Šuani

Nadčasové podobenství zasazené do doby Velké francouzské revoluce nabízí spíše Wajdův Danton. V Šuanech jde především o tragický milostný trojúhelník, barvitě dobrodružný děj a sympatickou postavu hraběte (P.Noiret), který se místo politické angažovanosti pokouší dobýt vzduch. Ovšem časy jsou zlé, rodinné vztahy v rozvratu a každý si nakonec bude muset tu svou (revoluční, nebo kontrarevoluční) stranu vybrat. Hvězdička dolů za to, jak se ve filmu tlučou naturalistické výjevy (rodička překusuje pupeční šňůru, několik postav schytá kulku do hlavy) s pohádkovým závěrem. (09.02.2014)

Sloboda, rovnosť, bratstvo? Ale kdeže....násilie, vraždy, boj o moc. Šuani sa tvári ako monumentálna historická freska, avšak nedlho po začiatku som si začal uvedomovať, že je to skôr trochu výpravnejší televízny film bez takých ambícií, aké by si látka zaslúžila. Sme neustále svedkami ohromných masakrov, popráv rôzneho druhu, ale hrôza z nich jednoducho nejde. Buď sú bitky odfláknuté a tak záverečný záber na krvavú spúšť nemá šancu vyvolať emócie, alebo pri popravách a úmrtiach má človek pocit, že na zem padá herec na povel. Čiže vidíme skutočnosť a nie film. Čo považujem za hrubú chybu. Dvaja chrabrí muži milujú celý život jednu krásnu ženu, i keď ich stretli v živote určite veľké množstvo. Ženy môžu pri tomto filme skutočne snívať a držať palce ako hrdinke, tak tomu správnemu z nich. Môžu spolu s nimi skočiť vo vetre z útesu do mora pred prenasledovateľmi.Záver je bohužiaľ čistá melodramatická paródia. (05.02.2015)

Kruté, pravdivé, nutné??, v té době se utvářela první demokracie světa, aneb pohled na dva muže, kteří spolu kdysi vyrůstali a milovali jednu ženu, a teď stojí proti sobě, jeden jakožto šuan-royalista chtějící jen žít svobodně s úsměvem a ve spokojenosti dávných dob a druhý coby revolucionářský republikán tvrdě hájící právo na vybojovanou nezávislot na šlechtě a jejím králi... co bylo lepší nám snad sdělil čas, ale hrůzy odehrávající se v často nevinných lidských osudech zúčastněných, jejich krvi... A je skutečně za tím oddanost ideologii té či oné, anebo právě jen ta jedna jediná žena.?!!! (08.06.2014)

Tento film můžeme vnímat jako čistě romantický snímek zasazený do konce osmnáctého století. Můžeme od něj očekávat patřičnou dávku dobrodružné atmosféry i sympatické nadsázky. Na de Brocu je film hodně vážný, místy až nezvykle, ale ráda mu to odpustím, neboť v těchto chvílích zádumčivosti sahá po moudrých větách, které bohužel stále neztrácí na platnosti. (07.03.2015)

Spíš než film historický mi to připomínalo parodii. Scény, kdy prostý lid pěje v chrámu jako Strahovský chrámový sbor a přeruší je pančitelka se skupinkou dětí, pějící jako Bambini di Praga, působí komicky. Jenže na parodii tam toho humoru bylo poskrovnu. Dokázala bych to odpusitit, pokud by měl film silný originální příběh, ale bohužel mě nedokázal vtáhnout do děje. (02.02.2015)