The Pervert's Guide to Cinema
Režie:
Sophie FiennesScénář:
Slavoj ŽižekKamera:
Remko SchnorrHudba:
Brian EnoHrají:
Slavoj ŽižekObsahy(1)
Konspirační psychoanalýza z úst filozofa, kulturního teoretika a neúspěšného kandidáta na prezidenta Slovinska – Slavoje Žižeka, který vidí i v dětských filmech s květinami odhalené vagíny. Hovoříc zábavným neanglickým přízvukem provází diváky dějinami americké kinematografie, aby je přesvědčil o světovém spiknutí falocentrismu. Svoji psychoanalytickou pozici ilustruje výklady jak významných děl světové kinematografie, tak produktů populární kultury. Ukázky z filmů Ch. Chaplina, bratří Marxů, I. Bergmana, A. Hitchcocka, A. Tarkovského, D. Lynche, bratří Wachowských a mnoha dalších střídají jeho komentáře, úvahy a zábavné postřehy, které nám sugestivně předkládá přímo z autentických lokací, nebo aspoň z prostředí naaranžovaných v duchu právě probíraného filmu. Za vším je možné najít pohlavní orgány... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (74)
Jde o mnohem víc, než jen o výstřední intelektuální zábavu. Podle Žižka každá věc definovaná vlastními pojmy skrývá určitou slabinu; je to dáno tím, že pravý smysl věci se skrývá mimo její dosah. Žižek používá pojmosloví lacanovské psychoanalýzy jako nástroje k rozklíčování jeho podstaty. A že je to nástroj účinný dokazuje především při rozboru Lynche nebo Tarkovského. ()
Zábavné. Nejspíše by sami tvůrci žasli nad odvážnými výklady svých děl. Což nevylučuje, že se sem tam do jejich představ určitě strefil - do těch podvědomých určitě... ()
Sice pan Žižek mluví vysoce, vysoce vzdělaně, byť.... to fakt nestačí. Nejde se nesmát jeho dialektu, ale taky to nejde moc vydržet. Navíc by asi dokázal z, dejme tomu, Krtečka vyvodit miliardu šíleností, počínajících superegem a končících bůhvíjakými souřadnicemi čehosi. Můžu říct, že tento dokument by posloužil jako účinný vražedný nástroj. Za pozitiva považuji snad ukázky z Hitchcockových a dalších zajímavě vypadajících filmů a to, jak se Slavoj vždy "vetřel" na místo konání určité scény filmu, přesto jsem ale po většinu doby trvání dokumentu byla nucena křičet "Pomoc!"...! ()
Brutální smršť filozofie, interpretací a filmových výkladů. Ve všem spektáklu klasické kinematografie je vášeň, sex, touha, superego, id a temnota lidské duše. Žižek chrlí jednu odvážnou myšlenku za druhou. Ukazuje nám filmové zdání reality a fikce z různých úhlů. Podbízivě servíruje dráždivě šokující scény, inspiruje a rozplétá, jako psychanalytik, naše touhy a přání. Film představuje zrcadlo, odrážející skutečnost v pokřivené, nereálné podobě skrz naše chtění, přání, sny, nevědomí, to temné uvnitř nás ("touha je zranění skutečnosti"). Přesto že má film vyvolat emoce, vtáhnout do děje nebo vylekat, je stále jakoby mimo nás. My sedíme pohodlně v kině a toužíme být klamáni, obelháni... ()
O květině jsem nikdy takhle nepřemýšlel, teď už budu ;) . Celkově originální a zábavné. 75%. ()
Prostě Žižek: spousta interpretací bez společné logiky, různé psychoanalytické konstrukce, které nesmíte brát absolutně nebo nekriticky, ale pokud vás to stimuluje k dalším úvahám a donutí vidět věci v nových souvislostech, má to smysl a hodnotu. ()
Viděno až po novějším The Pervert's Guide to Ideology, se kterým má tento kousek mnoho společného. Pokud jste filmovými fanoušky, kteří nevnímají film jen jako zcela povrchní zábavu a se stejně naladěnými kamarády probíráte u piva i jejich "skrytý význam", je tohle přesně kousek pro vás! Slavoj Žižek vám svými osobitými interpretacemi mnohých filmových děl vykecá díru do hlavy. Občas u toho uznale přikyvujete hlavou, jindy jí nevěřícně kroutíte. The Pervert's Guide to Cinema je určitě jedna z nejlepších a nejzábavnějších filosofických přednášek, u kterých jsem měl tu možnost se nachomýtnout. Nicméně mám trochu problém s tím, pohlížet na to jako na film či dokument. Navíc je to hůře režisérsky uchopené a technicky zvládnuté, než novější průvodce ideologií. Stopáž je smrtící a rozjezd (první část) mě příliš nezaujal a tak jsem to musel zkouknout na 2x. Skvělá filosofická přednáška, rozpačitý film - slušné 3* ()
The Pervert's Guide to the Cinema je veľmi inšpiratívny kúsok a pre mnohých iste otvára celkom nové svety. Avšak, pokiaľ máte psychoanalýzu naštudovanú bližšie, nemusíte Žižka vôbec počúvať, pretože vám nepovie nič nové. Veľmi negatívne hodnotím to, že čo je v niektorých prípadoch len jeho dojem, teória, ktorá môže byť interpretovaná viacerými spôsobmi, vydáva za fakt. Na iných miestach zase hovorí niečo samozrejmé aj pre laika, len zaobalené v zložitejšej reči. Je tiež zvláštne, že sa odvoláva na Freuda, hoci jeho archetypiálne, desexualizované analýzy evokujú skôr Junga. Dokument je navyše neveľmi metodický (hoci už aj tento stupeň neskákania z jedného na druhé je u Žižka úspechom) a chronológia celého jeho obsahu by mohla byť variovaná takmer donekonečna. P.S.: K "Obsahu" - Toto rozhodne nie je "konšpiračná psychoanalýza." Tomu, kto napísal o odhalených vagínach v detských filmoch a o svetovom spiknutí falocentrizmu úplne uchádza pointa a očividne nepozná ani len najzákladnejšiu podstatu psychoanalýzy. ()
Haha. To se dalo čekat. Žižek i tentokrát válí. ()
Bez ohledu na ideologickou rovinu je to natočené velmi poutavě, takže není čas na nudění. ()
2,5 hodiny utekly jako nic a já se obohatila o zajímavý a velmi neotřelý pohled na kinematografii...po pravdě už jen z toho popisu jsem nečekala, že mě to až tak chytne. ()
Filosofický a psychoanalytický náhled do díla filmařů, kteří ve své tvorbě jdou poměrně do hloubky. Ačkoliv mi zhruba dva postřehy Slavoje Žižka přišli sporné nebo pouze jako část pravdy, tak většina jeho postřehů dává smysl a odkrývá skrytou vrstvu (častokrát zvrhlou vrstvu), na kterou intelekt průměrného diváka nestačí. Informativní hodnota tohoto dokumentu je veliká a celé je to podáváno zábavně. Na tom může mít však vliv právě samotné téma, jenž zkrátka zajímavé je. ()
Bomba. Pěkně se v tom teda porochňal.. Dílko je to hlavně pro ty, kteří se trochu vyznají ve filmech autorů zmíněných v Obsahu. A hlavně pro ty, co se rádi vrtají a šťourají v útrobách lidské psychiky a v symbolice obrazů a scén. Pobavení k zamyšlení. ()
Smiešny týpek so smiešnou angličtinou. Vydržal som to hodinu a pol, no napriek som ani nezačal chápať, o čom to táral. ()
Ovkorz, Id dasnot mejk ! ! eny senz. Ale to lynchovy filmy taky ne (a ne že jo) a přesto jsou působivý a zábavný. Nevycházej totiž z hlavy, ale z břicha. Stejně jako tutok psychoanalýza. Až se za něj popadá :) http://blisty.cz/art/63527.html ()
hviezda dole za názorový nesúhlas ()
Snad kazdy z nas sni o tom, vystavet si nekdy jen tak nezavazne teorii, ktera by nebyla nicim bohatym a prinosnym a kteoru by nemyslel vazne. Pri jejim vytvareni by si clovek uzil tolik "kreativni" zabavy eklektickym spojovani vseho, co mu prijde pod ruku. Pekna kratochvile, ale kdyz to pak treba clovicek s nalepkou filosof podava na verejnost jako film - a snad mu za to lide plati - je to trapne. Tohle a vic by zvladl dokazat kdokoliv bez moralnich zabran delat shity. Krome par "vzrusivych" okamziku, kdy Zizek dela neco hluboce meta - (napr. mluveni pod ceduli No Thought) a pouceni, ze ne kazda teorie, ktera se tvari, ze dava dohromady stripky reality a sklada je do vetsiho obrazu, nad kterym muzeme vzdychat, je teorie, nenabizi film nic. Dnes se da ale takova kritika odpalit nejakym postmodernim pristupem: "Je to zamer, ukazujeme lidem, kam se zvrhla zapadni debata nad vlastni kulturou". A jak z toho ven, to uz je celkem slusna otazka, kterou si clovek po skonceni filmu klade, takze za hvezdu :) Jeste slusnejsi otazka je ale, jak dlouho si nechame takove shit-vymluvy libit. Jak vyplnit prostor jinak, nez Zizkem? :) Jak se da hovorit o tom, kdo je Zizek? ()
Výborná psychoanalýza svetovej kinematografie z príjemne slovinským prízvukom osladených úst Slavoja Žižeka. Miestami je ten jeho filozofický a psychologický rozbor filmov, režisérov aj postáv trochu zložitý a určite vyžaduje aspoň nejakú znalosť tematického pojmoslovia a najlepšie aj samotných filmov, ktoré rozoberá, ak človek nechce byť zaspoilerovaný, keďže v pár prípadoch vyzradzuje dosť informácií z deja, ale ináč je to zaujímavý pohľad na významné kinematografické svetové diela, na ktoré divákovi otvára viacvrstevnatý pohľad, osvetľuje detaily, ktoré nemusel pochopiť, prípadne ponúka svoj vlastný nový pohľad (a to nielen na filmy), ktorý sa nebojí svojsky, s nadšením a vtipným nadhľadom vyjadriť - napr. o tom, prečo by sa deťom nemali dávať kvetiny, prečo sa každý snaží odstrániť svojho otca alebo ako to je s vlastníctvom falusu a bytím falusom... Veľký rozhľad a široká škála pôsobnosti, skvelý rozbor a niekedy až šialené názory (či už na filmy, charaktery postáv, osobnosti režisérov, význam, miesto a úlohu filmu v živote alebo na rôzne životné oblasti - hlavne samozrejme na sexualitu), ale určite zaujímavé počúvanie aj sledovanie, ktoré možno odporučiť každému nadšencovi, ktorý nemá problém dve a pol hodiny počúvať prednášku o filmovej teórii. ()
Boží insighty. ()
Dvě a půl hodiny trvající otvírání očí, zatímco jsem je měl vykulené. Dlouho jsem nebyl tak chycený a tak aktivně u něčeho přemýšlel. Slavoj Žižek. Hmm. Následují nesouvislé poznámky, psané během sledování. ____ Possessed (1931). Ego je vetřelec, co ovládá naše tělo. Lidský hlas, hlas = zlo. Diktátor. No mortality in animated movies. Dimenze hlasu, vykoupení hudby - hudba je potenciální hrozba. Alice in Wonderland (1951). Partial objects, def drive. Red shoes. Abyste napadli nepřítele, musíte napřed napadnout sebe. Dead of night (1945). Jediný způsob jak se zbavit objektu, je stát se objektem. The Conversation (1974). Imaginární entita, krev na skle, částečně vidí ale hlavně slyší, co se děje. Blue Celvet: Falešná realita, násilný spektátl otce o přesvědčení syna o jeho potenci. Nebo: Probrat ji z letargie. Chce jí pomoct. Vertigo: Sledování z jiného vesmíru. Vnitřní dialog s vrahem v místech, kde byl (koupelna). Oko je brána do propasti. Exkrementy zmizí do jiné reality. Ve filmu se objeví z toalety krev. Detaily v Psychu o čistění koupelny. Hitchcock: Fabrika reality. Ne sama realita. Objekt z jiného světa naruší naši realitu. Hrát si s touhou s odstupem. Na co myslíme při sexu? Freudism. Třetí element v sexu, ne jen já a partner. Proč Matrix potřebuje naši energii? A proč energie chce Matrix? Energie = libido. Libido potřebuje fantazii. Libido se potřebuje krmit iluzí. Vnitřní vesmír (Solaris). Touha jako pocit viny. Ale jak se zbavit ducha? Na konci se setká s otcem, ne s manželkou. Filmy začínají jako fake. Vertigo: Dva lidé se chytnou do vlastních her jejich existence. Idea přežívá, i po její smrti. Fantazie (realizovaná) je noční můra. Jediná dobrá žena je mrtvá žena. Realita sedí fantazii. Koordinace reality a fantazie. Realita je pro ty, kteří nejsou schopní konfrontaci svých snů. This Magic Moment (Lou Reed). Drobnost reality se zvětšuje ve fantazii. Fantazie mizí, ale nejsme zpět v realitě. Tento vesmír zmatení a násilí. je hororem. Enigma ženské touhy. Uděláš něco ženě, ale nikdy nevíš, jaká bude reakce. Kytky jsou odporné. Persona (1966). Chtíč je o tom, jak se těla dají do pohybu. Pornografie je konzervativní. Nemělo by to být bráno vážně. Porno se snaží být realistické a nemá tak žádnou fantazii. Eyes Wide Shut: Fantazírování. Zoufalý pokus chytit její fantazii. Domina v mém světě (svět je můj, já ho řídím). Mental rape > Physical rape (Wild At Heart). Život ve své bezvýznamnosti. Můžete přestát sex a vztah jedině skrz fantazii. Muzika je opium, které nás unáší jinam. Ticho (scéna: Ptáci).Úzkost je jediná pravá emoce, ostatní jsou fake. Je tedy kinematografie o úzkosti, nebo je to fake? Kinematografie nám říká něco o realitě, z čeho se skládá. Náš svět není úplný. Ontologie. Reálnost iluze, co nás fascinuje. Efektivita vzezření. Přístup k fantaziím, na které nechceme sami vidět (o nás). Mystery Man před tebou vidí skrze tebe. Přijde jedině, když o něj požádáš, jako zákon v Kafkovi. Forma podává zprávu sama o sobě. Význam věcí. Z výšky (pohledu, co nám dá obecnou informaci) se stane záběrem zla (Ptáci: výbuch benzínky, záběr zvrchu, do nějž vletí ptáci). Neznát vrahovu identitu nás nutí dívat se na sebe. Immortality = Nightmare. Nechceme otce živé. A co v těchto pocitech brát vážně? Muž hledá něco, je posedlý, aby měl autoritu. Něco, co si nasadíte symbolicky, co to za vás řekne. Muž = autorita (falus). Stát se věcí(!) a užívat si to(!). A pak se tato věc obětuje.Ivan Hrozný. Teror je sehrán jako muzikál. Deluze je v tom nebereme iluzi vážně. Lidi hrají pc... v realitě jsou slabí, (!!!)potřebujeme fikci, abychom mohli sehrát, kým jsme doopravdy.(!!!) (We need an excuse of the fiction to stage, what we really are.) Realizace v Zóně (Stalker) jen pokud jsi schopen je formulovat, což nejsi nikdy (ale proč?). Tarkovskij a tíhá času sama o sobě. Zóna je místo, kde můžete ze svého vnitřního vesmíru projektovat svoje představy a touhy. The City Lights (1931). Když se někomu smějeme, nepřijímáme to, kdo nebo co osoba je, ale to jak ta osoba sedí do naší fantazie, špatně je identifikujeme a to pak vede ke smíchu a pak k násilí. Napětí na konci scény Chaplina s kytkou a ženou, hudba podává zprávu, ale myslím, že ani skrz ni nelze rozhodnout o tom, jak příběh dopadl. () (méně) (více)