Taková, jaká jsi

Melancholický film těžící z nostalgické nálady podzimu, která je zde mocně podporovaná záběry parků a architektury Florencie, působivou hudbou a až k neuvěření krásnou Nastassjou Kinskou.I to tehdy asi odvážnější hlavní téma (milostný vztah stárnoucího muže a dívky, která by mohla být jeho dcerou) je pojednáno velice kultivovaně bez nějaké snahy o skandálnost. Vlastně je to taková intelektuálně střižená červená knihovna - proto také nemůže dopadnout happy endem. (27.10.2013)

Taká, aká si resp. Cosi come sei je plynulý, mestský, romantický film, ako z nejakej vybranej poviedky. Príjemné na ňom je to, že je načrtnutý zrozumiteľnou rečou a divák si ho vychutná v maličkostiach. V celku je to komplikovanejšie, po hlavnej pointe sa spolieha viacmenej na erotické improvizácie a ťažisko deja odpláva kamsi do stratena. Je paradoxné, že sa mi aj tak viac páčila Guiliova súčasná charizmatická manželka, než vtedy násťročná Nastassja Kinski, ktorú si oveľa viac (aj fyzicky) vychutnávam v Paríž, Texas o 6 rokov neskôr. (26.11.2014)

Neviem do akej miery je akceptovateľné, ak 54 ročný herec hrá milostný vzťah s mnohokrát obnaženou 17-ročnou herečkou. Podľa mňa je to dosť za čiaru. Pre Nastassju Kinski to ale za čiaru asi nikdy nebolo, keďže už ako 15-ročná mala reálny vzťah s 43-ročným Polanskim. Čiže dekadencia na obrazovke i mimo nej. V každom prípade mal film zaujímavú dejovú líniu s otáznikom, či je ten Mastroianni otcom svojej milenky alebo nie. Incestná linka však neostala nikdy vyriešená a tak sa pýtam čo bolo účelom tohto filmu. Snáď len podporiť kariéru jednej úpadkovej herečke. Krásna hudba Morriconeho dodáva romantický dojem z niečoho, čo si zaslúži skôr opovrhnutie. (29.05.2021)

Romantické drama, ve kterém je vše explicitně vyřčeno v dialozích a kamera s hudbou pouze vykreslují kulisy, je pro mě taková telenovela. Svěží nezletilá Kinská a fotogenický Marcello plus Enniova osobitost v průměrném hávu, jinak vnějšková nuda, vzdálená obyčejným životním dramatům kolem nás. Rychlé emoce může vyloudit snad jen závěr. 2-3* (13.10.2014)

Film, který si svým nerušeným tempem poklidně spěje ke svému závěru, aniž by se v něm tak nějak stihlo stát cokoli zásadnějšího. Samotný námět o vztahu chlápka v krizi středního věku a mladičké krasotinky je tak fádní, až by to bolelo - kdyby ty dva ovšem nehrálo tak excelentní herecké duo. Kterému se mimochodem podařilo jako snad v žádném jiném filmu - byť možná klidně i bezděčně - ztvárnit zásadní asymetrii, která panuje v každém podobném věkově nerovném milostném vztahu. Mastroianni zde (nehledě na jinak nulovou podobnost mezi oběma herci) vedle Nastassji Kinski dokonale vypadá jako její otec, a když na něj člověk kouká, je mu za toho stárnoucího chlápka zástupně trapně, sledujeme-li ho, jak se pitvoří a nutí do polohy, která mu není přirozená - film mistrně ukazuje, že vyjma sexu mezi těmi dvěma nikdy nic jiného fungovat dlouhodobě nemohlo, a dopředu se jednalo o vztah předurčený k zániku, který dřív nebo později musel přijít. Závěr proto nepřekvapí, naopak - pouze podtrhne celkový dojem, že přesně takto to skončit mělo, a jakýkoli jiný konec by se zde nehodil. Film mě v televizní nabídce zaujal výhradně obsazením, které jsem skutečně shledal skvostným, ale většinu dobrého dojmu z filmu bohužel zabil děsivý dabing, v kterém to ČT2 odvysílala. (Hlas Jana Šťastného k Mastroiannimu? To je výsměch). Překvapivě mě zde ani neoslovila Morriconeho hudba, kterou jsem shledal ospale melodramatickou (totéž bych mohlo říci o kameře a většině dialogů). Požitek z herectví Mastroianniho a Kinski však u mě přesto převážil věci, které se mi na filmu jinak nelíbily (za debilní český dabing ten film přece nemůže), a tak za sebe nemám problém dát mu 4 hvězdy. (14.10.2014)