféru to dělá pořádně hustou. Když se u toho přivřou oči, tak je to velmi napínavá podívaná, kterou jsem si vážně užil, sic je velmi průměrně natočena - jde tu hlavně o ten příběh samozřejmě.... (20.08.2008)