Okurkový hrdina

Milostný trojúhelník mezi dospívající mládeží. Příběh z období tzv. nové vlny, kdy sice je tvůrčí snaha o zohlednění realismu, avšak v plném souladu socialistického soužití dle stanov SSM. Takže výchovný charakter zůstal prioritou. Básničky, literatura a hlavně politika. „Jak si představuješ nového člověka?“ Milostný příběh je tedy hlavním motorem příběhu, ale politické smýšlení ještě připomíná nelehkou dobu. To ale jakoby bylo zlehčováno uměleckým projevem filmu, který je nejsilnější hlavně ke konci filmu. Divácký koncept to tímto spíše rozhodí, ale určité filmové vyznění dané myšlenky to i tak zanechá. Prostě je třeba na snímek shlížet uměleckým okem, jinak zůstane spíše nepochopený. (13.01.2023)

Výborná hudba, tempo i atmosféra - to jsou rané šedesátky, vedlo to z Žižkovské romance, Probuzení a Touhy a odtud to taky posléze vedlo k Sedmikráskám atd. Ale když nad tím přemýšlím, vidím v tom ještě občas i třicátá léta - ono je to taky pouhých 20 let nazad, žejo... A tedy rozbourávání škrobenosti, mírný pokrok v mezích a chodili spolu z čisté lásky, jen ten civilismus tam dnes už bohužel působí ehm škrobeně. Ale je tam fakt výborná hudba - mladý Fišer uměl. Nejsilnější je to v songu "Nacházím a budu ztrácet", který výborně přednáší Stivínová starší. Díky montáži hudby k obrazu mi to chvílemi hodně připomínalo Až přijde kocour. A plně souhlasím s uživatelem Mouzon - ten film je dobrý, je třeba přistoupit na jeho estetiku i určitou pohádkovost / nereálnost. Anotace k filmu tady vydávající se za oficiální text je blábol: Okurkový hrdina je esteticky film konce padesátek. Je iluzivní, to Forman nikoliv. Mlíkovský tu ale na druhou stranu má bolavost opouštění i nenaplněnou touhu. To Forman neuměl: ten je brilantní třeba jako Páral šedesátek - ale účast a soucit od něj nečekejme. (12.05.2012)

"Copak ty tady chceš zůstat až do smrti? Ty nechceš bejt slavnej? Prostě dělat velký věci, aby o tom věděla celá zeměkoule?" - "Ale ty už dělám! A dlouho… Od tý doby, co s tebou chodím!" Oceňuji snahu o jakousi generační výpověď formou relativně prostého příběhu o lásce a trápení s ní spojeným. Výhrady mám k provedení, které mne zrovna neoslnilo. Pokud mám srovnávat s Černým Petrem, tak ten vyhrává na celé čáře. (08.02.2017)

Mažňák chce přefiknout jednu holku, ale nakonec ji přefikne někdo jinej. Mažňák pak tomu druhýmu rozbije hubu a odjede na svý komický Jawa-rikše někam do řiti. Mezitim jsou tam nějaký psychedelický výjevy a totální zmatek. Za vidění to stojí snad jen kvůli neobvyklý roli Sloupa a několika tehdy mladejm začínajícím hercům. (16.07.2012)

"Moderní člověk musí být především uvědomělý a oholený." V prvním plánu zejména upřímná oslava antihrdinství v trochu jiném smyslu než bylo u většiny novovlných tvůrců zvykem - nikoliv schéma "malý člověk svou malost nepřekročí a zůstává nicotný", nýbrž model "malý člověk může i přes svou provinčnost dokázat velké věci skrze drobné krůčky". V tom je OKURKOVÝ HRDINA nesmírně pozitivní, jelikož říká, že se lidé nesmí zapikolovat ve svých schránkách (tak by s tímto tématem naložil např. Forman), ale je třeba se snažit pracovat na zkrášlení světa, jakkoliv se k nám nakonec může zachovat krutě. Matějovo gesto, které učiní po brutálním zápase se svým sokem, tedy to, že sveze stopujícího chlapce, symbolizuje fakt, že přes všechny rány, které svět může "okurkovým hrdinům" zasadit, se takový hrdina nemůže k tomuto světu obrátit zády, jelikož to není v logice jeho povahy. Z antihrdiny se tak stává pravý hrdina s donquijotským nádechem, a Mlíkovský posouvá tento podřadný typ až na vrchol etického žebříčku. To dokazují i Matějovi přátele v závěru, kteří si jej hluboce váží - navzdory tomu, že poněkud "ňoumovitá" vizáž protagonisty sugeruje spíše dojem oblíbené postavičky obecního blázna. Tento snímek je hned v několika rovinách také brilantní ukázkou decentralismu české nové vlny: Mlíkovský se k ní "připojil" pouze tímto filmem; OKURKOVÝ HRDINA dokazuje, že je možné točit modernistické příběhy i bez verismu a s jasně definovanou příběhovou linií.....P.S. Oficiální text distributora je v případě tohoto filmu pouhým blábolem. Srovnání s ČERNÝM PETREM se sice nabízí, ale je naprosto zcestné demonstrovat na paralele těchto dvou snímků tzv. bezbarvost OKURKOVÉHO HRDINY - každý z těchto filmů se totiž zabývá zcela odlišnou stránkou podobné věci. A Mlíkovského snímek není o nic méně reálný než ČERNÝ PETR - pouze se na svět dívá z té lepší stránky. V rámci české nové vlny docela příjemná změna. (15.06.2011)