Strange Circus: Kimjó na circus

Nemám moc s čím srovnávat, protože tenhle žánr (velmi těžko definovatelný) se mi doposud úspěšně vyhýbal, což se ale po výživné inhalaci tvorby Siona Sona nejspíše změní;) Suicide Club mi asi sednul trochu více, hlavně měl (v podstatě) ujasněný koncept a VCELKU jednoznačnou pointu. Strange Circus je bizardní, alegorická, vypsychovaná podívaná, která zaujme nejvíce asi nápaditou stylizací (prostředí cirkusu a ústřední interiér jsou zpracovány velmi působivě). Rozvětvený příběh, který v závěru graduje ostošest, mě zaujal jen v jednotlivostech. Třeba je to tím, že jsem ho úplně nepobral;) (05.05.2011)

Totální schíza, která vám doslova (dámy prominou) vyšuká mozek z hlavy! Bizarní, šílené, zvrhlé, ale na druhou stranu mistrovsky promyšlené, teatrální, poetické a hravé. Přišlo mi, jako bych seděl v Rudolfinu a poslouchal orchestr, který interpretuje klasickou skladbu se všemi dynamickými kudrlinkami a smyslem pro detail. Ano, zážitek hodný symfonii, ale filmové - obrazně řečeno. Samozřejmě, že ne každý Kimyō na sākasu zkousne, ale pro milovníky "mindfucků" je tohle povinnost vidět. (23.04.2014)

Nejsem si úplně jistý, co si mám o tomhle filmu myslet. Na můj vkus je Strange Circus příliš teatrální, hysterický a ... východní, nicméně to, co se tváří jako pointa (píšu "tváří", poněvadž je ten film vyprávěn skoro až lynchovsky zmateně, takže nevím, jestli ho chápu dobře), mě poměrně nadchlo. Občasná úchylnost je pak spíše otravná, než aby mě nějak vyšokovala (či pobavila). Zajímavé bezesporu, ale extra příjemný divácký zážitek jsem si z projekce neodnesl. (29.04.2011)

Shion Sono ukazuje, že je rozhodně zajímavým tvůrcem, ač jeho „Suicide Club“ mám přece jen o něco raději. „Kimyô na sâkasu“ je snímek, který prostě nesedne každému, což ale není až tak divné, ale v případě, že se vám bude snímek líbit, možná ani nebudete schopni vyjádřit, co přesně se vám tolik zamlouvalo. Já osobně jsem si z tohoto filmu odnesl jednu myšlenku: Nejsou samy naše životy mnohem šílenější, než jakýkoli cirkus? (02.02.2014)

Japonský režisér, Šion Sono, ma opäť príjemne prekvapil. Sa mi strašne páčilo, že to bolo konečne brané úplne vážne a bolo to dokonca bez toho tradičného fekálneho humoru, ktorí tak Japonci milujú, a ja neznášam. To sa mi pri Sonovi ešte nestalo. Strange Circus je nesmierne kontroverzné dielo. Hoci ma tu tá kontroverzia, šokovala zo všetkého najmenej, ale aj tak mi nedala pokoja. Scenáristicky, je to podľa môjho úsudku, absolútne dokonalá záležitosť. Všetky detaily, aj tie, najmenšie, nepatrné, do seba, po čase, úplne zapadli, hoci ani po pozretí neviem, čo sa v skutočnosti stalo a čo bola iba fantázia v mysliach charakterov. Divák si myslí, že už uchopil, kvázi, jednoduchú zápletku a môže v pokoji sledovať snímku, ale o pár minút BUM!!!! A divák je stratený, pretože netuší, čo je realita, čo fikcia, čo sen, čo predstavy a čo skutočnosť. A takto sa to zopakuje ešte niekoľko krát, bez toho, aby, čo i len divák vytušil, že sa Sono bude opakovať. Vždy to prišlo v momente, kedy sa to najmenej čakalo. Z tohoto hľadiska to bolo geniálne a úchvatné. Hlavná téma, a ťažisko deja, bol incest. A to medzi otcom a maloletou dcérou. 1/5 snímky, bola celá iba o rozprávaní dvanásťročného dievčatka, ktorá predstavila svoj pohľad na tieto udalosti. Nechýbajú zábery na suroví sex, bez servitky znázornené utrpenie a tak ďalej. Potom však zistíme, že to bol vlastne iba nový príbeh jednej spisovateľky na vozíku, po čase však všetko svedčí k tomu, že je to vlastne jej skrytá autobiografia... A ono sa to do konca zamotáva ďalej a ďalej. až pri konci človek nevie, čo sa v skutočnosti stalo a čo je sen. Parádny film, rozhodne nie pre slabšie povahy, ale inak, umelecky veľmi výživný. (09.10.2015)