23

Už dlouho jsem nehodnotil 3*, abych si vzápětí řekl, jak vysoké hodnocení to dávám oproti ostatním uživatelům. Number 23 podle mě není tak špatný film, jak všichni tvrdí. Já se u něj ze začátku velmi dobře bavil a snové sekvence, které byli úžasně stylizované se mi velmi líbili stejně jako ďábelsky potetovaný Jim Carrey, který vůbec nevypadá jako někdo, kdo hrával v komediích. Celé je to naplánované a v půlce filmu to začne velmi skřípat, ale i tak je to zajímavé. Je tu příliš náhod, příliš čísla 23, které je doslova hledáno takže jednou postavy sečtou roky měsíce a dny a dostanou 23 a jindy jen dny a měsíce... apod. . Bohužel takhle ztrácí pozorný divák filmem vytvořenou iluzi čísla, které ovládá svět. Number 23 postupně odhaluje lehké nelogické okamžiky, které jsou od půlky filmu opravdu příliš znatelné. Joel Schumacher je opravdu nevyzpytatelný režisér a tentokrát měl dbát na větším vypilování scénáře, kterému dochází dech tak viditelně jako je součet 16+7 dohromady 23 :). Každý by měl dvacet trojku zkusit, protože mu možná sedne a najde v ní něco zajímavého a nebo jí bude nenávidět. (08.07.2007)

Narodil jsem se 26.4. - 2+6x4=32. Rok narození 1988, takže je mi právě teď kolik? 23! Táta se narodil 1.7., máma 4.3. a brácha 27.4 - 1+7+4+3+27+4=46, 46:2=23! Pomaturitní večírek jsme měli 8.6. 2007 - 8+6+2+7=23! Na ČSFD jsem se zaregistroval 27.4. 2008 (27+4:2+8=23,5; 5 je součet dvojky a trojky!) ve 21.54 (21+54=75, 75:23=3,2!), a v tuto chvíli mám 32 bodů. Z ulice do mého pokojíčku vede 23 schodů, v televizi naladím 23 programů, ve skříni mám 23 párů ponožek, v šuplíku mi zbývá 23 kondomů a v peněžence 23 korun. Sepíšu si epitaf a jdu na balkon; mám to na něj 23 kroků, poletím 23 metrů a venku je -23 stupňů... (13.02.2012)

Joel Schumacher oprávněně platí za jednoho z nejméně vyrovnaných hollywoodských režisérů!! Jeho žánrově nepředvídatelná režie tentokráte zabrousila do vod ďábelského prvočísla (význam čísla 23 není scenáristickým výmyslem, nýbrž skutečně existující teorií – slušný potenciál by tu tedy byl), které se hlavnímu hrdinovi „dostane“ do rukou prostřednictvím knihy, kterou jeho manželka zahlédne v knihkupectví, když čeká právě na nedochvilného Jima Carreyho, kterého mezitím pokousal pes, sám se později do knihy začte, v detektivovi poznává sám sebe, začíná bláznit, hledat souvislosti atp. atp. Ocitáme se tak na hranici dvou světů, toho reálného a toho knižního, Schumacher ani v jednom z nich ale trestuhodně neudrží napětí ani stylově kompaktní celek. Jen něco naznačí, přeskočí do snového oparu, tam nešetří stylizací a následně odběhne zase opodál. Jiné pasáže jsou zase nesmyslně doslovné. Režisérův tvůrčí úsudek a invence vložená do filmu jsou minimálně matné. Vedlejší postavy jsou motivačně nevýrazné, ústřední herecké duo Carrey a Virginia Madsen (Bokovka) si ostudu rozhodně neuřízli, ale s přibývajícími minutami už lezou solidně na nervy. Jejich chybou to ale zřejmě nebude. 40%. (01.08.2007)

Čekal jsem skoro všeno...Čekal jsem, že by to napsala jeho žena....Čekal jsem, že by třiadvacítka mohla být víc než jen číslo...Čekal jsem, že NED bude mít důležitější úlohu...Čekal jsem, že by v závěru na zem mohla spadnout kosmická loď a zní by vylezla Rypleyová a třiadvacet vetřelců... a čekal jsem, že až film skončí a já sečtu datum svého narození vyjde mi 23 ( uf! 24 - snad to neni magicka 24),ale takový závěr jsem ani třiadvacetkrát nečekal (25.07.2008)

Vyčítat tomuhle filmu zhovadilosti kolem čísla 23 je stejné, jako vyčítat Rain Manovi, že umí ve vteřině spočítat sirky v krabičce. Film není o čísle 23, ale o vztahu Carreyho postavy k tomuhle číslu. A protože je Walter Sparrow v podstatě cvok, nebudu se vysmívat nápadům chorobného mozku, ale soustředím se na film natočený o něm … Carrey je skvělý, Schumacher to v rámci nepříliš kvalitního scénáře zvládnul, no … a já moc nechápu velmi nízká hodnocení ... (14.08.2007)