Zápisky o skandálu

Stejně rafinovanou hru, jakou svádí zatrpklá, krutě cynická a dokonale osamělá Barbara s nezkušenou a skrytě nešťastnou Shebou, hraje i režisér Richard Eyre s divákem. Ze začátku neškodná partie dvou postav se po několika dějstvích přesunuje až do mrazivého zakončení, ve kterém vybuchující emoce přeskakují až k divákovi, oslněnému výkonem obou protagonistek. Výsledný dojem? Zarytý hluboko, hluboko pod kůži... (21.10.2007)

Sheba je mladá a krásná učitelka přicházející na nové místo do jedné Londýnské základní školy. Ona škola sice není zrovna nejprestižnější a ani většina jejích žáků nepatří mezi dvakrát pilné studenty, ale Sheba je plná nadšení a elánu a chce konečně něco dokázat, věří že dokáže pomoci ostatním lidem. Už ji nebaví sedět doma s dětmi a stárnoucím manželem, to raději doučuje toho milého mladíka který se zdá o tolik jiný než ostatní děti, má talent, snad dokonce i opravdový zájem se něco naučit. A k tomu jí šeptá do ouška tak roztomile naivní lichotky, jaké už velmi dlouho neslyšela. A je tam také ta stará učitelka ze školy, co je vždy ochotná jí poradit a pomoci, možná by mohly být i přítelkyně........ jen je možná občas až moc vlezlá. _Barbara je stará a osamělá. O nikoho ze svého okolí se už nestará, vždyť její kolegové jsou tak hloupí a omezení a léta učení ji připravily o všechny iluze o tom že by ve svých žácích mohla opravdu vzbudit zájem o školu - stejně z nich nebude nic jinýho než feťáci a kriminálníci. A tak žije sama se svou nemocnou kočkou v malinkém bytě a čas krátí si čas jen psaním do deníčku. Dokud nepotká Shebu. Tato učitelka je pro ni tak okouzlující, tak naivně idealistická a otevřená,..... hned jí učaruje a chce se s ní sblížit co nejvíc. Vždyť Barbara je pořád jen sama a Sheba je přesně taková přítelkyně jakou vždycky hledala, a navíc připoutat ji k sobě navždy je tak snadné.... _Notes on a scandal mě zaujal už svým trailerem který jsem viděl několikrát v kině. Ne že by byl nějak extra dobrý a i příběh vypadal poměrně jednoduše, ale lákalo mě hlavně setkání dvou velkých hereckých persón, Cate Blanchett a Judi Dench. S napjatým očekáváním jsem se tedy dnes vydal na promítání..... a byl jsem nadšen. Obě herečky, stejně jako celý film, má očekávání ještě dalece překonaly, jejich herecký koncert pod velmi zručnou taktovkou Richarda Eyre je totiž naprosto dokonalý a ještě ho silně podtrhává vynikající hudba Philipa Glasse. Onen jednoduchý a předvídatelný děj v tomto komorním psychologickém dramatu je totiž také velmi uvěřitelný a jakkoliv je konání hlavních postav zvrácené, je velmi těžké se do nich plně nevcítit a neprožívat příběh spolu s nimi. A právě proto mě film dokázal naprosto pohltit a občas jsem jen němě zíral na plátno a vstřebával emoce které s z něj na mě valily, zejména při zdrcující konfrontaci obou hlavních postav před koncem. To je také naprostý vrchol filmu a skutečný závěr je už jen neoriginálním a v kontextu s předchozím dějem nepříliš zajímavým dojezdem. 8-9/10 (04.04.2007)

Malé komorní drama se zvratem perspektivy, které by - kdybychom chtěli takhle brzy vyzradit pointu - mohlo nést podtitul "Kdo je tady pedofil?" *** Barbara stárne v úplném osamění, a přestože je sama prosta soucitu a neschopna skutečné lásky či oddaného a nesobeckého přátelství, přeje si nad nesnesitelnou samotou ztíženou i její sexuální orientací zvítězit alespoň za pomoci intrikářství a kalkulu. Ta druhá, mladá žena se zamotaným osobním i citovým životem, ale jednoznačně schopná a ochotná milovat, však není tou snadnou, dokonale využitelnou kořistí, již Barbara více než polovinu života vyhlíží. A není ani její první, ani poslední obětí. *** Batsheba je jméno neodmyslitelně spjaté s hrdinkou románu Daleko od hlučícího davu. Ozvěna téhle postavy i jejího životního údělu je tu jednoznačně na místě, jako tklivý leitmotiv jednoho z těžkých témat věčně rezonujících v partituře lidské tragikomedie. *** Není tu nic špatně, herecky je to krásná podívaná, jen to není v žádném smyslu velký nebo důležitý film. Podívala jsem se ale ráda, a kdyby se některé mé oblíbené divadlo rozhodlo uvést ho jako hru a obsadilo některé mé dvě oblíbené herečky, neváhala bych a koupila si lístek na deštivé odpoledne do první řady. *** A řekla bych, že tu svoji kočku Barbara postupně otrávila sama, v rámci své nemocné strategie.*~ (23.06.2018)

Osaměla a notně cynická učitelka předdůchodového věku versus frustrovaná a volnomyšlenkářská matka. Jedna loví žabičky mezi 30-40 - to aby zahnala tu svoji samotu, jde na to docela mazaně skrz přátelství, ta druhá volí radši zajíčka okolo patnácky, který ji nejspíš dokáže sexuálně uspokojit lépe než její manžel, nedělá pro to zhola nic, protože "její obět" se podbízí sama. Toliko základní premisa. Komplikace přichází ve chvíli, kdy si ona pavoučice -vysávající ženské přátelství a tranformující ho v jednostranně lesbický vztah- vybírá za další obět onu hříšnou matku, již přistihne inflagranti. Začíná kolotoč manipulace a vydírání. Morální dilemata jsou nastolena. Jedna osoba dostane řádné ponaučení, druhá to přejde s grácií a vychází vstříct novým dobrodružstvím s nepopsaným deníčkem při ruce. Tohle všechno je velmi zručně zrežírováno a atmosféricky ohudebněno, herecké výkony jsou obdivuhodné. Nicméně jednu chybku bych zde viděla. Téměř celý film nás provází Barbara a její deník, nicméně v poslední třetině se tato zajímavá narativní struktura láme na dvě linie a ztrácí tak svou atraktivnost, sice se dočkáme emotivní kompenzace v podobě vyhroceného finále, nicméně já dávám dolů půl hvězdičky. 90%. (25.05.2007)

Po dramatu IRIS (2001) se jedná o druhý film režiséra Richarda Eyreho, který přichází do našich kin. A znovu Judi Dench v hlavní roli dokazuje, jak skvělá herečka je. Nicméně ani Cate Blanchett a Bill Nighy se nenechali zahanbit. Příběh samozřejmě zajímavý. Co dodat, povedené drama. // Febiofest 2007 (27.03.2007)