Strange Circus: Kimjó na circus

Film plný šílenosti, kde hrají hlavní roli různá traumata, přičemž incest je v konečném důsledku ta nejméně úchylná věc, co se tu objeví. Ovšem ujetý scénář by ani v nejmenším nefungoval tak dobře, kdyby ho nedoplňoval i výrazně podivnědivný vizuál, od některých záběrů, přes kostýmy až k scénografii je tu všechno na takové tematické vlně, která obsahuje značný základ normálnosti, ale detaily je činí dráždivě mimózními. Sice bych ocenil trošku svíravější tempo, kdy je tu několik částí filmu zbytečně natáhlých, ale to je jen relativně malá piha v téhle hře na realitu a diváka. A hra je tu výborná, nejasná narace se pro takový film velmi hodí a předně - kdykoliv od této chvíle uvidím futrál na violoncello, budu v něm nenápadně hledat kukátko. (04.04.2016)

Tenhle kousek od Sona byl na můj vkus až příliš - moc násilí, brutality, sexu, perverzností zvráceností, nechutností, ulítlostí či hysterie. Mám smysl pro "divné" filmy, ale toto mi zkrátka nesedlo. Dobrou půlhodinku jsem se ukrutně nudil, prostředek lehce prozíval a ač závěr byl relativně solidní, tak celkový dojem zůstal negativní - 47%. (27.07.2017)

Nejsem si úplně jistý, co si mám o tomhle filmu myslet. Na můj vkus je Strange Circus příliš teatrální, hysterický a ... východní, nicméně to, co se tváří jako pointa (píšu "tváří", poněvadž je ten film vyprávěn skoro až lynchovsky zmateně, takže nevím, jestli ho chápu dobře), mě poměrně nadchlo. Občasná úchylnost je pak spíše otravná, než aby mě nějak vyšokovala (či pobavila). Zajímavé bezesporu, ale extra příjemný divácký zážitek jsem si z projekce neodnesl. (29.04.2011)

Podobná koncepcia ako pri Noriko. Prvých 20 minút je vysvetlená zápletka a zároveň je aj ukončená. Potom sa začínajú na seba vrstviť významy a ako to už pri Sonovi býva, je koniec silno kritickým zhodnotením súčasnej spoločnosti. Ako pri ostatných filmoch aj tu je hľadanie identity kľúčové. Narozdiel od svojich predchádzajúcich filmov, je ale tento viacej Lynchovský. Tým mám namysli pohrávajúci sa zo skutočnosťou a zo snami. Niekoľko krát je celá pointa zmenená a o finálnom výsledku si nikdy nemôžeme byť istý. Sono sa s nami totiž hrá. Robí to sofistikované. Dakedy prekvapuje. Inokedy znechucuje. Nikdy ale nenechá nič stabilné. Všetko sa to utápa v nejednoznačnosti. Nevieme čo je príbeh, sen, skutočnosť, predstavenie. Všetko ale má pri pointe svoje miesto. Pre mňa ďalší z netradičných filmov, ktorý si vyžaduje diváka otvoreného všetkému a ktorý sa nebojí pri filme rozmýšľať a polemizovať. (26.01.2014)

Najlepšie na tom celom je, že v podstate celú záverečnú tretinu strávia vysvetlovaním - čo to akože malo vlastne znamenať a na konci to asi aj tak nepochopíte :) Sono je génius, jeden z najväčších súčasných; jeho štúdia ničenia ľudskej mysle už od detstva, pokračuje a opäť vás samou dokonalosťou núti odvracať zrak. Toto nevymyslíte (27.03.2014)