Světlo z ohně

Nádherný příběh, nečekal jsem, že mě tolik zasáhne. Film plný něhy a citů. Škoda, že Nicholson nedokázal přidat ještě něco navíc. Je škoda, že film byl tak krátký, mohl ho přeci jenom více dokreslit, do větší hloubky popsat charakter a city postav. Člověk má pocit, že si režisér hrál pouze s umučenou tváří Sophie Marceau. Přesto jsem na konci získal pocit lehkosti, smutku i radosti. Nicholson je jedním z nejlepších scénáristů Hollywoodu, přesto mě udivuje, že volnou ruku nevyužil v plné míře. (23.11.2009)

První film Williama Nicholsona, který se do té doby věnoval převážně scénářům. Je to další film z 19. století, který vypovídá o postavení žen ve společnosti (nedávno shlédnuté třeba Jana Eyrová, Věk nevinnosti, Malé ženy, Rozum a cit aj.) Chudá žena se musí vzdát své dcery, aby ji vzápětí objevila a stala se její vychovatelkou. Sophie Marceau krásná a nesmírně sympatická, navíc skvělá herečka, a její Elisabeth Laurierová která, jak už to tak v podobných dílech bývá, je pokroková a snaží se připravit svou dceru na nepříliš krásnou budoucnost, která ji čeká. V lecčems mi to připomíná Divotvůrkyni. (21.08.2023)

Na film jsem narazila úplnou náhodou a od prvních okamžiků si mě připoutal a to jsem nevěděla nic než stručnou synopsi. A právě to, že jsem nevěděla, co čekat, bylo to nejlepší... teda jsem pořád čekala, jak to dopadne špatně. Strašně se mi líbilo to "studené" zpracování, "firelight" s tím krásně kontrastovalo. (19.09.2010)

Nejsem sice fanda kostýmovek, ale tahle mě náhodou ze začátku v televizi docela zaujala. Pochmurná atmosféra úvodu je docela pohlcující. A když se hlavní hrdinka poté stala vychovatelkou, byl jsem docela zvědavý, co z trojuhelníku v domě a utajovaných tajemství vyleze. Bohužel ve druhé pulce začne být vývoj docela předvídatelný,  i tak nechci být úplně za cynika, vzhledem k milému zakončení. Ale přišlo mi to k vyvolání větších emocí i trochu studené. Jo a taky to byl asi spíše ženský film. A to teď neřešmě mou mužnost. (09.08.2023)

Nechala jsem se navnadit příznivými komentáři a Sophií Marceau. A pak jsem ten otřesný brak poctivě protrpěla až do šťastného konce. Nevím, zda mám smůlu, nebo zda je to už konstatování neradostného faktu, avšak zatím se mi krásnou Sophii nepodařilo vidět v žádném dobrém filmu. Takže - čím se liší brak (kýč) od skutečného uměleckého díla, v tomto případě filmového? Hlavním znakem kýče je, že se snaží tvářit "jako" něco jiného - pochopitelně, něco hodnotného, vznešeného, cenného atd. V tomto případě se zcela ahistorická slátanina urputně tváří jako "historický" příběh - proboha, kdyby se pachatelé aspoň mrkli do dobové literatury, do dějin pedagogiky, do dobových společenských pravidel; kdyby se aspoň snažili pochopit takovou Janu Eyrovou, z níž svým způsobem značnou část zhovadile obšlehli... Dále: tato trapná story se tváří "jako" příběh o lásce (partnerské, mateřské), "jako" příběh o morálce, "jako" psychologický příběh o nejintimnějších lidských citech... Fujtajxl! - Bohužel, nezbývá než spoiler! Pozor! - Nejde tedy o žádnou historii, nýbrž o kostýmní splácaninu, v níž např. tatíček (anglický lord z první poloviny 19. století) aktuálně po americku vykřikuje na svého spratka "mám tě rád!" (skoro se mi chtělo dodat podle vzoru Little Britain - "mám tě rád jako transsexuální porno!"), splácaninu, v níž není z dotyčného času obsažena jediná důvěryhodná historická reálie. Neboť k tomu, aby film byl "historický", opravdu nestačí pouze jakési kulisy a kostýmy. A co se týče vyspekulované a nevěrohodné motivace jednání postav - nějak jsem neporozuměla, proč milý lord absolvoval tak složitý a tajný způsob zplození potomka, když pak dovolil, aby se o jeho dceři vykládalo, že je to nalezenec, kterého kdosi nechal v košíku na schodech hospody?!. Ouvej, horliví, leč stupidní autoři se asi zamotali ještě do rychlostudia Toma Jonese a spol. (doporučila bych jako doplňující četbu Z. Wintera - Rozina Sebranec!). O ostatním se už ani nemá smysl rozepisovat, je to jeden kopanec vedle druhého, snad tedy jenom poslední věcná poznámečka: ubohá manželka deset let v kómatu s otevřenýma očima! Jak vidno, před více než jeden a půl stoletím byla v Británii medicína na nebývalé úrovni; dýchací přístroje byly neviditelné, proleženiny neexistovaly, infekce veškeré žádné...; a vyvalené oční bulvy měla ta nebožačka asi rovnou z porcelánu, aby jí nevyschly. Summa summarum: historický, psychologický, milostný, romantický a bůhví jaký ještě snímek není nakonec ničím jiným než nejhnusnější brakovou zpotvořeninou, kde hlavními "hrdiny" s doslova ocelovou morálkou a horoucími srdci jsou: vysoce pragmatická nána, ochotná pronajmout svou dělohu za patřičný peníz a poté stejně pragmaticky si znovu přisvojit prodané děcko. A lord-farmář, který po inseminátorském výkonu a cituplné vraždě nepoužitelné manželky konečně svého zaslouženého štěstí dojde. A když se k tomu přidá tklivé chvění skřipek, to by v tom byl čert, aby něžné duše srdceryvně netroubily do šnuptychlů! (14.06.2011)