Uvnitř

Totálny masaker! Od filmov Alexa Aju som nevidel väčšej brutality. Hneď so screenov som vedel, že toto mi sadne ako rit na šerbeľ a som rád, že som sa nemýlil. Jednoduchý dej s pár postavami v dvoch miestnostiach a i tak sa bude stále na čo pozerať. Dusná atmosféra robí to správne napätie, všetko je to odprevádzané depresívnou hudbou, ktorú dokonca často ani nezaregistrujete(a to je fajn, pretože je vidno, že všetko sedí tak ako má). No a už tá spomínaná brutalita. Spomeňte si na nejaký brutálny film aký ste videli a ešte trochu pritvrďte. Vtedy dostanete kategóriu do ktorej sa radí tento film. Musím pochváliť pekne spravené gore, ktoré konečne vyznelo reálne(nie ako v amerických sračkoidných remakoch). Európa je momentálne na hororovom výslní a popri ducharčín zo španielska tu máme takéto masakre ako Haute Tension či À l'intérieur z Francúzska.. S hodnotením by som išiel aj vyššie, ale aj tu sa nič nezaobišlo bez nejakej chybičky. Ku koncu to už bolo trochu pritiahnuté za vlasy a osobne sa tvárim, že som jednu scénu nevidel. 90% (18.03.2008)

Tak toto je horrorový masakr "par exelans"!!! Francouzi šli opravdu na maximum, dál už podle mě jít nejde (pozdější oprava !! - jde, po shlédnutí "The Untold Story", vím, že ještě jde ...). Masakr, který překonává ve své brutalitě, krutosti a řezničině ty nejklasičtější kulty 70. let a hravě dotahuje a překonává novou vlnu horroru ve stylu Aji, Rotha a Zombieho ... Něco takového jsem snad ještě neviděl, film, když už se zdá, že ve finále trochu ztrácí dech, nabere asi na 10 minut natolik extrémně šílené a drastické obrátky, že jsem i já měl co dělat, abych to nějak vydýchal ... Míra brutality snadno dosahuje první části Ajova Haute Tension (v domě), ale jak již samotný název naznačuje, takhle vypadá celý film ... Je to neskutečně agresivní, brutální a šokující souboj ženy bránící svůj život a svoje dítě uvnitř svého lůna a vyšinuté ženy, která ho chce za každou cenu dostat z lůna ven. Každého, kdo dům navštíví samozřejmě odrovná tím nejbrutálnějším způsobem ... Opravdu NEDOPORUČUJU těhotným ženám!!!!!! A nedoporučuju citlivým povahám. Pokud nemáte horrory v lásce, nedívejte se na něj. Pokud ano, posadí vás to na zadek ... Naposled mne takhle dostal "Broken", což je ovšem naprosto jiné kafe, jiný žánr, jiné ztvárnění atd. Ovšem intenzita účinku byla přibližně podobná. (26.02.2008)

S každým filmom, v ktorom sa tvorcovia snažia vyhovieť ratingom prístupnosti (Americká filmová asociácia - MPAA), alebo štúdiám, rastie dopyt a požiadavky na väčšiu brutalitu v horrorových filmoch. Týmto filmom dávajú Francúzi jasne najavo, komu je tento film venovaný. A myslím, že výsostne uspokojili aj najnáročnejšieho diváka. Bežných konzumentov (ako ja) by som chcel len dopredu upozorniť na explicitne krvavé, brutálne a beštiálne scény, ktoré vo mne neraz vyvolali pocit znechutenia a zvrátenosti. Niektoré scény naozaj hraničili s pojmom filmové umenie a toto je prvýkrát, čo znižujem hviezdičku za niečo, čoho je vo filme až príliš, a pritom to neraz aj ja požadujem. Námet je jednoduchý, ale nápady sú originálne a unikátne. Občas by to naozaj chcelo pauzu no tvorcovia si povedali, načo túto mašinériu brzdiť, pusťme ju dole kopcom, nech pozotína všetko čo jej stojí v ceste, divákov tiež, uvidíme aký bude výsledok. Pokiaľ si teda chcete vychutnať brutalitu najhrubšieho zrna, siahnite po tomto filme, horror už pre vás ale nikdy nebude tým, čo býval. 80%. (26.05.2009)

Home invasion patří mezi mé oblíbené žánrovky již od doby, co jsem prvně jako kluk shlédl Sám Doma. Zde je sice dívka také sama doma, ale to a blížící se Vánoce je zhruba jediné, co mají tyto dva filmy společné. Frantíci jsou však v tomto ohledu mistři! Osobně nejsem zvyklý, že by snímek zaměřující se na takto brutální záběry, mohl mít i takto slušně budovanou atmosféru, rozjetou až do konce. Ale, voilà. Chválím především volbu záporačky, jenž vypadá jako členka satanistické sekty a s nůžkami se vážně umí ohánět. Zmíněné krejčovské nůžky asistovali u všech klíčových momentů tohoto filmu. Ať už se jednalo o pouhé zabouchání na dveře, od prohlídky tělních dutin, tracheostomii a dokonce až po císařský řez. Musím přiznat, že některé záběry byly i na mě trochu moc, ale s výsledkem jsem rozhodně spokojený. Finální vysvětlení situace je také obstojné a i když se zde opět policie projeví jako banda kreténů, tak jediné co mi trochu vadilo byl poněkud přehnaný konec. I tak to byl stále dech beroucí zážitek a další skvělý vánoční filmeček. Nechávám 4*. 75% (16.12.2021)

Inside, to je prolnutí žánrového filmu s uměním. Francouzi jakožto pokračovatelé avantgardních tradic se jen stěží mohou zbavit kontextu, z něhož vzešli, a i v post-feministickém gorefestu Inside pokračují v tendencích francouzského impresionismu, poetického realismu, nové vlny 60. let, májových událostí v Paříži, Cinema du look a kdovíčeho ještě a rigidní pravidla žánru v zásadě přetransformovávají do moderního tvaru, který se vyznačuje zejména tím, že otázek s postupem filmu přibývá, nikoliv ubývá. Vyjednávání mezi klasickou žánrovkou a moderním přístupem se analogicky vztahuje ke kardinální otázce, zda pociťuje divák u Inside potěchu a slast spíše z emocí (doména klasického filmu), anebo z estetiky díla (doména moderního filmu). První koncept vychází z toho, že tragédie, potažmo horor, diváky přitahuje pouze tehdy, když je hodnota výsledku rovnice „slast mínus strach“ kladná. Druhý koncept oponuje tím, že slast je jiného druhu než strach a že ji nelze umístit do jedné roviny. Podle druhého konceptu při sledování hororu nezažíváme pouze drásavé emoce, ale pociťujeme i rozkoš ze způsobu, jakým je film natočen – odtud potěcha z estetiky díla, jehož harmonie a formální působivost dokonce přebíjí a přepisuje nepříjemné pocity strachu. Tvrdím proto, že za slastí z Inside stojí estetika, nikoliv brutalita. ____ Post-feministický je ten film proto, že problémová žena - hlavní hrdinka - přijímá trest nebo záhubu ze strany patriarchálního systému, proti němu se otevřeně v předešlém životě prohřešovala. Manžel není ve skutečnosti mrtvý, jak se nám snaží namluvit synopse. Žena ho opustila, popř. absolvovala umělé oplodnění, a tvůrci Inside v ní proto vidí nebezpečné znamení přetrvávajícího feminismu coby hnutí, jež činí z žen oběti a ohrožuje instituci rodiny... „znamení“ v předchozí větě lze pak nahradit ekvivalentem „zárodek“ jako doslovné metafory embrya, které je třeba vymýtit. Inside tedy není ten typ staršího, feministického hororu, kde musí obava ženy, že její dítě bude poškozené, metaforizovat do Vetřelce, jehož nechce porodit astronautka Ellen Ripley, nebo Antikrista, jehož, možná, nosí v lůně nebohá Rosemary, ale Inside je už typ hororu nového, post-feministického. Ženy již rovnoprávnosti dosáhly a teď za ni musí platit. (03.05.2009)