Once

Osm let po premiéře jsem konečně našel čas, abych shlédl zatím poslední ukované české oscarové želízko. Kdybych měl hodnotit čistě jen příběh, musel bych napsat, že tohle už tady bylo v různých variantách nejméně stokrát (chce mě, nechce mě, řekne mi to, neřekne mi to, odjede, zůstane?...). Kdybych měl hodnotit čistě jen herecké výkony, kameru a střih, musel bych napsat, že to místy sklouzávalo (chtěně?) až k amatérsky natočenému videu (špatně nazvučená čeština, občasné letmé pohledy statistů směrem ke kameře stylem "fakt budu v kině vidět na plátně?"...). Kdybych měl hodnotit čistě jen hudbu, je to za pět a půl - tvorba Glena Hansarda se mi líbila vždycky, už dáááávno před Once, viděl jsem ho 3x naživo (2x s The Frames, jednou sólo, kdy mu nesměle a krátce asistovala i tehdy sotva 16letá Markéta Irglová) a jeho písně mě vždycky fascinovaly - zdánlivě jednoduché a přece dokázaly tolik sdělit... Ano, jsem rád, že film Once dostal za titulní píseň Oscara, ale klidně ho mohl dostat i za celý soundtrack, resp. za hudbu. A Glen Hansard je hudební génius, to mi nikdo nevymluví. (30.07.2014)

Ultralevný film s očekávaně jednoduchým příběhem, působivými skladbami a dvojicí, kterou pojí láska k hudbě. Stačí pár průpovídek, jeden rozbitý vysavač, a to by v tom byl čert, aby k sobě nenašli cestu. Rozpočet dovolil tak akorát dvě muzikálně nadané postavy, pár prachobyčejných dialogů a ruční kameru (polodokumentární styl filmu náležitě sluší), co beze střihu zabírá (tu a tam i dvě kamery a kupodivu i se střihem) netradiční love story dvojice, která se vzájemně inspiruje. Texty písní o nich samých, jejich snech, nadějích i smutku leccos vypovídají; k tomu hudba, instrumentálně nijak složitá, ale za to s natolik procítěným pěveckým projevem až je jasné, že publikum na tohle slyší. Skromný a upřímný pohled na život v Dublinu nechce moralizovat, chce jen nahlédnout do života dvou mladých lidí, kteří si sednou v obchodě s nástroji a dokážou nám, jak dokonale jim to ladí!! (18.02.2008)

Pozor, spoilerovitý komentář: Geniální soundtrack prezentovaný homevideem, ve kterém se setkají dva lidé, kteří se předtím nikdy neviděli, ale po jednom dni, kdy si dvakrát zazpívají, se už najednou milují, přestože ona je vdaná a on miluje jinou. Vděčný chléb pro lidi, kteří si ještě neujasnili, jak vypadá pravá láska. Osobně si nemyslím, že by byla skryta v nulovém poznání a jednom piánu. (08.06.2008)

Češka za tento film dostala Oskara, jenže je film tak dobrý jako muzika samotná? No, rozhodně je slabší, průměrnější a lidštější. Muzika ho jen nenápadně vyvyšuje o rázný bod kupředu. Jinak je to nudná fikce v životě dvouch lidí, kteří se potkali a ještě se od sebe neodloučili. No a to jejich setkání dokonce ocenili Oskarem. Řekl bych, že právem. Hudba je to opravdu hezká, taková klasická anglická, jen ještě taková silnější a s chytlavým hlasem Glena Hansarda. Nedokážu pochopit, jak je možný, že kdykoliv vidim na filmovém plátně Ira, má smysl pro humor, je zábavný a celkově příjemný i když ujetý člověk. Asi na tom všem něco bude, že Irové jsou zvláštní národ. Každopádně film si u mě zájem nezískal. To jediné, co tam stojí za řeč je právě hudba a vlastně taky to, že Irglová je Češka, což je nečekaný, ale k tomu tam taky občas mluví česky a je to docela příjemné slyšet češtinu v anglicky mluvícím filmu. Každopádně průměr, ale rozhodně příjemný. --- Falling slowly... (01.05.2008)

Malý nezávislý folk-rockový muzikál s tou nejjednodušší dějovou zápletkou a přitom tak čistý a nezkalený nánosy obvyklých žánrových klišé...zde klišé také jsou, ale jiná, tak nějak samozřejmě naivní, až odzbrojující, taková roztomilá filmová pohádka pro dospělé. Není tu nic navíc, jen dva lidé, nádherná hudba a nostalgie tíhy života. Čistý filmový křišťál...nemusíte se děsit nánosů nepotřebných ozdobných vrstev, vůbec nevadí to, že mnozí ,,herci" neumějí hrát (hlavně česká matka děvčete...ale ani Markéta tíhu detailního záběru často neunese...), tenhle film je hlavně o tom, že pro Lásku jsou potřeba dva...ne víc... ,,Miluju tebe..." (25.02.2008)