Bez dcerky neodejdu

Hlavní předností filmu je silný, emocionálně vypjatý příběh, který má svým námětem šanci strhnout zejména ženské publikum - a pochopitelně mně, nenapravitelného citlivku. Nařčení z citové manipulace tentokrát není na místě, protože scénář věrně odráží knižní předlohu a ta zase kulturní propast mezi západní modernitou a prostředím utvářeným islámským právem - šaríou a místními tradicemi. V onom světě patří děti po rozchodu rodičů automaticky otci...Popsaný příběh vůbec není vyjímečný, naopak odráží zkušenost řady žen, které se provdaly do oblastí ovládaných konzervativní islámskou ideologií. Filmové zpracování i herecké výkony jsou standartní, tedy nevybočující z průměru. Celkový dojem 70 %. (18.05.2007)

Působivá adaptace románu, který vznikl podle pravdivé události. Američanka se s domestikovaným Íráncem vydává navštívit jeho rodinu. Ze pěkné dovolené se ovšem stává téměř neprodyšné vězení. Mladá žena musí vytrpět hodně strádání, modřin i strachu o svou dcerku, než se složitou cestou dostane zpět do Ameriky. Zajímavé. I když taky trochu melodramatické. (23.04.2011)

Téměř všichni ostatní komentátoři tento film vnímají jako smutnou zprávu o střetu kultur či o jednom zpackaném manželství, které je za střet kultur nemístně vydáváno (třeba uznat, že nejedno snědé děvče zažilo podobné útrapy ze švarným bílým jinochem z nějaké evropské země a asi bysme moc nejásali nad, dejme tomu senegalským, filmem, který nás Evropany kvůli tomu zobrazuje jako bezcitné, zdegenerované a rasistické zrůdy). Avšak podle mého to celé vůbec není osobní příběhem, nýbrž docela průhlednou analogií k náhlé proměně americko-íránských vztahů po islámské revoluci. _________________________Stejně jako je Betty spolu s divákem šokována náhlou a nečekanou proměnou Moodyho, byla americká diplomacie vedle z toho, že íránský šáh Pahlaví, kterého na trůn posadila CIA, byl náhle sesazen a nahrazen zuřivě protiamerickým náboženským radikálem Chomejním. Jenže mi právě nepřijde vůbec šťastné, když je proměna státního aparátu zobrazena jako proměna celého lidu, dokonce i toho žijícího v diaspoře. Film nám v podstatě tvrdí, že Íránci jsou apriori zaostalé, primitivní polopice, jež byly jakž takž civilizované pouze ve chvíli, kdy měli hlavy pohodlně zastrčené mezi půlkami Strýčka Sama. Však si také všimněte, že míra lidskosti filmových Íránců bez výjimky koreluje s úrovní jejich angličtiny. _________________________ Takové zvrácené poselství zamrzí o to víc, že jej tvůrci do filmu možná zanesli omylem. Jasně že filmový obraz Íránu je přepálený a najdeme tam několik do oči bijících nesrovnalostí (opakované záběry špatně prováděné muslimské modlitby, ši'íté mluví o záznamech Prorokovy tradice jako o "hádísech" a nikoli "achbárech", je také krajně nepravděpodobné, že by taková fundamentalistická rodina, jako je - alespoň ve filmu - ta Moodyho, měla v domě obrazy a slavila Vánoce), ale v porovnání s většinou hollywoodské produkce o zemích Blízkého východu je míra manipulace až překvapivě malá. To třeba oscarový Půlnoční expres zkresluje reálie Turecka daleko více, než se to Bez dcerky neodejdu "daří" v případě Íránu. Autoři se dokonce i trochu snažili přiblížit se perské architektuře, ač bylo natáčení realizováno v Izraeli a průměrný americký divák má jistě celý orient v jednom pytli a rozdíly mezi kulturou jednotlivých zemí nerozpozná. (26.03.2011)

Už tridsať rokov má tento film podľa skutočnej udalosti, ktorý by mal byť jasným mementom pre všetky ženy, ktoré si slepo myslia, že pre moslima bude rodina viac ako Korán. Nikdy. Ani keby polstoročia žil medzi cudzími a tváril sa na veľké Američana, keď príde na lámanie chleba, zaujíma ho len jeho viera a tradície. Žiaľ, mnohé sa nepoučili dodnes. Filmu nechýba nič okrem toho, že ten záver ostáva bez ďalších informácií, ako na ten útek zareagoval otec. Dnes už vieme, že zomrel v roku 2009, išiel ich hľadať do Ameriky a tesne pred 11. septembrom sa nachádzal dokonca už v blízkosti ich domova, keď bol zatknutý a deportovaný, nakoľko bol už na zozname teroristov... (13.10.2021)

V tomto snímku se podařilo navodit tu správnou a napínavou atmosféru, která je v tomhle typu filmů (a není jich mnoho) nutně za potřebí. Jinak se z toho stává obyčejné drama. Velký podíl na věrohodnosti má bezesporu přesvědčivý a velkolepý výkon Sally Field, která se své role zhostila skutečně s velkou energií. Podle mě by si za svůj výkon zasloužila alespoň nominaci na Zlatý Glóbus nebo i Oscara. Svou roli perfektně zvládl i cizokrajně vypadající Alfred Molina, který i přes méně prostoru dokázal diváka u obrazovek pěkně postrašit. Na plné hodnocení to však není, je vidět že se šetřilo a to je škoda. Třeba výprava mohla být určitě o něco pestřejší, hned by to vypadalo jinak. Konec jsem si sice představoval jinak: například srdceryvné shledání s rodiči. Ale musím uznat, že i vstup Sally Field se svou dcerou na území své vlasti také působilo dojemně a navíc i originálně. (27.12.2007)