Jedné noci v jednom městě

Na Jedné noci v jednom městě se mi líbí fakt, že si autor Jan Balej vytváří svůj vlastní styl. Proto nečekejte film podobný tvorbě Tima Burtona.. Jan Balej využívá svého potomka k lehce bizarní výpovědi o lidské společnosti v Ulitě, metaforickému přepisu života stromu/ryby a člověka v povídce Větvička a Ploutvička a mírně hororovým příběhům v Jedné noci v jednom městě. Žádná z těchto částí se nepodobá žádné soudobé tvorbě na světě. Dokáže nám však připomenout, že Česká republika (a Československo) byla v tomto (a nejenom) druhu animace špičkou ve světě. Atmosféra Jedné noci v jednom městě vás přenese do dob, kdy v Československu vznikaly animovaná díla s myšlenkou, ke kterým se může směle řadit. Více než mainstreamové dílo vytvořil tedy Balej artovou záležitost, která se uměleckých okruhů dotýká v nejednu chvíli. (30.01.2007)

Tento loutkový animovaný filmeček rozhodně mile překvapil. Ve spleti dnešních animáků se objevil jeden, který je něčím odlišný. Povídka Ulity nám poukazuje na divné chování dnešních lidí. Hlavní roli tu mají mravenci, kteří se nejen polámali...Trochu úsměvná povídka, o přátelích v každém ročním období, Větvička a Ploutvička. Poslední povídky jsou už spíše slabší. (Možná Ucho ještě stojí zato.) Nedoporučoval bych tento filmík všem těm, kteří si myslí, že jde o nějaké jiné Fimfárum, spíše vězte, že loutky můžou chlastat, fetovat i být jiným způsobem ujetý. Řečí loutek bych to shrnul: Uehmrrgftdooa aaoheemdki. Řečí lidí: Loutky vám toho na plátně moc neřeknou, ale jejich příběhy vás zaujmou. (08.05.2007)

Na obalu DVD je uvedena věta z časopisu Premiere: Pokud máte jen trochu rádi animované filmy, neměli byste si tohle nechat ujít, s dodatkem "hravé, svěží a originální, jen těžko chtít víc". Inu, já mám opravdu rád animované filmy a mám rád jejich promakanou výtvarnou stránku a jen z tohoto důvodu ode mě Jedné noci obdrží 55 % celkového dojmu, protože ten, kdo není nadšenec animované tvorby, může s klidným svědomím 20-30 % odečíst. Svěží a originální to není ani náhodou, dramaturgie selhala a na snímku je vidět, že scénář snad úplně chyběl. Ten film jednoduše nedrží pohromadě, shodnu se s většinou komentujících, že funkční je jedině povídka o Ploutvičkovi a Větvičkovi, zbytek tvoří sice po výtvarné stránce efektní obrazy s vymakanými loutkami, ale chybí jim úderná pointa a atmosféra. Animace je tak na úrovni večerníčku Jak to chodí u hrochů od téhož režiséra. To znamená ucházející, ale ne uchvacující. Narozdíl od Fimfára jsem jednoduše neměl pocit, že bych se k tomuhle filmu měl v budoucnosti vracet... (05.05.2009)

Jan Balej, kterého všichni známe z Fimfára 2, se rozhodl vytvořit souhrn povídek, ve kterém si opět zahrají loutky. Příběh odehrávající se na Žižkově, postavy morbidní s prapodivnými úchylkami. Nejvíce mě dostala povídka Větvička a Ploutvička, ale nebudu tady spoilerovat, takže se podívejte sami.. ;) (06.05.2007)

Balej zmixoval několik povídek do prazvláštního loutkového-povídkového filmu. Bohužel výber povídek je z hodně velkého spektra. Nejpodařenější je Větvička a Ploutvička (dojemný příběh o přátelství, životě a smrti), ta se celkovým vyzněním do spíše temného filmu vůbec nehodí. Některé povídky jsou zajímavé maximálně zpracováním a hračičkářskou snahou tvůrců pohrávajících si i s těma nejmenšíma detailama (láhev od fernetu atd). Bohužel velkou část filmu jsem se nudil a čekal, až to zkončí a upřímně pochybuji, že si to někdy ještě vcelku pustím. Jan Balej je zajímavá tvůrčí osobnost, ale příště by se měl i vyřádit na scénáři a nejen na kulisách a loutkách. (11.05.2009)