우리들의 행복한 시간
Maundy Thursday
Obsahy(1)
Yu-jeong a Yun-soo jsou mladí lidé, jejichž minulost vyplňuje jedna tragédie za druhou. Yu-jeong se díky tomu stala arogantní a bezcitnou, což obrací nejen proti svému okolí, ale hlavně proti své matce. Vrcholem jejího zármutku je však nechuť ke svému životu, který se již několikrát pokusila neúspěšně vzít. Oproti ní se Yun-soo protloukl velice smutným dětstvím, našel si dívku a snažil se žít šťastně. Jenže nevydařená loupež a nehoda při ní ho dostane za mříže, kde vyčkává na vykonání rozsudku smrti. Tyhle dvě nešťastné duše k sobě svede příbuzná Yu-jeong, která coby jeptiška pomáhá ulehčovat trestancům pobyt ve vězení, než nadejde jejich čas. Od tohoto prvního seznámení musí oba ujít velký kus cesty, aby opět našli sílu a chuť do života a společně si přiznali, že smrt není to jediné co jim pomůže ve spasení… (t_gon)
(více)Recenze (62)
Když vražda, tak trojnásbná, když znásilnnění, tak v patnácti, příbuzným a ženatým s dítětem, když hádky s matkou, tak až do fyzického zhroucení... Zkrátka je toho moc. Tolik, že už to nepůsobí, alespoň na mne. Film, který si umanul, že mne za každou cenu citově zvalchuje, přestal někde v polovině působit, protože podvědomí člověku říká, že takhle život neběží, a tudíž se tomu nedá věřit. Škoda - profesně je to hezky udělané. ()
Po dlouhé době film, který mě totálně emocionálně vyždímal. Na konci filmu se mi ztáhlo hrdlo a oči zvlhly. Příběh vypráví o na první pohled zvláštní dívce a poukazuje na fakt, abychom neposuzovali člověka na první pohled. K motivaci jejího frackovitého, vzdorovitého chování se dostaneme až později, pomocí flashbacků. Obdobně to je i u (na přání tetičky) jí navštěvovaného mladého vězně. Velice se mi líbila stylizace sluncem přepálených obrazů, atmosféra deštivých dnů a kouzlo padajícího sněhu. ()
Zajímavé drama, které ale (u mě) doplatilo na přílišnou délku. Kdyby to bylo trochu zhuštěnější, tak bych tomu asi dal i 4****, takle jsem se občas i nudil. A ani jeden z hlavních hrdinů si mě moc nezískal, což také nepomohlo. Stejně jako to křesťanství. Skoro se za sebe stydím, když to má 89%, ale mě to prostě moc nesedlo:) ()
Vězeňských dramat je všude celkem dost a z drtivý většiny jsou to skvělý filmy, ale korejci z tohohle tématu dokázali vytáhnut zase něco navíc, kdy donutit diváka, aby příběhy obou hlavních postav dokázal cítit skoro na vlastní kůži, pro ně neni skoro žádnej problém. Ale musim se teda přiznat, že během filmu sem si nebyl úplně jistej, jestli zrovna tohle drama má na plný hodnocení, jelikož velice pomale odvyprávěný a odhalovaný příběh zesiluje hodně pozvolna, ale když tam následně Hae-Sung na mě vytáhl neuvěřitelně silně emotivní závěr, kterej se podle mě dá srovnat snad jen s A moment to remember, tak už neni co řešit. Fakt silnej zážitek ()
Citlivě natočený příběh o tíze minulosti, křivdě, vině a odpuštění, jehož značná část se odehrává ve vězeňské hovorně, nad kterou se vznáší stín blížící se popravy.Vzhledem ke svému ústřednímu tématu se film zdá být jakousi korejskou variací na výtečný americký snímek "Mrtvý muž přichází". Oba představují implicitní obžalobu trestu smrti, oba zdůrazňují smíření - s Bohem, lidmi a pravdou o sobě. Zde však nejde tolik o zločin na straně odsouzeného a o jeho popírání či uznání, ale o celou spirálu různých zranění, ať už zakoušených nebo působených, u obou ústředních postav. On odsouzený za vraždu, ona po několika pokusech o sebevraždu, oba na vlastních životech poznali, jak zlo plodí zlo a jak těžké je dostat se ze začarovaného kruhu ven. Píšu, že film je citlivě natočený - to především proto, že nepodmíněná, ničím nezasloužená láska, která hrdinům ukazuje cestu k vysvobození z prokletého koloběhu odplaty, tu působí skrytě, ne skrze velká slova a patetická gesta. Stačilo trochu přitlačit na pilu a ze snímku mohl být lacině evangelizační kýč. K tomu však naštěstí nedošlo. Metanoia je tu pomalá, tichá a věrohodná ()
Reklama