Samotář

Začíná-li vaše křestní jméno na „N“, po němž následují přesně tři další písmena, buď jste nebo se stanete režisérem smutných komedií o sociální retardaci intelektuálů. K tomuto jednoduchému hypotetickému soudu mne přivedli Noah Baumach s jeho Olihní a velrybou a Noam Murro s jeho Chytrými lidmi. Asi hloupost, ale ty filmy mají dost společného. Předně – jsou to filmy bez života. Jinými slovy jsou přesně jako jejich hrdinové, což je možná záměr, možná neschopnost režisérů jim ten život vdechnout. U Smart People spíše to druhé. I při nijak extrémní délce se film pohybuje vpřed s obratností mnohatunového behemotha. Nadto jej brzdí spousta zcela zbytečných záběrů či scén (oblékání) a postrádá děj v klasickém slova smyslu. Osmdesát minut se v podstatě jenom seznamujeme s postavami, jejichž náhle proměně (přesněji náhlé proměně jedné, max. dvou z nich) je vyhrazena závěrečná desetiminutovka. Ty postavy přitom nejsou vůbec špatně „rozvržené“ a rád bych s nimi strávil více času, poznal je z více úhlů. Být film jenom pilotem seriálu, dává dokonalý smysl. Takto jakýkoliv smysl postrádá. Škoda, neboť Mark Poirier dle některých moc pěkných momentů umí psát a hlavně se zdá, že dobře ví, o čem píše. Jenom jaksi neví, čeho se chce dobrat. Například problematický vztah přemoudřelé dcery a jejího jediného vzoru, otce, nikam nevyúsťuje. Neujasněnost cílů poznamenává i výkony jindy mnohem lepších, mnohem skutečnějších herců. Nenést film myšlenku, kterou bez výhrad akceptuji, ať je formulována jakkoli nešikovně, žehrám teď nad ztraceným časem. Prokletím chytrých lidí je hloupost, o které ví. 55% Zajímavé komentáře: Psema, ScarPoul, hudy78 (09.01.2009)

Zase jedna nezávislá jednohubka a opět mi sedla. Nepopírám, že na film jsem se podíval hlavně kvůli Ellen Page, která tu má zase zajímavé ulítlou roli. O tom že je nehorázně roztomilá už není potřeba mluvit ;) Celej snímek se nese v hodně pohodovým duchu, Dennis Quaid má zase roli takového toho typického dobráka a sympaťáka a Sarah J. Parker mi nevadila, i když ji osobně moc nemusím. Dost mě zaujal soundtrack složený zejména z brnkání na kytaru a tomu stylově podobných písniček. Tento vcelku neobvyklý výběr se osvědčil už v Juno a tady funguje stejně tak dobře. Stejně jsem ale měl pocit, že Smart People je pilotním dílem hodně zajímavého seriálu a je škoda, že se jedná o pouhý film. Postavy působily natolik zajímavě, že bych jejich osudy klidně sledoval dál. Silné 4* (10.12.2011)

V porovnání s nedávno viděným a stylově velmi podobným snímkem Birds of America rozhodně vítěz. Opět několik životních nebo morálních zkrachovalců - opět několik osudů, které se nakonec v lepší obrátí... tentokrát mi to ovšem nebylo jedno. Podobných snímků je tolik, že už vlastně záleží víc na postavách, které do filmu umístíte, než na co nového v ději přijdete. Quaid, Church a především Ellen Paige jsou všechno sympaťáci. A hrají velmi dobře (dokonce i prvně jmenovaný konečně není Quaid, ale filmová postava). Malý, pěkný film - který stojí především na tom, jestli si oblíbíte postavy, jinak v ději nic nového nepřináší. Já si je oblíbil. Hodně. Thomasi Haden Churchovi a Ellen Page prostě nelze odolat a kdykoliv se objeví, nelze z nich spustit oči. Zdejší hodnocení film docela nedoceňuje... rozhodně má minimálně na 75% (u mě i více). (25.08.2008)

Nudu a nezáujem nezachránila ani Ellen Page, ani veľmi sympatický Thomas Haden Church. Najväčším problémom bolo zrejme to, že jeho postavu som si ako jedinú zamiloval, ostatné - čiže hlavné - postavy sa mi spočiatku hnusili, neskôr mi boli len nesympatické a nakoniec už len ukradnuté. Dennisa Quaida mám rád, o Ellen Page ani nehovoriac, ale tentokrát mi boli obaja protivní - nafúkaných (kvázi) inteligentov nemá rád nikto, možno s výnimkou Sarah Jessicy Parker. Potenciál bol veľký, ale konečné sklamanie, žiaľ, ešte väčšie. (07.08.2008)

Skromné, milé a velmi citlivé dílo. Smart people poměrně přesně zapadnou do konceptu půvabného, nezávislého snímku, jehož prostřednictvím se můžeme dozvědět především něco o sobě. Není třeba řešit, že konec je „typickým americkým happy endem“, tady je spíše důležitá cesta k pomyslnému cíli, cesta ke změně být někým, kdo nemá potřebu žít z vědomí, že je v něčem lepší než ostatní (i když třeba opravdu je). Není to samozřejmě jediné poselství tohoto snímku, např. postava Chucka reprezentuje typ na oko lehkovážného a téměř bezstarostného týpka, jehož (zdánlivě) největším problémem se zdá sehnat nocleh a mít na druhý den z čeho žít. Tři postavy (Sarah Jessica Parker určitě dobrá, ale mezi svou „svatou trojici“ z tohoto filmu ji nepočítám), tři nesmírně zajímavé charaktery a tři herci, kteří bez výjimky hrají civilně, zároveň velmi přesvědčivě a bez jakéhokoli náznaku nucenosti. Bylo skutečně až pozoruhodné, jak lidsky a nenásilně byl celý příběh podán a jak si suverénně svůj statut bez problému po celou dobu stopáže dokázal udržet. Moc pěkné. (10.11.2012)