Vlkodav z kmene Šedých psů

Přes počáteční nedůvěru jsem skončila naprosto dojatá a obrozená. Asi teď potřebuju přesně takový typ filmů, západní naleštěnosti se mi zajedly. Chci meditativní fantasy o tom, jak chlapi v dlouhých parukách chodí po horách, hledají pro sebe silné ženy-kněžky, lámou kletby i osud a sem tam někoho posekají. (21.09.2013)

Čistokrvná fantasy, ktorá ma v sebe tú správnu pohanskú surovosť. Scenár je možno len zlepenec niekoľkých epizód, ale vizuálne sa je na čo pozerať. Vlkodav je jeden z najsympatickejších týpkov s mečom (prípadne, na čo sa pri "našich" predkoch často zabúda s kopijou). Film má bližšie ku CONANOVI ako k LOTRovi, ale aj tak má pôsobivú Jacksonovskú výpravu. Dobrodružná romantika ma aj napriek chybám filmu dostala, podobne ako pri menej vydarenej CESTE BOJOVNÍKA. Fantasy žije... (23.10.2008)

Neurážející ruské fantásko, které se velice příjemně otírá o slovanskou mytologii a sice okatě, ale účinně mixuje to nejlepší ze všech těch Conanů, Pánů prstenů a jiných provařených věcí. Škoda, že je Vlkodav táááák dlouhý a místy táááák nudný i směšný. Například monstrózní finále, které si hraje na velkolepou epiku, ale není jí bych oželel úplně. Škoda, že nevznikl seriál - mohl by být možná lepší než Zaklínač (na něhož jsem si při sledování taky nejednou vzpomněl). (13.04.2012)

„Zovi menja volkodavom.“ Jestli se mi v poslední době těžce hodnotilo přísně, tak to bylo v případě Vlkodava. Tato temná fantasy má totiž skoro všechno, co by měla mít - mlhu, déšť, kamení, správně „slovanskou“ filmovou atmosféru, putování blaty a smíšenými lesy... prostě věci, které mám jako dávný milovník S&S žánru rád. Našlo se i pár dost silných (v rámci žánru) scén - patřím ke staré drsné škole, která chlapáctví ve filmech hodnotí spíš podle zarputilosti mlčení a podmračenosti pohledů hlavních kosičů. Jenže bohužel - až příliš mnoho věcí má tento film navíc. Přes co jsem se nedovedl přenést, není ani tak „předigitalizovaný závěr“ (Kordus), pasáže z Conana, Aragorn a nakonec snad ani ten netopejr (zoologové prominou), co chytá v letu půlkilové šutry. Deus ex machina (Mi Nü-Chai) k žánru tak nějak taky patří. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Proč si rozpočtem (a nakonec ani fantazií) nikoli chudý projekt musí vypomáhat tak zoufalými klišé, polopatičností hodnou pětiletého diváka (především úvod), kreténským střihem (snad v každé bitce si toho všimnete) a všudypřítomnými veskrze debilními oslími můstky, to nepochopím. Snaha „dohnat a předehnat“ (gudaulin) je tak zoufalá a křečovitá, že jsem to neustál - mimochodem „velkovlastenecká“ hudba mi v tom také moc nepomáhala. „Srdceryvný happy end“ (monolog) mi nevadí (kde jinde než v pohádce má příběh končit šťastně), ale úplně bych předělal začátek, vynechal velké množství scén (letící slaměný pták - wtf k čemu to?, uřvanou scénu na můstcích v Lidojedově hradu, flashbacky, rádoby komickou vložku u jezerních lidí jako vystřiženou z Mrazíka a mnohé další - půlhodinové zkrácení by film možná zachránilo), tomu vyžehlenému staříkovi bych zakázal křísit všechny na potkání a v neposlední řadě bych propustil z týmu vlásenkářku. Potom by to nebyla pouhá přitroublá (ale zase zbytečně přecákancovaná) pohádka pro menší děti.             V této podobě předloženou práci jsem nucen hodnotit jako nepřiměřeně eklektickou, bez vlastního přínosu a trpící přemírou formálních nedostatků. (03.08.2010)

Žánr fantasy byl sice na začátku tisíciletí silně nakopnutý Pánem Prstenů,ale poslední dobou jeho pověst upadá a utápí se v nedomrlých pohádkách cílících čistě na děti,jako jsou Letopisy Narnie nebo Zlatý kompas.Hollywood zkrátka obstojně zabil žánr,ze kterého mohl při troše snahy ždímat peníze ještě dlouhá léta.Jeho fanoušci tak musí obracet zrak do Evropy,kde poslední dobou vznikají sice levnější,zato ale správně nekompromisní a zdařilé kousky,které svou špinavou a drsnou atmosférou dávají fandům naději na lepší zítřky.Po výborném Solomonu Kaneovi jsem narazil na další podobný případ,který nám darovali naši ruští bratři.Vlkodav trpí značnou řadou neduhů,často vykrádá co může a jeho do znační míry nezvládnuté finále trochu brzdí mé nadšení z něj,pořád z něj ale čiší obrovské nadšení a především má takový správný,řekl bych zaklínačovský,feeling,kde je místo na procházení nádhernou krajinou,návštěvy středověkých měst i na brutální souboje a bitvy.K tomu má charismatického hlavního hrdinu,který v podobných filmech znamená půl úspěchu a až překvapivě zdařilé efekty,které občas trochu haprují,ale ve výsledku si zaslouží velkou pochvalu.Už zmiňované finále sice film hodně sráží a srovnání s nejlepšími fantasy kousky neunese,ale v tomto případě budu rád schovívavý a přihodím čtvrtou hvězdičku k dobru.Za tu upřímnou a sympatickou snahu. 75 % (30.04.2011)