Šuani

Jsem sice velkým příznivcem francouzské kinematografie, ale s politováním musím říct, že podobné výpravné dobrodružno-historické spektákly pro Francii tolik typické (když nepočítám Hugovy Bídníky ve zpracování z roku 1958, které mám naopak hodně rád...) mě spíše míjejí. Příběhy šlechticů a jiných bojovníků plné plášťů, kordů, dýk a šavel mě nikdy nebraly a na Šuany jsem se podíval jenom kvůli mým dvěma oblíbeným Philippům, z nichž jeden film napsal i režíroval a druhý v něm sehrál jednu z hlavních rolí. Ani to nepomohlo k výraznějšímu zážitku z mé strany a víc než nadmíru dlouhá stopáž mi v podstatě překážela žánrová a stylová neukotvenost. Přičemž film v několika dějových linkách přechází od syrových naturalistických scén přes spoustu romantiky, občasnou snahu o humor (ale nepříliš výrazný), rodinný příběh až po reflexi reálných politických událostí. Nemůžu říct, že by mě některé scény během těch 145 minut nedokázaly zaujmout, najdou se takové, které na mě zapůsobily, bavila mě postava hraběte vynalézajícího novátorský létací stroj, ale jako celek na mě Šuani nefungovali. Doslova tragických mi přišlo pár dialogů, které z toho chtějí udělat vzdělávací film o Velké francouzské revoluci, ale působí těžkopadným dojmem zdramatizovaných řádků školní učebnice (1789: „Dobyli Bastilu! – Královskou věznici? Pařížskou bastilu? – Ano, před třemi dny, 14. července. To není žádný významný den. Z toho bude největší událost v našich dějinách!“) [55%] (01.11.2021)

Šuani mě děsně nebavili. Začátek je při tom docela prima, taková historická komedie s fantasy prvky (vynálezy), rozkročená až na romanticko-dobrodružnou půdu. Skvělý Phillippe Noiret v postavě glosujícího hráběte, nádherná Sophie Marceau (tady se sice nesvlíká, ale za to jí to sluší v měřítku jejích filmů na stupnici 10 z 10). Jenomže pak přijdou události VFR (fakt nemám rád francouzskou revoluci ve filmech), objeví se sokol, volé, teda bratr Orel a já si ty dva vlasatý vocasy začnu plést, protože Sophie se tak nějak kočkuje s oběma a navíc u toho dva večery usínám. Dokoukáno s velkým sebezapřením a neustálým hvězdným propadem. Nový dabing ČT si zachovává slušnou úroveň, nad všemi vysoko vyčnívá skvělý Miroslav Donutil. (31.08.2014)

Tento film můžeme vnímat jako čistě romantický snímek zasazený do konce osmnáctého století. Můžeme od něj očekávat patřičnou dávku dobrodružné atmosféry i sympatické nadsázky. Na de Brocu je film hodně vážný, místy až nezvykle, ale ráda mu to odpustím, neboť v těchto chvílích zádumčivosti sahá po moudrých větách, které bohužel stále neztrácí na platnosti. (07.03.2015)

Nadčasové podobenství zasazené do doby Velké francouzské revoluce nabízí spíše Wajdův Danton. V Šuanech jde především o tragický milostný trojúhelník, barvitě dobrodružný děj a sympatickou postavu hraběte (P.Noiret), který se místo politické angažovanosti pokouší dobýt vzduch. Ovšem časy jsou zlé, rodinné vztahy v rozvratu a každý si nakonec bude muset tu svou (revoluční, nebo kontrarevoluční) stranu vybrat. Hvězdička dolů za to, jak se ve filmu tlučou naturalistické výjevy (rodička překusuje pupeční šňůru, několik postav schytá kulku do hlavy) s pohádkovým závěrem. (09.02.2014)

Spíš než film historický mi to připomínalo parodii. Scény, kdy prostý lid pěje v chrámu jako Strahovský chrámový sbor a přeruší je pančitelka se skupinkou dětí, pějící jako Bambini di Praga, působí komicky. Jenže na parodii tam toho humoru bylo poskrovnu. Dokázala bych to odpusitit, pokud by měl film silný originální příběh, ale bohužel mě nedokázal vtáhnout do děje. (02.02.2015)