Bílé dlaně

Spoilery! Velice příjemné maďarské překvapení. Vynikající snímek o tom, kolik si toho musí gymnasta vytrpět, aby se dostal na vrchol. Nestojí ho to pouze pot, krev a fyzické vyčerpání, nýbrž i slzy a psychický teror, když měl takové štěstí na sadistického trenéra, který své svěřence šikanuje o to víc, čím jsou talentovanější, aby z nich dostal naprosté maximum. Scénky z dětských let hlavního hrdiny byly rozhodně nejlepší a nejzajímavější. Úplně se mi při nich tajil dech. Špatná nebyla ani druhá polovina, která ukazovala, jak hluboké rány z minulosti s sebou hlavní hrdina celý život vlekl. Kvalitní záležitost, která má potenciál oslovit i diváky, které gymnastika doteď nezajímala. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel FFilipCZ. (22.03.2017)

Fehér tenyér v sobě spojuje (auto)biografický dokument, sportovní drama, psychologický film i metaforu (synekdochu?) politických systémů. Jednotícím prvkem je tu absence mezilidské komunikace, obtížné hledání střední cesty, kompromisu mezi diktátorským drilem a nefunkční demokracií. Příjemně překvapí konstruktivní práce s kamerou, střihem a zvukem. Už třeba kontakt studeně zelené podlahy debrecínské tělocvičny s bosými chodidly malých gymnastů je velmi sugestivní. (04.10.2008)

Nenápadný, prachom zaprášený klenot. Krv, pot, bolesť a odriekanie. Len vtedy sa možno stať výnimočným, gymnastiku nevynímajúc... Výborná športová dráma, ktorá veľmi civilným spôsobom mapuje život jedného nadaného gymnastu, ktorý sa stal obeťou svojej doby. Kde by asi tak bol, keby mal rovnaké podmienky ako jeho mladý kanadský zverenec? Talentu mal na rozdávanie, myslím, že ďalej, ako to dotiahol vo filme. Nedá mi vychváliť skvelú hudbu, ktorá zážitok z filmu ešte umocňuje. Veľká spokojnosť. 85/100 (09.03.2016)

Dechberoucí gymnastika filmové řeči, která s naprosto úsporným reperotárem pohybů dokáže vykroužit nesmírně precizní sestavy. Synergie zdánlivě neslučitelných atmosfér, dvacet let života obsažených v několika málomluvných časových a prostorových rovinách. Dopad na obě nohy. Bez výšlapu. Způsob, jakým Hajdu obsáhne normalizaci v několika polodetailech prosím povinně vyučovat. Možná se pak najdou krom Václava Kadrnky i další čeští tvůrci, kteří pochopí, že často pohled na obrubník řekne víc než křiklavé retro panoptikum s komiky v lacláčích. (05.03.2014)

Přiznám se, během sledování výcviku dětských gymnastů pod vedením cynického "krotitele" z dob socialismu 80. let mi nejednu chvíli bylo hodně úzko. Vytvořil jsem si k onomu trénerovi, jen co se zjevil, negativní postoj (každá další scéna, pokud zrovna účinkoval, ho jen zvyšovala, viz. jeho náhlou změnu chování, když se přišli podívat na své děti jejich rodiče), přesto moje zaujetí ve film neskončilo. Film mne zanedlho překvapil s překlopením do jiné situace v současnosti, která mi náhle dávala znát jiný rozměr tvrdé "totalitní" drezúry. Stali by se z alespoň těch chlapců i v případě jiného přístupu a jiné doby stejně špičkoví gymnasti? Už jen pouhou konfrontací starého a nového příběhu z toho samého prostředí zde zůstává mezi řádky toho řečeno tolik zajímavého. A samotný názor tvůrci přenechali divákovi, což se mi hodně líbí. Kriticky otevřené DLANĚ dávají opětovně vzpomenout, jak silně nevyužitý zůstal slibný potenciál tematicky obdobný český počin Zlatý podraz s povrchním odvyprávěním schematicky laděného příběhu. Co jsem ovšem příliš nepobral, byl samontý závěr s jakýmsi gymnastickým baletem na lanech a moderní hudbou k tomu. 85% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (27.03.2020)