Smrti napospas

Když mě vyděsí divné zvuky v domě za bílého dne, je to známka, že byl horor kvalitní. Děsivá atmosféra místy možná malinko rozmělněná zdlouhavostí některých pasáží, ale to se dá odpustit. V závěru už se o nějaké zdlouhavosti rozhodně mluvit nedá - skvělá gradace a sice očekávaný, ale v daném žánru smysluplný a (pochopte mě) "dobrý" závěr. (28.10.2012)

Keď som naposledy sledoval Filipínske oslavy Veľkej noci, kde sa úbohí sfanatizovaní ortodoxní kresťania nechávali doradu križovať po vzore Spasiteľa, myslel som si, že nezmyselnejšia forma zbytočného a dobrovoľného utrpenia existovať jednoducho nemôže a tí pravoverní ma celkom pobavili svojou debilitou, keď sami od seba podstúpili také martýrium. A hoci dobre pobavený, nechápavo krútiac hlavou som nakoniec prenos vypol. Ale dnes sa touto cestou chcem všetkým tým fundamentalistom slušne ospravedlniť, keďže som dobrovoľne a bez velkého presviedčania absolvoval toto. Samoukrižovanie mi zrazu prišlo ako celkom príjemné spestrenie volného času a uznal som, že pre niekoho to môže byť aj celkom dobrá duševná očista, s hlboko filozofickým podtónom. Po tom, na čo som si od španielskych cigošov zvykol, som po tomto otrasnom zážitku ostal len sám a Bezmocný sedieť pri mise nedojedeného popkorna a ešte dlhú chvíľu som len civel do steny. Komentár by sa dal stručne a slušne vyjadriť jednoduchým povzdychom : No ty kokot... Ale chápem pomerne pozitívne ohlasy tunajších hlboko sa zamýšlajúcich filozofov. Ja, ako primitívny feťák, som pravdepodobne celú tú grandióznu pointu akosi nepobral a ostal som akurát tak znechutený, ako som už spomínal vyššie. Ale ak sa niekto chce dobrovoľne trýzniť, nikomu nebránim. Takže, kto má záujem pozerať sa na dvoch vrcholne nesympatických pičusov, zmätene pobehujúcich po opustenej cigánskej osade, vualá, nájdete sa v tom. Ja len znechutene odplúvam. (08.12.2015)

Občasná lekačka děsivý thriller opravdu neudělá. Patřím mezi velmi trpělivé diváky, vycvičen experimentálními filmy, tvorbou 60.let - kde se povětšinu nespěchá a také filmy sovětskými - kdě ani dumajut i dumajut..... Ovšem tento velmi snadno předvídatelný film mě opravdu nudil. Vydržel jsem do konce, ale bombastická pointa se nekonala. A přitom Španělé umí velmi dobré mysteriozní filmy a horrory. Pravda, film je rádoby efektně nasnímán, ale takto udělaných filmů jsou za posledních deset let mraky. Navíc 3/4 jsou v pološeru či tmě a divák se obtížně orientuje. Nepřišlo mi, že by tento způsob snímání podněcoval divákovu fantazii, mě prostě štval. To není stejné jako skrývat Vetřelce nebo ukázat velkého bílého žraloka až ve finále.... V momentě, kdy se bloudící hrdinka blížila ke skupině temných stromů a třeštila oči, už bylo jasné, že je zpět na místě, odkud vyšla. Opravdu originální. Zajímavý nápad představovali jen dvojníci, leč nebyli nějak dotaženi do konce. Podprůměrný špinavý film, který lze s klidem minout. A Karel Roden na tom nezmění vůbec nic.... (30.07.2010)

Samá obvyklá klišé. Stržený most ve strženém Rusku zamezující únikové zóně z místa hrůzy. Noční les a průhlední procházející zásadně nereagující na pozdrav jinak, než bezobsažným bělmem svých očí. Rozpadlý statek, do jehož sklepních prostor by se schoval Temelín. Dávná tragédie, v němž bylo dvouměsíční miminko vystaveno souboji s hladovým divokým prasetem a po zásluze prohrálo. Hrdinka neumí plavat ani s nárameníky a tak se pro jistotu furt motá kolem řeky. Dvanáctá hodina odbyla a tak nám satan během vteřin vygruntuje zbořeninu takovým způsobem, že by to nezvládl památkový ústav do deseti let a najednou se dá žrát i z těch talířů. Navíc, já bych ani toho Karla nepřeceňoval, trochu to vochcával tentokrát. 40% (07.11.2010)

Závěr vše zachránil, protože vysvětlil. Ale jinak prostě jen takový odvar. Možná si někdo chtěl hrát na film „Ti druzí“ s Nicol Kidman. Pak tedy odvar z tohoto filmu (nebo z kteréhokoliv jiného, na který si tento film chtěl hrát). Pro můj zájem tam byl důležitý Karel Roden. Ale stejně to vytáhnout víc nešlo. (31.03.2015)