Bílé dlaně

Velká spokojenost. Celkem nenápadný snímek mezi tím obrovským množstvím sportovních filmů a přesto se mně moc líbil svou režií, scénářem a hlavně silnými emocemi, které mě po celou dobu neopustily. Na konci jsem tu sportovní křídu na ruce potřebovala taky. Prolínání časových rovin nebylo vůbec rušivé, spíš naopak a hlavně v závěru přispělo k většímu napětí. Příběh o Uldim, kterému se za celou dobu jeho mládí neobjevil snad jediný úsměv na tváři a o jeho rodičích, kteří v něm viděli hlavně budoucího šampiona a kteří si toho snad ani nevšimli. Já bych měla sto chutí poslat je párkrát na tréning s trenérem, který ho nejen urážel, ale ubližoval mu i tělesně. Hojivé masti, obvazy, slzy bolesti a je toho určitě ještě daleko víc, co musí člověk podstoupit, aby mohl být, tak jak jsme to viděli i tady, velmi dobrým gymnastou. Ta cena je mnohdy opravdu moc vysoká. Kvalita celého snímku je určitě ovlivněna zkušenostmi a částečnou autobiografií Zoltána Hajdy, který si potažmo i tu roli zahrál. Výborný film. (17.12.2014)

Přiznám se, během sledování výcviku dětských gymnastů pod vedením cynického "krotitele" z dob socialismu 80. let mi nejednu chvíli bylo hodně úzko. Vytvořil jsem si k onomu trénerovi, jen co se zjevil, negativní postoj (každá další scéna, pokud zrovna účinkoval, ho jen zvyšovala, viz. jeho náhlou změnu chování, když se přišli podívat na své děti jejich rodiče), přesto moje zaujetí ve film neskončilo. Film mne zanedlho překvapil s překlopením do jiné situace v současnosti, která mi náhle dávala znát jiný rozměr tvrdé "totalitní" drezúry. Stali by se z alespoň těch chlapců i v případě jiného přístupu a jiné doby stejně špičkoví gymnasti? Už jen pouhou konfrontací starého a nového příběhu z toho samého prostředí zde zůstává mezi řádky toho řečeno tolik zajímavého. A samotný názor tvůrci přenechali divákovi, což se mi hodně líbí. Kriticky otevřené DLANĚ dávají opětovně vzpomenout, jak silně nevyužitý zůstal slibný potenciál tematicky obdobný český počin Zlatý podraz s povrchním odvyprávěním schematicky laděného příběhu. Co jsem ovšem příliš nepobral, byl samontý závěr s jakýmsi gymnastickým baletem na lanech a moderní hudbou k tomu. 85% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (27.03.2020)

Dechberoucí gymnastika filmové řeči, která s naprosto úsporným reperotárem pohybů dokáže vykroužit nesmírně precizní sestavy. Synergie zdánlivě neslučitelných atmosfér, dvacet let života obsažených v několika málomluvných časových a prostorových rovinách. Dopad na obě nohy. Bez výšlapu. Způsob, jakým Hajdu obsáhne normalizaci v několika polodetailech prosím povinně vyučovat. Možná se pak najdou krom Václava Kadrnky i další čeští tvůrci, kteří pochopí, že často pohled na obrubník řekne víc než křiklavé retro panoptikum s komiky v lacláčích. (05.03.2014)

Vzpomináte ještě na originální sportovní soutěž přejídání z maďarské TAXIDERMIE? Nápaditá a zábavná, oproti ní se může zdát taktéž maďarský film o gymnastice (ani ne tak o gymnastech, ale opravdu gymnastice) jako nezábavný "underdog" film. Ale Bílé dlaně, jak zní oficiální překlad filmu, pod kterým byl Fehér tenyér uváděn na Mezinárodním festivale pro děti a mládež ve Zlíně, je ve všech ohledech geniální. Nevěřitelně pomalé plynutí času, na které se musi divák naladit, jinak se unudi k smrti, skvěle rytmizované sekvence a naprosto famózní střih, který zprostředkovává divákům pocity hlavního hrdiny - jedno v kterém věku. Nejlepší ale Bílé dlaně jsou, když všechna klišé a schémata sportovních filmů zpracovávají nekřečovitě, inteligentně a uvěřitelně, že jako klišé a schémata nevyzní. A pak je tu to neuvěřitelně důmyslné vypávění, v nichž flashbacky sloužící k motivaci se ukážou jako sen či vize a neustále se scény ve filmu uvádějí do jiných a jiných souvislostí., aniž by to vyznívalo jakkoliv uměle, i když film s uměleckostí koketuje. Geniální a opětovné potvrzení toho, že v Maďarsku se v součatnosti točí naprosto vynikající filmy, z nichž by si neustále remcající čeští a slovenští tvůrci mohli vzit příklad. (28.05.2007)

Maďarsko opět potvrzuje kvalitu, kterou má a ke které se česká kinematografie nikdy nepřiblíží. Krok vedle může znamenat nesplnění snu nejen v gymnastice. Pokud máme sen a jdeme jinou cestou, k cíli nemůžeme dojít. A tvrdá škola může znamenat těžký dopad. Závěr je referenční ukázka dokonalého střihu. (13.09.2016)