Led Zeppelin: The Song Remains the Same

Domácí idilka, Bonham na traktoru, Plantovi děti hrající si v potoce. Potom dopis, zděšení "to je už zítra" a odlet do USA. A pak? Čekající publikum v Madison Square Garden uslyší první ton Pagovi geniální kytary songu Rock and Roll a je vymalováno. Nejvíce za zmíňku stojí Jimmy Page, který jeho kytarami dokázal vykouzlit takovou show, že jsem měl občas otevřenou hubu dokořán. Vždyť kdo si zkusí zahrát na elektrickou kytaru smyčcem jako to dělal on v songu Dazed And Confused, z kterého utvořil dokonalou psychedelickou úleťárnu. Ten chlap je bůh a na tomto koncertu mnohokrát převyšoval zbytek kapely (a předpokládám, že nejen na tomto koncertu). Na druhém místě Robert Plant, blonďatý tygr v extrémně uplých jeansech, jehož výkon v některých částech koncertu převyšoval i samotného Jimma Page, vždyť kde by byli Zeppelini bez jeho nezaměnitelného hlasu a show, které dělal. A to samé se dá říct i o bicím a baskytaře. John Bohnam, zemědělec a sběratel rychlých aut dostal několik minut na solo na bicí a ukázal, že ta zemědělčina je jenom bokovka. John Paul Jones nadruhou stranu byl nejméně zabíraná osoba v kapele, celou dobu mě připadal jako by byl páté kolo u vozu (a to přitom byli v kapele čtyři). Věčně zalezlý v růžku, z lehka se kolíbající a hrající svoje riffy. Introvert par excellance. Koncert byl provázený vizuálními efekty, na tu dobu pěknými a trefnými, vyzdvyhující některé už tak dost psychedelické pasáže. Někdy kamera zamířila i do zákulisí a ukázovala jejich manažera Petera Granta, řešícího vzniklé problémy nebo policisty vyhazující ožralé fanoušky. Ale hlavním doplněním koncertu byly jakési hudební klipy k jednotlivým písním. Upřímně nestály za nic. MTv ještě nebyla, tak klipy neměly sebemenší váhu. Důležitá byla muzika, živá muzika a všechna ta show, které se při tom děla. Tenhle 137 minutový hudební dokument vlastně ani není film, je to jen sestřih koncertu. Ale udělá na vás takový dojem jako málokterý. Výběr skladeb byl výborný, Rock and Roll, Dazed And Confused, Whole Lotta Love nebo krásně zahraný Stairway to Heaven a tak dále. Jen mě chyběl geniální Kashmir. Co říct na závěr. Za Bonhamův hořící gong na závěr koncertu, za Pagovu kytaru, za Plantovi genitální kalhoty a za Johna Paula Jonese plná 5. (23.09.2010)

Velkolepé a naprosto famózní představení rockových titánů v plné, čarovné kráse. Hrůza vůbec pohledět na rychlost prsťíků neprůstřelného Jimmyho " narodil jsem se s kytarou v ruce" Page. Každý člen Zeppelinů je kouzelníkem ve svém oboru a spolu tvoří jednu z nejvlivnějších, nejnepochopitelnějších a vůbec nejlepších rockových skupin historie. (14.07.2009)

Hmm… jako by tohle měli Zepelíni zapotřebí. Jde o splácaninu záznamu koncertu a pár neprosto smysl nedávajících scén, které mají nějak představit jednotlivé členy kapely. Za sebe musím říct, že jsem to vážně chtěl vidět, protože tu hudbu mám fakt rád, ale příště až je budu chtít zase i vidět a ne jen slyšet, tak se podívám na normální záznam z koncertu a nebudu tam mít tu haldu rušivých scén. (19.03.2020)

Jsem nucen dát tři hvězdy. Led Zeppelin a jejich hudba mi nic neříká, čekal jsem tak alespoň dobře natočený dokument. Jelikož mi ale po proklikání písní, které tvoří 90% materiálu zbyly jen kusé nahrávky chvil mezi koncerty a nic neříkajících úvodních deset minut, nezbývá mi než hodnotit takhle. Alespoň mi to rychle uběhlo a ze dvou hodin bylo deset minut :). (23.10.2014)

Po všech stránkách příšerný dokument. Úplně nejhorší je jeho zpracování. Někdo se snažil být strašně umělecký, avšak postrádal veškerý talent. Není mi příliš blízká ani hudba, kterou se Led Zeppelin prezentují a zazní pouze jedna poslouchatelná píseň. Zdejší hodnocení je tak vysoké, protože tuhle sračku vyhledávají výhradně fanoušci této kapely. Ostatní se na dokument vyserou. Taky bych se na něj vysral, kdyby ho skupinka nadšenců nekatapultovala mezi 300 nejlepších filmů. Za sebe musím dát odpad. (02.01.2013)