Funny Games USA

Remakovat vlastní film? Proč ne! Zvlášť když po všech stránkách dokonalí Američané strašně neradi čtou titulky. A to by v případě původního snímku německého intelektuála Michaela Hanekeho z roku 1997 museli. Režisér a scénárista Haneke se proto (určitě za slušný peníz) rozhodl natočit i americkou verzi. Zákeřnost a syrovost zůstala. Můžu to s čistým svědomím říct, i když jsem opěvovaný originál neviděl. „Dvojka“ totiž zákeřná je. Přátelsky pomrkává po divákovi, aby mu mohla v nestřeženém okamžiku pěkně hluboko vrazit kudlu do zad. Přitom je snímek skutečně jen o tom, jak dva mladí hošani terorizují tříčlennou rodinu v letním sídle u jezera. Je to potrava pro intelektuály i pro milovníky klasických vyvražďovaček. Na své si přijdou obě skupiny. Výřeční „golfisté“ v bílých rukavičkách si tak prostě přijdou půjčit vajíčka, ale jakmile golfovou hůl použijí proti noze živitele rodiny, v rukavičkách přestávají jednat. A s rodinkou rozehrají pro jednu stranu zábavně krvavé hry. Jenže tady vůbec nejde o to, kolik krve se na plátně objeví, ale o to, že Haneke z psychologické hry látku povyšuje na sofistikovanou satiru o stavu dnešní společnosti. A diváka spolehlivě vtahuje do krutého dění. Když jednomu z mladíků upadnou vajíčka na zem, divák zbystří a zapochybuje stejně jako hlavní hrdinka. Nepříjemný stav prožívá s ní. Když to odnese vodě neodolný mobilní telefon, je to jasné. Vše pak umocní pohledy hošanů do kamery, kdy se ptají diváka, komu fandí. Mrazivé a bezútěšné. Přitom nějaké opravdu surové scény na plátně neuvidíme. Často se dějí mimo obraz a slyšíme jen projevy a až pak vidíme následky. Syrovost podtrhují i táhlé záběry bez jediného střihu nebo bezmoc v podobě nefilmové vyšší moci s použitím televizního ovladače. Skvělý nápad. Všechno to představuje slušný studijní materiál, i když musíme férově poznamenat, že běžného diváka (a těch bylo v kinech určitě mnohem víc) nechají docela klidného. Klidného ho naopak nenechají herecké výkony, Naomi Watts obzvlášť. Beru, že ona i Tim Roth jsou profláknuté tváře a na plátně ikonicky vyčnívají, ale já jim jejich utrpení věřil!! Ač Haneke není mým šálkem kávy, tentokrát oba palce nahoru!! (11.04.2013)

Zdá sa mi nespravodlivé, keď má originál diametrálne vyššie hodnotenie ako remake len z akéhosi divného princípu (remake je navyše na vlas rovnaký). Podstatné je - ako píše Shadwell - iba to, ktorá verzia sa dostane divákovi do rúk skôr. Americké Funny Games ma však bavili o niečo viac, pretože som zaťažená najmä na americké hviezdy, zatiaľ čo tie nemecké sú mi ukradnuté. Neuveriteľné, ako len prítomnosť úžasnej Naomi Watts, perfektného Tima Rotha či nebezpečne diabolského Michaela Pitta dokázala umocniť celkové dojmy. Nemám námietky ani voči pomrkávaniu do kamery či diaľkovému ovládaču, nakoľko film vnímam aj ako umenie a formu vyjadrenia sa, som tolerantná k rôznym experimentom a ochotne vstrebávam všetko, čo mi kreatívni páni režiséri naservírujú. Prvotný účel (zabaviť, znechutiť, vykoľajiť, šokovať násilím) si to splnilo a ja hodnotím nezávisle od originálu, pretože obe verzie sú rovnako skvelé, mrazivé a chladnokrvné. (09.06.2012)

Na Funny Games jsem byla docela zvědavá, ale ukázalo se, že je to jeden z těch filmů, které jsou hodně vzdálené mému očekávání. Filmu nelze upřít jeho zajímavý námět. Bohužel již po nějaké době mi však děj začal připadat docela nezáživný. A některé scény, které obsahovaly minutu trvající záběry na pokoj, nehýbající se postavu či ostatní záběry, v nichž se vůbec nic nedělo, mi můj dojem vůbec nepomáhaly zlepšit. Začala jsem usínat a konec filmu jsem zaspala úplně. Původně jsem chtěla dát i čtyři hvězdičky, protože mi Funny Games přišly zajímavé, ale pokud již po chvíli začnu být uspávána monotónností a nudou, usoudila jsem, že i to osobité zpracování není přece jen natolik silnější, aby dokázalo překonat onu nezáživnost. (11.05.2012)

Hanekemu se nedá upřít vysoká kreativita, provokativnost a znalost režisérského řemesla. Jeho Funny Games se dají hodnotit ze dvou hledisek. Po řemeslné stránce je to vysoce nadprůměrný kousek, který je výborně herecky obsazený a odehraný a který dokáže navodit atmosféru a napětí. Dlouhé záběry, přesný střih a práce kamery. Po stránce obsahové je to ovšem výrazně horší - po dlouhou dobu se film tváří jako napínavý thriller, ale čím dál víc se ukazuje, že jde jen o efektní a perverzní hru ani ne tak s jednou středostavovskou rodinkou na výletě, jako spíš s divákem. Minimálně od klíčové scény s televizním dálkovým ovladačem je jasné, že se divák nedívá na kriminální thriller, kde výsledek není předem znám, ale že šance obětí na únik byly od začátku nulové a z krvavé hry není úniku. Haneke nakonec selhává i jako provokatér, protože po velkém odhalení vlastně není co řešit a brutální hra se může ukončitjen jediným možným způsobem, a tak vlastně nudí. O násilí vypovídaly už jiné filmy, které byly podstatně kritičtější a zasáhly diváky mnohem hlouběji. To, že je násilí kruté, je banalita. Haneke nenatočil ani tak kritický film, jako spíš hříčku pro sadisty. Pravdou je, že díky pomalému tempu, určité rafinovanosti a kultivovanosti, kdy teror nesnímá naturalisticky, ale "cudně" ukazuje jen následky nebo zvukovou stopu násilí, osloví spíš intelektuálnější publikum a ne běžného popkornového diváka. Teror ve filmu spíš hypnoticky přitahuje a fascinuje, pocit převahy nad bezmocnými oběťmi je naprostý a nepřichází žádná katarze. Celkový dojem: 35 % za solidní řemeslo. (17.10.2008)

Původní verzi jsem neviděl, ale nejspíš si ji seženu, min. na porovnání (takže pokud bylo režisérovým záměrem upoutat pozornost na jeho předchozí dílo, u mě se mu to celkem podařilo). Tohle je zvláštní film. Nevím, nebyl jsem nějak extra zděšený předvedeným násilím, navíc ho ani moc ukázáno nebylo (podobných snímků mé divácké oko sice moc nespatřilo, ale některé z těch dosud viděných byly v tomhle ohledu působivější). Mě na Funny Games U.S. upoutala spíš atmosféra, psychologie postav (a také samotného režiséra, protože do teď přemýšlím, co tímhle filmem chtěl doopravdy říct a snad mi nato lépe odpoví rakouský originál) a hereckých výkonů (Pitt, Cobert a Watts byli excelentní, trochu mě jen zklamalo podivné herectví Tima Rotha, protože jeho postavu jsem mu fakt nežral). Co se týče samotného konce, trošku mě štvalo, že jsem si přečetl zdejší poněkud zavádějící obsah, přesněji "oficiální text distributora" (konkrétně pasáž: "Anna vypráví příběh své rodiny..."), protože pak bych se díval na vše, co se událo od scény se zde často zmiňovaným ovladačem (ano, i takhle se dá velmi dobře zlikvidovat napínavá atmosféra), krapet jinak. No, prozatím hodnotím slabšími 4* a po případném zhlédnutí originálu hodnocení poupravím. P.S. Po obstarání rakouské verze strhávám Funny Games U.S. 1* a vzniknutí tohoto remaku považuju víceméně za zbytečné. (08.05.2010)